Věra Janoušková prošla obdobným vývojem jako prakticky všichni významnější příslušníci její generace, která studovala po druhé světové válce. Na akademické školení, byť v jejím případě u liberálního Josefa Wagnera, se snažili co nejrychleji zapomenout a příklady hledali v tradici klasické moderny, případně v aktuálnějších vzorech ze zahraničí (Moore, Marini, Giacometti). Zpravidla kolem přelomu 50. a 60. let si pak nacházeli originální výraz, který už korespondoval s vývojem ve světě. V případě Janouškové však nelze nezmínit jednu mimořádnou ranou práci, která se tomuto schématu vymyká, zároveň s velkým odstupem předznamenává její budoucí projev. Je to „tapiserie“ Odyssea (1948), vlastně obraz vytvořený z útržků látek našitých na staré dece, inspirovaný podobnými textilními kolážemi Rogera Bissièra, které viděla na výstavě současného francouzského umění v Mánesu v roce 1946. Tehdy šlo o žhavou aktualitu: sám Bissièr je v Paříži představil až na výstavě na přelomu let 1947 a 1948 u Reného Drouina, kde je obdivoval i Dubuffet, další z okruhu této proslulé galerie. A právě dubuffetovská nota zaznívá od přelomu padesátých a šedesátých let silně i v díle Věry Janouškové.
Následovalo více než deset let, kdy bylo naše umění takřka hermeticky izolováno od dění ve světě. Janoušková tehdy vytvářela tradičně cítěné sochy nejčastěji sedících postav naplněné osobitým lyrismem. Na samém konci této dekády je to např. bronz Orfeus – Pocta Gluckovi (1959) ještě v moorovském ladění. Statická kompozice sedící postavy a akcent na bohaté strukturování povrchu jsou prvky, které najdeme i v její pozdější práci, založené už na zcela jiných principech. Cesta k ní byla až nečekaně rychlá. Z následujícího roku 1960 je stojící Venuše, kde je akcentování textury povrchu umocněno přidáním škváry. A ze stejného roku opět Sedící, vlastně už socha-znak, tentokrát v sádře navíc s odhalenou železnou konstrukcí, kde už se s tradiční podobou modelované postavy definitivně rozešla. Následují jakési figurativní idoly, stojící, ploché a jednopohledové opět s důrazem na strukturaci povrchu barvou, otisky či předměty zapuštěnými do sádry; tyto sochy volně korespondují s tzv. „českým informelem“ i s některými projevy světového umění – již zmíněným Dubuffetem, raným Césare nebo groteskními kovovými postavami Maxe Ernsta.
Krátce nato si objevila osobitou techniku, která se stala jejím erbovním projevem. Fascinována barvou a emailovým povrchem starých hrnců, které nachází na skládkách, svařuje, respektive svařovacím drátem „stehuje“ sochy - většinou opět figury -, vlastně jakési prostorové koláže. Vedle toho vytváří i monochromní, většinou čistě bílé sochy z osinkocementu, v nichž naopak často zaznívá určitý ryze ženský lyrický akcent (Povlečená postel, 1964-65). Důležitou součástí její tvorby jsou od sedmdesátých let papírové koláže, v mnohém přejímající základní principy její sochařské tvorby, např. recyklaci použitých materiálů (plakáty, módní střihy); ostatně koláž můžeme vnímat jako plošný ekvivalent asambláže. Opět tu najdeme i spojení groteskního a hieratického principu, autorka kombinuje nejrůznější materiály a technické postupy, jako je kresba tuší, frotáž, propalování, trhaný a muchlaný papír.
V šedesátých letech patřila jak ona, tak její manžel Vladimír Janoušek k nejvýraznějším osobnostem české scény. S nástupem normalizace však přišel radikální zlom a oba patřili k těm nejvíce postiženým výtvarníkům. Veřejné zakázky ustaly, slibně navázané kontakty se zahraničím se přerušily, vystavovat mohou jen na periferii. Navíc Janoušek mnoho let trpěl těžkou nemocí a v roce 1986 umírá. Smrt partnera, s nímž tvořili ideální dvojici uměleckou i lidskou, ji hluboce zasáhla a vyvolala osobní krizi, která se odrazila i v temnějších polohách jejího díla. Nicméně díky svému bytostně optimistickému založení tuto krizi překonala a postupně se vrátila ke všem svým charakteristickým technikám včetně svařovaných objektů. Papírové koláže pak vytvářela i v době, kdy s pokročilým věkem přišly zdravotní problémy, které ji znemožnily zabývat se sochařstvím.

