„Každé umění je politické v tom smyslu, že otevírá perspektivu sociálních vztahů.“ (Art Speak)
V užším slova smyslu poukazuje pojem politické umění k tvorbě, která se explicitně vztahuje k sociálním a politickým problémům současného světa. Podmínkou při tom je, aby tato činnost zůstala uměním a nestala se politikou.

Zásadní odlišnosti politiky a umění:
"Politika je boj o získání, udržení moci." (Paul Ricoeur) Politické umění neusiluje o získání moci ale snaží se o zviditelnění boje o moc.
Politika musí usilovat o diskursivní, dokazatelné myšlení. – Umění pracuje s estetickým myšlením (aisthesis – setkání – osobní zkušenost), které vyžaduje jasnou artikulaci obrazového jazyka, ale ne objektivní důkazový proces.
Politika činí rozhodnutí, která prosazuje autoritou a mocí. – Umění neprosazuje žádná rozhodnutí, a proto neobsahuje prvek moci. Cílem umění je ukázat konkrétní lidskou situaci v širším kontextu a tím umožnit porozumět jí.
Zatímco politika v zájmu dosažení svých cílů zakrývá a falšuje pravdu, umění pravdu hledá. (Harold Pinter: Art, Truth and Politics: nobelprize.org/mediaplayer/index.php?id=620)
Krajním případem politického umění je aktivismus, který používá jistou míru násilí, ale ne proto, aby prosadil svá rozhodnutí, ale aby zpochybnil ta etablovaná.
Propaganda uměním, je činnost, která naopak leží již mimo hranice umění, neboť jejím cílem není hledat pravdu, ale potvrdit přijaté dogma.
Ludvík Hlaváček