Martin Kolář se věnuje především kresbě a malbě. K jeho tvorbě patří také trojrozměrné prostorové realizace. Předtím než Kolářovo dílo chronologicky roztřídíme a blíže popíšeme, zaměříme pozornost na jeho celkové ladění.
Hlavní doménu zájmu umělce Martina Koláře představuje obraz ve smyslu nosného média informace. Kolář obraz nekonstruuje za pomoci jednotlivých stavebních prvků, jež by měly funkci tvarosloví kódujícího předměty nacházející se v „reálném“ světě. Zajímá ho naopak postup destrukce. To znamená, že Martin Kolář uvažuje jinak, než by tomu bylo u umělce vytvářejícího iluzivní obrazový časoprostor: nesnaží se diváka oklamat tvarem, jenž by přesně umožnil rozeznat, s jakou věcí ve světě se tento tvar shoduje. Spíše se snaží zavést pozornost k tomu, co se skrývá za tvarem ve smyslu kulturně kódovaného vizuálně obrazného vyjádření. Za pomoci metafory můžeme říci, že umělec „vytahuje na světlo“ bytnost věci, tedy to, čím věc je ve své přirozenosti.
Prostřednictvím procesu „vytahování na světlo“ (in lustro trahere) se Martin Kolář stává „ilustrátorem“ v nejširším smyslu tohoto slova, neboť odkrývá samu funkci ilustrace. U Koláře ilustrativnost přímo souvisí s aktem zviditelňování světa. Martin Kolář dovede umělecky zaznamenat napětí přechodu neviditelného k viditelnému. Dokáže zachytit mezní okamžik přerodu neviditelna ve viditelno, a to platí i pro proces zpětný. Můžeme říci: viditelné vzchází z neviditelného, ale viditelnost není ve svém stádiu něčím definitivním, je to naopak cosi neskutečně prchavého, nepředmětného – cosi, co nelze zapsat do časové řady posloupnosti objektivního řádu. Vyjádříme-li tento Kolářův zájem shrnujícím vymezením, konstatujeme, že se umělec dotýká negativity viditelna, které není definitivním výsledkem procesu zviditelňování, nýbrž dlí v bytostném svazku s neviditelnem.
Mají-li věci v tvorbě Martina Koláře pevné obrysy (pokaždé nejsou dobře identifikovatelné), neznamená to, že pevný obrys podává charakteristiku věci z nezaujatého stanoviště. Každou věc, se kterou můžeme disponovat a přiblížit našemu kulturnímu pohledu, Martin Kolář nahlíží s vtipným nadhledem. Proto daná věc navenek nepůsobí jako do sebe uzavřená, ale naopak se svému okolí otevírá, přijímá jeho výzvy a opětuje jeho pohledy. Věc může působit komicky nebo vážně, a to z toho důvodu, že je otevřena lidskému pohledu a interpretaci, že jí není přiděleno na lidském výkladu naprosto nezávislé určení. U Martina Koláře je tento náhled zcela zřetelný tam, kde výtvarně zaznamenává věci každodenního života spjaté s civilizací a kulturou, tehdy neopomene lehce karikovat jejich původní kontext: lehčí žánr působí majestátně nebo naopak. Kolář tak poukazuje na historičnost lidského pohledu na svět, na hranice výkladu světa a spolu s tím neodmyslitelně na časovou dimenzi lidského života a prožívání světa.
Na uměleckém zaznamenání přírodních procesů zajímá Martina Koláře konfrontace přírody s kulturou jak v dějinném, tak osobním smyslu. Kolář si pohrává se svou pamětí i s pamětí druhých lidí. Lyrická atmosféra přírodních motivů, se kterými opakovaně pracuje v rozsáhlých experimentálně laděných cyklech, a jejich elementární tvarové dispozice, svědčí o tom, že umělec prověřuje kombinatorické možnosti jednoduchých přírodních elementů a jejich tvarových vztahů. Přitom dochází k základním geometrickým tvarům (kruh, spirála, čtverec, obdélník, elipsa), které odkazují jak k přírodním skutečnostem, tak ke skutečnostem kulturním, formovaných člověkem. Umělec zkoumá dekorativnost přírodních motivů a poukazuje na ni četností jejich variací.
Při experimentu za sebe Martin Kolář nechává hrát nevědomé a podvědomé složky osobnosti (přírodu), leč ukotvené v racionálním náhledu řádu. Odhaluje nám pohled, který proti sobě příkře nestaví přírodu a kulturu, lyriku nebo epiku, naopak ukazuje, že přechody mezi jednou a druhou oblastí jsou téměř nepostižitelné a velmi jemné. Přírodu není možné chápat jako výsostnou sféru nevědomých procesů, postrádajících rozumové usouvztažnění. Stejně tak nelze vnímat kulturu jen jako „prostocviky“ nánosu předsudků zbaveného ducha.