Studia:
1945 - 1948 VŠUP, ateliér prof. Josefa Wagnera
1942 - 1944 VŠUP, ateliér prof. Karla Dvořáka

2011
Intuice a řád. Museum Kampa, Praha.

2008
Barevná zastavení. Galerie moderního umění v Hradci Králové.

2007
Nové koláže. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy; Letohrádek Ostrov, GU Karlovy Vary

2002
Výběr z díla 1948 – 2002. Mánes, Praha.
Věra a Vladimír Janouškovi. Galerie Ars, Brno; Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové, Praha
Sochy. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava.

2001
Retrospektiva. Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
Koláže, smalty. Galerie Magna, Ostrava.

1999
Plastiky, koláže. Dům umění v Opavě.
Andělé a ptáci. Galerie Gema, Praha.

1998
Smalty a koláže. Suchardův dům, Nová Paka; Galerie Langův dům, Frýdek-Místek.
Plastiky a koláže. Výstavní síň Synagoga, Hranice.
Intuice a řád. Galerie Aspekt, Brno.

1996
Smalty a koláže. Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, Galerie Klatovy / Klenová.
Smalty a koláže. Galerie Jiřího Jílka, Šumperk.
Osinky, smalty, koláže. Dům U Jonáše, Východočeská galerie Pardubice; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Intuice a řád. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích.

1995
Osinky, smalty, koláže. Galerie umění Karlovy Vary.

1994
Koláže. Galerie Gema, Praha.

1993
Rané koláže a plastiky. Galerie ´60/´70, Praha
Koláže, sochy. Galerie Caesar, Olomouc.

1992
Sochy a koláže z let 1960/1992. Městská knihovna, GHMP, Praha.

1991
Koláže. Galerie D, Ostrava.

1988
VS Atrium, Praha-Žižkov.

1987
Smalty. Ústřední kulturní dům železničářů, Praha.

1987
Kresby a koláže. Galerie Opatov, Praha.

1986
Kresby a koláže. Kulturní dům Družba, Brno.

1986
Hlavy a těla. Ústav makromolekulární chemie, Praha.

1982
Koláže, smalty. Výstavní síň Na půdě a foyer Těšínského divadla, foyer Český Těšín.

1977
Koláže a objekty. Divadlo v Nerudovce, Praha.

1970
Eva Bednářová, Věra Janoušková. Galerie Mahlerstrasse, Vídeň.

1968
Alois Vitík, Věra Janoušková. Galerie umění Karlovy Vary.

1967
Věra Janoušková, Vladimír Janoušek. Sochy. Oblastní galerie v Liberci.

1965-1966
Intuice a řád. Galerie Václava Špály, Praha.

1960
Adriena Šimotová, Pastely a tempery. Věra Janoušková, Plastiky. Výstavní síň Lidové demokracie, Praha.

2010
Roky ve dnech. České umění 1945-1957. Městská knihovna, GHMP, Praha

2009
Socha a město Liberec 1969. Výstava o výstavě Liberec 2009. Oblastní galerie v Liberci.

2008
Nechci v kleci! Muzeum umění Olomouc
3 sochařky: Věra Janoušková - Eva Kmentová - Alina Szapocznikow. Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha.

2005
Privátní pohled. Sbírka Josefa Chloupka. Dům pánů z Kunštátu, Dům umění Brno.

2004
Šedesátá. Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze. Dům umění města Brna.
Kresba, kresba... Česká kresba 80. let 20. století ze sbírek členských galerií RG ČR. Výstavní síň Masné krámy, ZG Plzeň.

