Hvězda/Hájenka 1981
Místo konání nezařazené do databáze
Památník národního písemnictví, Hájenka v parku letohrádku Hvězda v Praze
Čas konání
1981
I-datum (databáze VVP AVU)
Zastoupení umělci
Blabolilová Marie
Judl Stanislav
Kafka Ivan
Knotek Jaromír
Mžyk Josef
Pavlík Petr
Rittstein Michael
Další zastoupení umělci a skupiny nezařazení do databáze
Eva Adamcová, Jaroslav Alt, Václav Bláha, Lubomír Dušek, Jiří Lindovský, Zuzana Nováčková, Vladimír Novák,
Info
K R E S B A - G R A F I K A : H V Ě Z D A 1 9 8 1
S řadou autorů vystavujících nyní kresbu a grafiku jsme se v minulém roce setkali na výstavách na Dobříši. Poučení mezemi těchto výstav zformovalo letošní koncepci a ráz výstavy udal i jednoznačný prostor, v němž se uskutečňuje. Po pestrém dobříšském jarmarku se zde setkáváme se soustředěním, a to nejen na dva výtvarné vyjadřovací druhy, ale i na autory vzájemně názorově příbuzné. Názorem v tomto slova smyslu ale nerozumějme konkrétní vyjadřovací aparát, nýbrž základní přístup k tvorbě. Výběr byl v tomto ohledu omezen na skutečně volnou tvorbu, v níž převažujícím rysem je míra autenticity a vážného zaujetí. Nezávaznost, která - byť efektně - skutečné tvůrčí zaujetí jen simuluje, byla vyloučena. Neznamená to přirozeně, že řada vystavených prací efektní není. Není to však jejich převažující charakteristika, jsou mimo jiné i výtvarné, ne však na úkor své obsahovosti.
Druhým požadavkem výběru byla nutná výtvarná úroveň, sjednocující výrazově odlišné práce.
Základem výběru zde je opět generační vrstva autorů spojených časově ukončením AVU v 1. polovině 70. let. K ní se připojuje několik autorů "služebně" nepatrně mladších, kteří stojí pocitově už na poněkud jiných pozicích, u nichž však zatím není jisté, zda vytvoří kvalitativně odlišný nový proud, či zda budou spíše integrováni svými staršími vrstevníky.
Původní záměr vybrat proporcionálně vyvážený soubor kresby a grafiky se obrátil ve prospěch kresby. Je zřejmě v její povaze, že umožňuje největší soustředění na samu podstatu tvorby, že nebere ohledy na jiné než tvůrčí zřetele. Už dříve bylo poukazováno na vysokou mísu svobody, kterou v sobě nese. Svobodu ve smyslu absolutní možnosti sebevyjádření také nalezneme u všech vystavujících, a to v kresbě i grafice. Chápeme-li však svobodu jako kvalitu tohoto sebevyjádření, nalezneme na výstavě v podstatě dva protikladné póly, které ukazují základní přístupy k tvorbě - přístup ve své podstatě spekulativní proti přístupu, v němž nad spekulací převažuje intuice. Autoři, v jejichž podstatě je spekulativní - konceptuální - chápání skutečnosti, vytvářejí pevné konstrukce na základě vypracovaného tvarosloví a směřují k definitivnosti uzavřeného systému. Jejich pojetí kresby či grafiky je v podstatě obrazové, potlačují svobodu vyjádření ve prospěch celku. V zásadě je tento přístup známkou zcizujícího chápání světa. S větší nebo menší dávkou licence sem můžeme zařadit J. Mžyka, J. Lindovského, M. Rittsteina, S. Judla, I. Kafku a všechny grafiky s výjimkou Z. Nováčkové.
Na druhém pólu stojí chápání tvorby jako otevřeného systému, svobodnějšího ve své vnímavosti k průběhu tvorby. Otevřenost zde znamená nedefinovanost výsledku, převahu bezprostřednosti nad koncepčností a možnost pro vývoj formy. Výrazným představitelem této linie je V. Novák, I. Ouhel, P. Pavlík, Z. Nováčková a z části i V. Bláha a J. Knotek. Patří sem i Rittsteinovy "comics", skici ke kresbám a obrazům.