Kolářovým uměleckým realizacím citelně dominuje kázeň. Ta je potřebná k tomu, aby se zamýšlený koncept důsledně rozvíjel v čase a za nepolevující spolupráce mentálních a fyzických sil autora. Jak umělcova mysl, tak jeho tělo se stávají osami, kolem nichž se obtáčí potenciál výtvarného materiálu. Prolnutí těchto dvou rovin – roviny mentální a fyzické – Kolářovi dovoluje pracovat řadu hodin ve ztišené poloze meditativního usebrání. Přestože výsledné realizace působí zklidňujícím dojmem, není autorova tvorba prosta akčního prvku. Akční prvek divákovi ozřejmuje smyslově tělesnou povahu uměleckého artefaktu. Takto nahlížen se pak artefakt jeví jako živý organismus s podobnými příznaky, jako je stárnutí a smrt, kterými se život projevuje u všech tvorů. Tento motiv je typický odlupováním vrchních vrstev artefaktu a jejich nahrazováním vrstvami staršími, které obnažují strukturu díla a vedou nás k pozornějšímu vnímání a nalézání „sedlin významu“, zachycených v genealogicky starších vrstvách artefaktu. Souvislost jednotlivých vrstev vyznačuje stopy událostí odehrávajících se v přírodě, kde v nekonečném koloběhu dochází k proměnám hmot a „prorůstání“ jedněch látek do druhých. Procesům odehrávajícím se v přírodě plně odpovídá barevné ladění artefaktů. To se pohybuje v širokém rozmezí teplých tónů hnědé barvy, okrů, jejich zlatavých odstínů, zelení rostlin, průzračné modře kvítků či růžovobílých výtrusnic hub.
Nyní si dílo Martina Koláře přibližme chronologicky a věnujme se jeho bližší charakteristice. V první polovině devadesátých let se Martin Kolář ve své tvorbě zabývá plošným vymezením základních geometrických tvarů. Jejich vzájemné vztahy zkoumá prostřednictvím sérií, které jsou pro jeho tvorbu signifikantní. Umělec v tomto období kreslí tužkou na rozmanité podkladové materiály – např. na balicí papír, na tónovaný recyklovaný papír nebo na karton. Od plošné modelace základních geometrických tvarů Martin Kolář postupně přechází k zájmu o tvar jako takový. Kresba je doplněna o výrazový potenciál barvy. Pozvolný přechod k barevným kvalitám je u autora doprovázen snahou o maximální čistotu a úspornost projevu, kterých výtvarník dosahuje tím, že umocňuje výrazovou hodnotu čisté plochy papíru a vznosnou linii tužky. Barevný vklad přispívá k pozvolnému rozrušování přesně definovaného tvaru.
Přelom druhé poloviny devadesátých let představuje v Kolářově tvorbě zlomové období, které jeho další umělecké směřování obohacuje o několik důležitých vkladů. Umělec v této době opouští větší formáty, aby si zvolil menší formáty nejen bílého, ale také černého papíru. Navíc používá barevné pigmenty odkazující k přírodním skutečnostem (mrak, pták, ovoce).
V prvních letech nového tisíciletí Kolář pokračuje ve směru vyznačeném předchozími léty tvorby. Jeho práce nabývají v této době zralosti: umělec prověřuje dosavadní výsledky svého usilování a rozšiřuje je o nový výrazový rejstřík. Prostřednictvím malých čtvercových formátů (technika tempera na plátně)výtvarník pracuje s rastry, které jednak působí estetizujícím dojmem, jednak odvádějí recipientův pohled ven z obrazu. K významným uměleckým realizacím posledních let vytvořených technikou akvarelu, kvaše či tuše na papíře patří cykly přírodních motivů (Botnání, Povrchy, Dekory zlaté, Krajiny), v nichž Martin Kolář prověřuje povrch i možnou hloubku dekoru.
Z Kolářových prostorových uměleckých realizací za všechny jmenujme do pískovce vytesané objekty, tzv. „bonbóny“, pojednané s vtipnou nadsázkou tolik typickou pro tohoto autora. „Bonbóny“ se nyní nacházejí v Kolářově zahradě v ústecké čtvrti Brná.
Svou tvorbou Martin Kolář dosvědčuje, že je ontologem viditelna. Poukazuje totiž na podmínky bytí viditelna samého. K tomu mu zřejmě nejlépe slouží prázdná plocha papíru, kterou jednou dokáže pokrýt beze zbytku a jindy na ni jen lehce něco načrtne.

