V současné době je objekt chápán jako samostatná kategorie plastické umělecké tvorby související s kategorií sochy, od které se liší historickým vývojem, funkcí a formální stránkou.
Zatímco sochařství od pravěku sledovalo převážně figurální linii, tedy zobrazení lidské či zvířecí figury, a zároveň od starověku úzce souviselo s výzdobou architektury, přičemž se tato základní funkce doplňovaly a prolínaly, objekt vychází z tradice rituálních předmětů, které měly nezřídka abstraktní povahu a formu jednoduchých geometrických či abstraktních tvarů nebo naopak asambláží přírodních prvků. V rámci náboženských rituálů si objekt zachoval svou autonomii i v pozdějších dobách. Zvláště v období manýrismu (16. století) se dočkal popularity jako ceněná součást sbírek kuriozit, ať už šlo o objekty přírodní či umělé.
Nového významu nabývá objekt s nástupem moderního umění, které se v rámci tendencí směřujících k abstrakci nebo naopak k doslovnému chápání zobrazení odklání od klasického figurálního sochařství a přisuzuje uměleckou funkci předmětu zakomponovanému do uměleckého díla – jako je tomu v případě kubistických či dadaistických koláží a asambláží – nebo přenesenému do galerijního kontextu jen s minimálními zásahy ze strany umělce nebo zcela bez předchozí úpravy (například ready-mades Marcela Duchampa). Zvláště zalíbení v objektu našli v českém kontextu také příslušníci generace Devětsilu (výstava Bazar moderního umění 1923) a pozdější surrealisté, kteří vytvářeli složité klasifikace objektů podle jejich vztahu k oblastem nevědomí a slasti (André Breton, Vítězslav Nezval).
Tvorbou objektů se zabývali také pop artisté (Robert Rauschenberg, Andy Warhol), členové Fluxu a francouzští noví realisté (Arman). Objekt sehrál důležitou úlohu i v českém umění druhé poloviny 20. století. V podobě tzv. objektových básní jej využíval Jiří Kolář, od 60. let patřily objekty do rejstříku Zbyňka Sekala, Běly Kolářové, Libora Fáry, Evy Kmentové, Vladimíra Preclíka, Milana Knížáka ad. Od 90. let využívá objekt například Petr Nikl, František Skála, Jiří Kovanda, Krištof Kintera, Jiří Černický, Kamera Skura, Jiří Skála, Jan Nálevka, Pavel Doskočil, Guma Guar, Anetta Mona Chişa, Jan Mančuška ad.


Literatura:
The Art of Things, Jerold Morris Galleries, Toronto, 1963
Objekt/Objekt Metamorfózy v čase, České muzeum výtvarného umění v Praze, 2001
Objekt, E. Petrová, Galerie V. Špály, 1965