Jedním ze spíše bezděčných výsledků této výstavy jsou kontrastní konfrontace. Autorské soubory, vybrané většinou z nových prací, ukazují současný stav tvorby. Ve své ucelenosti jsou vyhraněné, akcent spočívá, ne, jejich o d l i š n o s t i, charakterizující jednotlivé osobnosti. Je však pozoruhodné, jak při pozorném vnímání nacházíme v této až úporné snaze po nezaměnitelnosti výrazu některé hluboké souvislosti, které nás už začínají nutit, abychom se pokusili o generační charakteristiku. Zdá se totiž, že tato výstava je obsáhlým potvrzením své generace.
Část autorů nachází inspiraci v nalezeném světě, sdělném ve své všednosti a klidu (Adamcová, Alt, Blabolilová, Kafka, Mžyk). Vnímání jednoduchých témat a základních kvalit materiálů je tak jednou z cest k nové mobilizaci pozornosti. P. Pavlík k témuž směřuje snahou o redefinici světa, přepracováváním všech dříve známých a nyní už nic neříkajících, obsahově vyprázdněných tvarů. Mezi ním a chladnou expresivní věcností M. Rittsteina je místo S. Judla, který Rittsteinovu sociálně erotickou grotesku posouvá do odstupu složitě šifrovaného světa, v němž se známé setkává s novotvary. Vědecké novotvary jsou produkovány nesmírně složitými mikrosvěty J. Zindovského, zatímco s novotvary spíše biologickými se setkáváme v grafice Z. Plováčkové. J. Knotek se ve své tvorbě trvale zabývá definováním odcizeného soudobého erotického mýtu, zatímco V. Novák se dobírá nové citlivosti rekonstrukcí nejosobnějších fyzických zkušeností. Sociálně-existenciální aspekty zkušenosti světa nalezneme u V. Bláhy a L. Duška, a konečně I. Ouhel řeší znakové pojetí krajiny, zjednodušené na přímo působící základní hmoty a tvary.
Zdá se, že tuto vrstvu autorů silně zasáhla pocitová skepse - u mladších vystupňované. V jejím důsledku z tvorby mizí pathos a ironie vlastní předchozí generaci a dochází buď k výraznému návratu k základnímu věcnému vnímání světa, tedy ke snaze o obnovení citlivosti, anebo k vyhrocení exprese, která se tak stává rovněž jakousi novou věcností - přemíra drastičnosti výsledný tvar znehybňuje a převádí do polohy konstatování namísto prožitku. Základními charakteristikami, přítomnými u jednotlivých autorů v různé míře, by tedy mohly být: skepse, odstup, věcnost, či redefinice světa, a snaha o novou bezprostřední, až fyzickou účast. Tato výstava potvrzuje, že už jde o trvalejší pocit, který vytváří ve vzájemné konfrontaci autorů koncentrovanou atmosféru. Atmosféru skrytého napětí, potlačované naléhavosti.
