|
![]() |
||||||||||||
|
|
||||||||||||
|
|||||||||||||
![]() |
|||||||||||||
|
Klíčové slovo instalace Info
Od 70. let označuje termín instalace takový způsob umělecké tvorby, který využívá různé sochařské materiály a jiná média k vytváření a přetváření prostoru. Prostředky využívané v instalacích mohou být de facto libovolné, od klasických materiálů až k novým médiím, internetu, projekcím, videu a zvuku. Instalace nemusí nutně vznikat v galerijním prostoru a často jsou záměrně nepřenosné, případně jsou určeny pro konkrétní prostory a mohou plně fungovat pouze v místě, pro které byly vytvořeny.
Prehistorie instalace míří k antickým stejně jako pozdějším (zvláště manýristickým a barokním) komplikovaným scénickým realizacím, které doprovázely nejrůznější náboženské i světské slavnosti. Za moderního předchůdce instalací můžeme považovat dadaistické skrumáže objektů, z nichž největšího věhlasu i rozměrů dosáhla patrně tzv. Merzbau Kurta Schwitterse, zničená během 2. světové války. Vznik instalací v současném slova smyslu souvisí úzce s vývojem happeningu (Allan Kaprow) a land artu (Richard Long, Walter de Maria), ale souvislosti najdeme i s komplexními prostorovými díly pop artu (George Segal, Claes Oldenburg, Ed Kienholz), minimalistickým sochařstvím (Sol LeWitt, Carl André, Robert Morris) a konceptuálním uměním (Joseph Kosuth, Hans Haacke, Marcel Broodthaers). Kaprowovy instalace, které vytvářel v 50. letech (on sám ovšem dával přednost výrazu „environment”) fungovaly jako kulisy pro happeningy, ale mohly být chápány jako svébytné umělecké dílo. Velké obliby se instalace z nejrůznějších materiálů dočkaly v rámci hnutí Arte Povera (Mario Merz, Michelangelo Pistoletto). Rozvoj nových technologií zase vedl ke vzniku videoinstalací (Nam June Paik). V současnosti patří instalace mezi nejrozšířenější typy vizuálního uměleckého projevu (Ilja Kabakov, Ann Hamilton, Cornelia Parker, Jason Rhodes, John Bock, Cady Noland). V českém prostředí patří mezi tvůrce raných instalací například Zdeněk Beran, Jiří Sozanský, Ivan Kafka, Margita Titlová, Stanislav Zippe ad. V současnosti se instalací zabývá mimo jiné Jiří Příhoda, Kateřina Vincourová, Magdalena Jetelová, Petr Lysáček, Jana Kalinová, Otto Placht, Ján Mančuška, Silvina Arismendi, Jindřich Červenák, Jan Kotík, Federico Díaz, Ladislav Jezbera ad.) Literatura Kaprow, Allan. “Notes on the Creation of a Total Art.” In Essays on the Blurring of Art and Life, ed. Jeff Kelley. Berkeley: University of California Press, 1958. Fried, Michael. “Art and Objecthood.” In Art and Objecthood: Essays and Reviews. Chicago: University of Chicago Press, 1998. Reiss, Julie H. From Margin to Center: The Spaces of Installation Art. Cambridge, MA: MIT Press, 1999. Rosenthal, Mark. Understanding Installation Art: From Duchamp to Holzer. Munich: Prestel Verlag, 2003. Umělci Adamec David Arismendi Silvina Artamonov Vasil Baladrán Zbyněk Baňková Markéta Benish Barbara Bielický Michael Böhm David Bornová Erika Cais Milan Černický Jiří Černý David Dvořák Tomáš Džadoň Tomáš Fabián Jan Fekar Miloslav Hanzlík Daniel Horák Martin Hošek Jakub Humhal Pavel Chalánková Vendula Janíček Martin Jasanský Pavel Jetelová Magdalena Kafka Ivan Kaláb Jan Kintera Krištof Klimeš Svatopluk Klodová Lenka Knížák Milan Kolářová Běla Kopp Antonín Korečková Markéta Korpaczewski Igor Koťátková Eva Kotík Jan Jakub Kotzmannová Alena Kovanda Jiří Kowolowski František Krůček Václav Kuneš Aleš Lang Dominik Lysáček Petr Mančuška Ján Meduna Marek Míča Vojtěch Motyčka Petr Nálevka Jan Pastrňák Petr Písařík Petr Placht Otto Příhoda Jiří Ruller Tomáš Ságlová Zorka Salák Milan Scerankova Pavla Sedlák Michal Skála František Skála Jiří Skrepl Vladimír Smetana Matěj Svoboda Tomáš Šedá Kateřina Šejn Miloš Šigut Jiří Šiml Michal Titlová-Ylovsky Margita Turek Filip Vargová Petra Vasulka Steina Vasulka Woody Vincourová Kateřina Vosecký Ivan Zippe Stanislav Skupiny MINA Pode Bal Rafani Autor karty Zuzana Štefková nahoru |
Vybraná díla
|
||||||||||||
Design: Jan J. Kotík.
.