Sousloví „ART BRUT“ vyslovil poprvé roku 1945 francouzský umělec a teoretik Jean Dubuffet. Art brut, které je do češtiny překládáno jako „syrové umění“, či „umění v surovém, nebo původním stavu“, charakterizoval jako: „...výtvarné produkce všeho druhu – kresby, malby, výšivky, modelované či tesané plastiky atd., které vykazují spontaneitu a velkou tvůrčí představivost a jsou co možná nejméně poplatné běžnému umění a kulturním šablonám. Autoři art brut jsou neznámé osoby zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Tito lidé čerpají náměty, výběr materiálů, slovosled, rytmus, způsob psaní, atd. ze svých vlastních zdrojů, aniž by si brali za vzor klasické umění a nebo umění, které je právě v módě. Jsme zde přítomni zcela čisté, syrové umělecké činnosti, která ve svém celku i v jednotlivých fázích vychází výhradně z autora a jeho vlastních podnětů“.
Tvůrce art brut musel podle Dubuffeta splňovat dvě základní kritéria:
Sociální kritérium: Muselo se jednat o člověka mentálně a/nebo sociálně marginalizovaného. Tuto premisu splňovaly v zásadě tři skupiny osob – společenští outsideři (vězni, důchodci v azylech, bezdomovci, lidé žijící v ústraní…), psychicky nemocní a spiritistická média – či rovnou průniky těchto skupin.
Estetické kritérium: Díla art brut musela být vytvořena zcela mimo doménu institucionalizované kultury včetně jejích avantgardních projevů. Zároveň zde nesměla být patrná snaha přizpůsobit se požadavkům a vkusu diváka či současným i minulým uměleckým stylům a trendům.

Souhrnně řečeno, art brut je ryze spontánním výtvarným projevem, který primárně nesleduje estetické cíle. Jeho autoři ignorují etablovaná témata, techniky, zákony kompozice, perspektivy a barevných kombinací. Kulturní prvky, které případně zapojují do své tvorby, zasazují do zcela nového kontextu. Cílem tvůrců art brut není „dělat umění“. Tvoří, protože musí – tvorba je pro ně nutkavou životní potřebou. Jejím prostřednictvím si často vytvářejí jakési paralelní světy, ve kterých žijí intenzivněji než v objektivní realitě a kde mohou realizovat své osobní mytologie. Tvorba každého autora art brut je sama o sobě jedinečná, s ničím nesrovnatelná. Jak prohlásil Dubuffetův pokračovatel a dlouholetý ředitel Dubuffetem založené Collection de l´art brut v Lausanne Michel Thévoz, art brut se nenechá svázat s žádnou definicí. Jedná se o rozptýlené jedinečnosti bez společného původu.