Marie A. Černá (Klimešová) text katalogu, 1981
Eva A d a m c o v á, 3. 7. 1950, SUPŠ Hollarovo nám. 1969-71
Jaroslav A l t, 1950, AVU (Slánský, Ondráček) 1969-75
Marie B l a b o l i l o v á, 1948, AVU (Jiroudek, Čepelák) 1967-73
Václav B l á h a, 1949, AVU (Paderlík) 1968-74
Lubomír D u š e k, 1951, AVU (Čepelák) 1971-77
Stanislav J u d l, 1951, AVU (Paderlík) 1970-76
Ivan K a f k a, 1952, SUPŠ Hollarovo nám. 1968-72
Jaromír K n o t e k, 1949, AVU (Jiroudek) 1968-74
Jiří L i n d o v s k ý, 1948, AVU (Čepelák) 1970-75
Josef M ž y k, 1944, AVU (Čepelák) 1967-73
Zuzana N o v á č k o v á, 1945, AVU (Čepelák) 1968-74
Vladimír N o v á k, 1947, AVU (Paderlík) 1967-73
Ivan O u h e l, 1945, AVU (Souček) 1968-74
Petr P a v l í k, 1945, AVU (Jiroudek, Paderlík) 1968-73
Michal R i t t s t e i n, 1949, AVU (Paderlík) 1968-74
S řadou autorů vystavujících nyní kresbu a grafiku jsme se v minulém roce setkali na výstavách na Dobříši. Poučení mezemi těchto výstav zformovalo letošní koncepci a ráz výstavy udal i jednoznačný prostor, v němž se uskutečňuje. Po pestrém dobříšském jarmarku se zde setkáváme se soustředěním, a to nejen na dva výtvarné vyjadřovací druhy, ale i na autory vzájemně názorově příbuzné. Názorem v tomto slova smyslu ale nerozumějme konkrétní vyjadřovací aparát, nýbrž základní přístup k tvorbě. Výběr byl v tomto ohledu omezen na skutečně volnou tvorbu, v níž převažujícím rysem je míra autenticity a vážného zaujetí. Nezávaznost, která - byť efektně - skutečné tvůrčí zaujetí jen simuluje, byla vyloučena. Neznamená to přirozeně, že řada vystavených prací efektní není. Není to však jejich převažující charakteristika, jsou mimo jiné i výtvarné, ne však na úkor své obsahovosti.
Druhým požadavkem výběru byla nutná výtvarná úroveň, sjednocující výrazově odlišné práce.
Základem výběru zde je opět generační vrstva autorů spojených časově ukončením AVU v 1. polovině 70. let. K ní se připojuje několik autorů "služebně" nepatrně mladších, kteří stojí pocitově už na poněkud jiných pozicích, u nichž však zatím není jisté, zda vytvoří kvalitativně odlišný nový proud, či zda budou spíše integrováni svými staršími vrstevníky.
Původní záměr vybrat proporcionálně vyvážený soubor kresby a grafiky se obrátil ve prospěch kresby. Je zřejmě v její povaze, že umožňuje největší soustředění na samu podstatu tvorby, že nebere ohledy na jiné než tvůrčí zřetele. Už dříve bylo poukazováno na vysokou mísu svobody, kterou v sobě nese. Svobodu ve smyslu absolutní možnosti sebevyjádření také nalezneme u všech vystavujících, a to v kresbě i grafice. Chápeme-li však svobodu jako kvalitu tohoto sebevyjádření, nalezneme na výstavě v podstatě dva protikladné póly, které ukazují základní přístupy k tvorbě - přístup ve své podstatě spekulativní proti přístupu, v němž nad spekulací převažuje intuice. Autoři, v jejichž podstatě je spekulativní - konceptuální - chápání skutečnosti, vytvářejí pevné konstrukce na základě vypracovaného tvarosloví a směřují k definitivnosti uzavřeného systému. Jejich pojetí kresby či grafiky je v podstatě obrazové, potlačují svobodu vyjádření ve prospěch celku. V zásadě je tento přístup známkou zcizujícího chápání světa. S větší nebo menší dávkou licence sem můžeme zařadit J. Mžyka, J. Lindovského, M. Rittsteina, S. Judla, I. Kafku a všechny grafiky s výjimkou Z. Nováčkové.
Na druhém pólu stojí chápání tvorby jako otevřeného systému, svobodnějšího ve své vnímavosti k průběhu tvorby. Otevřenost zde znamená nedefinovanost výsledku, převahu bezprostřednosti nad koncepčností a možnost pro vývoj formy. Výrazným představitelem této linie je V. Novák, I. Ouhel, P. Pavlík, Z. Nováčková a z části i V. Bláha a J. Knotek. Patří sem i Rittsteinovy "comics", skici ke kresbám a obrazům.
Jedním ze spíše bezděčných výsledků této výstavy jsou kontrastní konfrontace. Autorské soubory, vybrané většinou z nových prací, ukazují současný stav tvorby. Ve své ucelenosti jsou vyhraněné, akcent spočívá, ne, jejich o d l i š n o s t i, charakterizující jednotlivé osobnosti. Je však pozoruhodné, jak při pozorném vnímání nacházíme v této až úporné snaze po nezaměnitelnosti výrazu některé hluboké souvislosti, které nás už začínají nutit, abychom se pokusili o generační charakteristiku. Zdá se totiž, že tato výstava je obsáhlým potvrzením své generace.