1984-1988 Střední odborné učiliště chemické v Ústí n. L.
1991-1996 Pedagogická fakulta (Výtvarná výchova, Občanská výchova), Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L.
1999 Stipendium MK ČR v Centru E. Schieleho Český Krumlov
od r.2000 člen klubu konkretistů
2001 stáž Lycée Théodore Monod a Blanzy, France
Cena firmy Excudit Plzeň soutěže Grafika roku
od r. 2002 doktorandské studium (Teorie výtvarné výchovy) Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L.
2004 Pořádání workshopu na téma Objekt, Městské muzeum v Ústí n. L., ve spolupráci s KSV UJEP v Ústí n. L.
od r. 2004 člen redakční rady Univerzitního zpravodaje UJEP v Ústí n. L.
od r. 2005 člen redakční rady časopisu Ergo, KSV UJEP v Ústí n. L.

2006
Botnání, Činoherní studio, Ústí n. L.
Obrazy, ( s Vendulou Fremlovou), Žižkovská radnice, Praha

2005
martinkolar_ludekprosek.dwg. (s Luďkem Proškem), FHS-Univerzita Karlova, Praha

2003
Univerzitní galerie, Hradec Králové
Muzeum Ústí n. L.
Ústav makromolekulární chemie, Praha

2002
Ruční práce, Výstavní síň designu, Dubí u Teplic
Buďme tajemní, Klub Delta ( s Vendulou Fremlovou), Praha

2001
Pohádky neilustrovat, Galerie Suterén, Ústí n. L.
Buďme tajemní, Výstavní síň Na schodech ( s Vendulou Fremlovou), Sobotka
Galerie AB, Brno
Antikvariát Frič, Liberec

2000
Výstavní síň Telecom, Louny
Výstavní síň U kostela,Bílina

1999
Bytovka, U Humrů, Ústí n. L.
Hematologie, Louny
Sochy, Žďárek

1998
Galerie Suterén, Ústí n.L.

1997
Hematologie, Louny

1996
Výstavní síň Emila Filly, Ústí n. L.
Galerie U dobrého pastýře, Brno

1995
Muzeum, Ústí n. L.

1994
Galerie suterén, Ústí n. L.
Činoherní studio, Ústí n. L.

1992
Zámek (s Michaelou Thelenovou ), Velké Březno
Muzeum(s Michaelou Thelenovou ), Ústí n. L.
Malé divadlo (s Janem Řezáčem ), Liberec

1991
Činoherní studio, Ústí n. L

1990
Malé divadlo, Ústí n. L.

2005
Možnosti obrazu, Muzeum, Ústí n. L.
Širší proud, Galerie města Plzně, Plzeň
International artistic Festival, Centar za vizuelnu kulturu, Novi Sad, Serbia

2004
Paralelní promítání, Dům umění, Opava
Paralelní promítání, Galerie, Štemberk

2003
Idylka, Mělník
Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
Obraz, věc, znak, Slovenský kulturní institut, Praha

2002
Monochromie, České muzeum výtvarných umění, Praha
Fillovka Open 2., Výstavní Síň E. Filly Ústí n. L.

2001
Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha
Práce na papíře Chomutov
Klub konkretistů, Dům umění, Opava
15th International Exhibition of Drawings, Modern Gallery in Rijeka, Croatia
Práce z ateliérů, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
Středohoří, Výstavní síň U kostela, Bílina

2000
Nejasná evidence, Dům umění, České Budějovice
Společně, ale samostatně, Dům umění, Opava
Langzeit - Projekt Litographie, Passau, SRN
Devadesátka pokračuje, Ústí n. L.

