Termín převzatý z angličtiny (v doslovném překladu „pouliční umění“) označující vesměs nepovolené nebo jen dodatečně schválené umělecké intervence do veřejného prostoru.
Street art jako svébytný umělecký druh úzce navázal na grafitti, ale v současné době využívá množství technik od samolepek (tzv. stickering), šablon a plakátování, až po trojrozměrná díla.
Přestože historie moderního grafitti začíná koncem šedesátých let, do povědomí teoretiků umění se street art dostal až v 70. letech s vystoupením newyorských uměleckých kolektivů působících v prostředí hudebních subkultur Brooklynu a Bronxu (zvláště často je grafitti dáváno do souvislosti s rapem, hip hopem a break dance). Mezi projekty, které se v průkopnických 70. letech pokusily sblížit street art s uměním, patřilo například založení United Graffiti Artists (UGA) z iniciativy amerického umělce Hugo Martineze, nebo produkce hispánských muralistů z Los Angeles. Se street artem jsou rovněž spojována jména Jean-Michela Basquiata, s jeho slavným tagem SAMO (Same Old Shit), a Keithe Haringa.
Zatímco tito umělci pomohli etablovat a komercializovat grafitti jako umění, pro většinu zákonodárců zůstává street art nebezpečným vandalismem. Vzhledem k trestnosti nepovoleného street artu (a toho je většina) jsou mnozí umělci známí jen pod svojí přezdívkou (Banksy, Katsu, D*Face), zatímco jiní se prosadili na oficiální umělecké scéně (Os Gêmeos, Mark Jenkins).
Přestože značná část street artové produkce souvisí s aktivismem (politickým, ekologickým, anti-konzumně zaměřeným), někteří umělci využívají street art v reklamním designu. V českém prostředí není prorůstání umělecké a ilegální street artové produkce obvyklé (výjimku představuje například Pasta, Jakub Matuška aka Masker, Jan Kaláb aka Point nebo Radek Brousil aka Pgint), na rozdíl od využívání street artových postupů v malbě (Veronika Landová, Anežka Hošková).