Část autorů nachází inspiraci v nalezeném světě, sdělném ve své všednosti a klidu (Adamcová, Alt, Blabolilová, Kafka, Mžyk). Vnímání jednoduchých témat a základních kvalit materiálů je tak jednou z cest k nové mobilizaci pozornosti. P. Pavlík k témuž směřuje snahou o redefinici světa, přepracováváním všech dříve známých a nyní už nic neříkajících, obsahově vyprázdněných tvarů. Mezi ním a chladnou expresivní věcností M. Rittsteina je místo S. Judla, který Rittsteinovu sociálně erotickou grotesku posouvá do odstupu složitě šifrovaného světa, v němž se známé setkává s novotvary. Vědecké novotvary jsou produkovány nesmírně složitými mikrosvěty J. Zindovského, zatímco s novotvary spíše biologickými se setkáváme v grafice Z. Plováčkové. J. Knotek se ve své tvorbě trvale zabývá definováním odcizeného soudobého erotického mýtu, zatímco V. Novák se dobírá nové citlivosti rekonstrukcí nejosobnějších fyzických zkušeností. Sociálně-existenciální aspekty zkušenosti světa nalezneme u V. Bláhy a L. Duška, a konečně I. Ouhel řeší znakové pojetí krajiny, zjednodušené na přímo působící základní hmoty a tvary.
Zdá se, že tuto vrstvu autorů silně zasáhla pocitová skepse - u mladších vystupňované. V jejím důsledku z tvorby mizí pathos a ironie vlastní předchozí generaci a dochází buď k výraznému návratu k základnímu věcnému vnímání světa, tedy ke snaze o obnovení citlivosti, anebo k vyhrocení exprese, která se tak stává rovněž jakousi novou věcností - přemíra drastičnosti výsledný tvar znehybňuje a převádí do polohy konstatování namísto prožitku. Základními charakteristikami, přítomnými u jednotlivých autorů v různé míře, by tedy mohly být: skepse, odstup, věcnost, či redefinice světa, a snaha o novou bezprostřední, až fyzickou účast. Tato výstava potvrzuje, že už jde o trvalejší pocit, který vytváří ve vzájemné konfrontaci autorů koncentrovanou atmosféru. Atmosféru skrytého napětí, potlačované naléhavosti.
Marie A. Černá (Klimešová) text katalogu, 1981
Eva A d a m c o v á, 3. 7. 1950, SUPŠ Hollarovo nám. 1969-71
Jaroslav A l t, 1950, AVU (Slánský, Ondráček) 1969-75
Marie B l a b o l i l o v á, 1948, AVU (Jiroudek, Čepelák) 1967-73
Václav B l á h a, 1949, AVU (Paderlík) 1968-74
Lubomír D u š e k, 1951, AVU (Čepelák) 1971-77
Stanislav J u d l, 1951, AVU (Paderlík) 1970-76
Ivan K a f k a, 1952, SUPŠ Hollarovo nám. 1968-72
Jaromír K n o t e k, 1949, AVU (Jiroudek) 1968-74
Jiří L i n d o v s k ý, 1948, AVU (Čepelák) 1970-75
Josef M ž y k, 1944, AVU (Čepelák) 1967-73
Zuzana N o v á č k o v á, 1945, AVU (Čepelák) 1968-74
Vladimír N o v á k, 1947, AVU (Paderlík) 1967-73
Ivan O u h e l, 1945, AVU (Souček) 1968-74
Petr P a v l í k, 1945, AVU (Jiroudek, Paderlík) 1968-73
Michal R i t t s t e i n, 1949, AVU (Paderlík) 1968-74
nahoru
 z cyklu kreseb, 1980 |  Zahrada, 1980 | |
 Prostor průchodem porušitelný, 1980 |  Skici, 1980 |