1999
Umění pro nemocnici, Galerie Václava Špály, Praha
Fillovka Open, Výstavní síň E. Filly, Ústí n. L.
Galerie Zlatý klenot Unie výtvarných umělců ústecké oblasti Chomutov

1997
Okresní formát, Výstavní síň Emila Filly, Ústí n. L.
Ústí není tak daleko, Galerie Sýpka, Osová Bitýška
Mezinárodní výstava krajek, MKS, Vamberk

1994
Pocta Johnovi, Výstavní síň Emila Filly, Ústí n. L.
Výsledky symposia Winged Arrow, Západočeská universita, Plzeň
Divadlo Labyrint, Praha
Druhá, Výstavní síň Emila Filly, Ústí n. L.

1993
Barva a prostor, Galerie půda, Olomouc

1992
První, Výstavní síň Emila Filly , Ústí n. L.
Galerie Obergasse, Meisen, SRN

1991
Stodola,Všebořice

2006
Zorka Ságlová, Ateliér 5, ISSN 1210-5236
Rozhraní, Lada Semecká, Ateliér 8, ISSN 1210-5236
Vanesa Wallet Hardi, Pandora 12/2006, ISSN 1801-6782
Chvála lenosti, Ergo 1/06 UJEP, Ústí n. L., ISSN 1212-8317
B. Křivská & L. Semecká: Skleněné obrazy a objekty, Ateliér 14 – 15, ISSN 1210-5236
Jíří Valoch, Instalace, Ateliér 20, ISSN 1210-5236
Archit-Action, Ateliér 21, ISSN 1210-5236

2005
Tři tečky za větou vyvolávají pocit napětí, Ergo 1/04 UJEP, Ústí n. L., ISSN 1212-8317
Škola a zvyk, Ergo 2/04 UJEP, Ústí n. L ISSN 1212-8317
Rafani, Platforma, Ateliér 2, ISSN 1210-5236
Martin Mrázik, (malby), Ateliér 7, ISSN 1210-5236
(a), Ergo 2/05 UJEP, Ústí n. L., ISSN 1212-8317
Je možná diskuse mezi analytickou a kontinentální filosofií, Filosofický časopis 2/05,
ISSN 0015-1831, spolupráce J. Civín
Jsme, jací jsme/ We are what we are, Ateliér 13, ISSN 1210-5236
Jsme, jací jsme/ We are what we are, Romano hangos 8/05
Druhý pohled – Posuny a proměny identity, Ateliér 16-17, ISSN 1210-5236
Památníčky, Ateliér 20, ISSN 1210-5236
Poznámky k 51. Bienalle di Venezia, Pandora 11/2005, ISSN 1801-6782
Písmo. Znak. Gesto, Ateliér 25-26, ISSN 1210-5236

2004
Michaela Thelenová, Města, Ateliér 4, ISSN 1210-5236

2003
Duo, Fotograf, 2, ISSN 1213-9602
F. L. Céline, Ergo 2/03 UJEP, Ústí n. L., ISSN 1212-8317

2002
Výstava prací studentů katedry VV PF UJEP v Ústí n. L.Výtvarná výchova 3, ISSN-1210-3691

2001
Výstava vzpomíná na Jiřího Johna, MF DNES 8.1.
Thelenová vystavuje v Lounech, MF DNES 22. 1.
Semecká a Šubrtová nabízejí hru se světlem a tmou, MF DNES 30. 1.
Markéta Hanzlíková Váradiová, Bílinský zpravodaj 1
Příhodová představuje plechové reliéfy, MF DNES 14. 2.
Únor ve znamení fotografií Michaely Thelenové, Svobodný hlas 8. 2.