2002
Anima & Animus. Manželské páry v generaci 60. let. Galerie Zlatá husa, Praha.

2001
Barevná socha. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích.

2000
Alfa 2000 omega. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
100. výstava Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc.
100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století. Dům U černé Matky Boží, ČMVU, Praha.

1997
Z nesbírky Marcely Pánkové. Galerie bratří Čapků, Praha.
Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985. Moravská galerie Brno; Státní galerie výtvarného umění v Chebu.
Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939-1989. Muzeum umění Olomouc. 97/04/10 - 1997/05
Česká koláž. Palác Kinských, NG Praha.

1996
V prostoru 20. století. České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy. Městská knihovna, GHMP, Praha.
Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985. ČMVU Praha.
Umělecká beseda 1996. VS Mánes, Praha.
Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění I. 1900 – 1996. Veletržní palác, NG Praha.
I. nový zlínský salon. GVU Zlín.

1995
Umění frotáže. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Oblastní galerie v Liberci.
Umělecká beseda 1995. VS Mánes, Praha.

1994
Umělecká beseda 1994. VS Mánes, Praha.
UB 12. Galerie umění Karlovy Vary.
UB 12. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Ohniska znovuzrození. Městská knihovna, GHMP, Praha.
Nová figurace. Moravská galerie v Brně; Dům umění v Opavě.

1993
Nová figurace. Galerie výtvarného umění, Litoměřice; Východočeská galerie v Pardubicích.

1992
Umělecká beseda 1992. VS Mánes, Praha.
Situace 92. VS Mánes, Praha.
20 let výtvarných výstav v Makru (1972 - 1992). Ústav makromolekulární chemie, Praha.

1991
Tradition und Avantgarde in Prag. Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück; Rheinisches Landesmuseum, Bonn.
Šedá cihla 78/1991. Galerie Klatovy / Klenová; Dům umění v Opavě,

1990
Výtvarné tendence. Středočeská galerie v Praze.
Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému. Městská knihovna, Praha.
Nová skupina. Členská výstava. Městská knihovna, Praha; Dům umění v Opavě.

1985
Barevná socha. Galerie H , Kostelec nad Černými lesy.

1984
Velká kresba. Galerie H , Kostelec nad Černými lesy.
Obraz a objekt. Bechyňská brána, Tábor.

1983
Krabičky. Galerie H, Kostelec nad Černými lesy.
Archeologické pamiatky a súčasnosť. Bratislava.
20 let Galerie hlavního města Prahy.Staroměstská radnice, GHMP, Praha.

1981
Netvořice ´81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice.
Devět. Věra Janoušková, Magdalena Jetelová, Ellen Jilemnická, Adéla Matasová, Petra Oriešková, Jaroslava Pešicová, Hana Purkrábková, Jaroslava Severová, Dana Vachtová. Galerie ve věži, Mělník.

1970
Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts. Von Myslbek bis zur Gegenwart. Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín.
Sodobna češkoslovaška umetnost. Mestna galerija Ljubljana; Mestna galerija Piran; Salon ULUH-a, Zagreb.
Artchemo. Galerie Václava Špály, Praha.

1969
Socha a město, Liberec.
Nová figurace. VS Mánes, Praha.

1968
Socha piešťanských parkov '68. Kúpelový ostrov, Piešťany.
Deset sochařských vyznání. Galerie Fronta, Praha.

1967
Mostra d´arte contemporanea Cecoslovacca. Castello del Valentino, Turín.
17 tsjechische kunstenaars. Galerie Orez, Den Haag

1966
Jarní výstava 1966. VS Mánes, Praha.
Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika. Praha.

1965
Sochařská bilance 1955-1965. Olomouc.
Objekt. Galerie Václava Špály, Praha.

1964
Tvůrčí skupina UB 12. Galerie Nová síň, Praha.
Socha 1964. Liberec.

1963
Rychnov 1963. Zámek Rychnov nad Kněžnou.

1962
Tvůrčí skupina UB 12. Galerie Československý spisovatel, Praha.

1961
Realizace. Galerie Václava Špály, Praha.

1960
Tvůrčí skupina v Umělecké besedě. Obecní dům, Praha.

1958
Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky. Dům umění města Brna.