1997
Prášil a Mizera představují svůj tvůrčí svět na zámku, MF DNES 11. 9.

1996
Michaela Thelenová, Ateliér 24, ISSN 1210-5236

1995
Václav Rezek Pozemek, Ústecký deník 22. 8.
Kresby Jitky Géringové, Ústecký deník 3. 8.

Texty ke katalogům:

1996
Michaela Thelenová, Malá výstavní síň, Liberec

1997
Michaela Thelenová, Oblékání, Galerie mladých U dobrého pastýře, Brno
Před koncem, Galerie Templ, Mladá Boleslav

2000
Markéta Váradiová, Subjektivní objekty, Výtavní síň U kosela, Bílina

2001
Michaela Thelenová, Lounská výstavní síň Telecom, Louny
Robert Vlasák, Výstavní síň E. Filly, Ústí n. L.
Ilumiace, Galerie města Plzně, Plzeň ( spolupráce Z. Sedláček )

2003
Jiří Kubový, Galerie Litoměřice

2004
Redas Diržys, Divus, Praha

Zahájení výstav:

1995
Jan Choura, Obrazy, Městské divadlo, Ústí n. L.

1997
Michaela Thelenová, Galerie mladých U dobrého pastýře, Brno

2000

Jiří Kubový, Ptáci, Lounská výstavní síň Telecom, Louny

2001
Michaela Thelenová, Lounská výstavní síň Telecom, Louny
Markéta Váradiová, Subjektivní objekty, Výstavní síň U kostela, Bílina
Robert Vlasák, Cena Miroslava Proška, Výstavní síň E. Filly, Ústí n. L.
Michaela Thelenová, New Fashion, Dům U rudého vola, Brno
Lada Semecká, Ústav makromolekulární chemie, Praha

2002
Vendula Fremlová, Létadla, Výstavní síň U kostela, Bílina
Robert Vlasák, A. Peroutka, 11321, 11373, Výstavní síň U kostela, Bílina
Michaela Thelenová, Galerie 4., Cheb
Michaela Thelenová, Lounská výstavní síň Telecom, Louny
Iluminace, Galerie města Plzně, Plzeň (se Z. Sedláčkem)
Štěpán Málek, Kresby, Chodba PF UJEP v Ústí n. L.
David Janošek, Výstavní síň U kostela, Bílina
Viktorie Kubelková, M. Chloupa, Výstavní síň U kostela, Bílina

2003
Světýlka, Výstavní síň U kostela, Bílina

2004
Michaela Thelenová, Města, Galerie U bílého jednorožce, Klatovy
Milan Žák, Výstavní prostor V průvanu, Ústí n. L.

2005
Email, Chodba PF UJEP Ústí n. L
Martin Mrázik, (malby), Galerie Raketa, Ústí n. L.
Milan Žák, Galerie Suterén, Ústí n. L.
Vendula Fremlová, Galerie Suterén, Ústí n. L.
Péče o tělo, Chodba PF UJEP Ústí n. L., spolupráce L. Prošek
Pavel Doskočil, Chodba PF UJEP Ústí n. L.

2006
Lada Semecká, Galerie Ve Dvoře, Litoměřice
Reflexe média malby v médiu fotografie, spolupráce V. Fremlová, Chodba PF UJEP, Ústí .L
Samorost, Garáž, spolupráce V. Fremlová, Ústí n. L.

Kurátorská činnost:

2001
Sochařské symposium, Hoštka
Sochařské symposium, Mělník nad Labem

2002
Iluminace, Galerie města Plzně, Plzeň, spolupráce Z. Sedláček

2003
Světýlka, Výstavní síň U kostela, Bílina

2005
Email, Chodba PF UJEP Ústí n. L
Martin Mrázik, (M)alby, Galerie Raketa, Ústí n. L.
Péče o tělo, Chodba PF UJEP Ústí n. L., spolupráce L. Prošek
Pavel Doskočil, Chodba PF UJEP Ústí n. L.
Štěpánka Bláhovcová, Maminko proč to v Ústí tak smrdí?, Chodba PF UJEP Ústí n. L., spolupráce V. Fremlová

2006
Kurátorský experiment, Reflexe média malby v médiu fotografie, Chodba PF UJEP Ústí n.L., spolupráce V. Fremlová
Jiří Valoch, Projekty, Chodba PF UJEP Ústí n.L.,
Samorost, Garáž, Ústí n. L., spolupráce V. Fremlová