Koncepce výstavy Kašpar noci akcentuje prvky gotična a groteskna v díle vybraných současných českých umělkyň a umělců. Představuje tedy anachronický pokus podívat se na dnešní postkonceptuální tvorbu prizmatem estetických kategorií, které mají původ v romantismu. Staví proti sobě dva typy ironie – romantické, v níž reflexe skrze estetický zážitek umožňuje překonat hrůzu z neuchopitelnosti světa, a postkonceptuální, která využívá převzaté kulturní kódy, aby je zesměšnila.

Výraz „gotično“ v romantické tradici poukazuje na trhlinu v racionálně uspořádaném světě, skrze niž zeje dávná barbarská temnota. „Temná noc“ úzkosti z nicoty podněcuje imaginaci, aby plodila nestvůry. „Groteskno“ označuje exces, v němž se fádní každodennost střetává s fantasknem a strojová racionalita s absurditou. Smysl krachuje, jistá půda pod nohami mizí, systematická je snad už jen bezsystémovost... Tyto motivy nejsou cizí ani současné umělecké citlivosti. Jejich svorníkem však dnes pravděpodobně není tragičnost postavení člověka tváří v tvář vznešenosti jeho smrtelného údělu, ale spíše cynický úsměšek nad vlastní situací.

Název výstavy je vypůjčen od francouzského romantika Aloysiuse Bertranda (1807–1841), který své básně v próze uspořádal do sbírky Kašpar noci neboli Fantasie na způsob Rembrandta a Callota. Knihu, vydanou až rok po autorově smrti, proslavila zejména věta z úvodu: „Umění, tento kámen mudrců devatenáctého věku!“ Je zde rovněž formulován estetický princip ironického ztotožnění se zlem: „…když Bůh a Láska jsou první podmínkou umění, tím, čím je v umění cit, mohl by být Satan docela dobře druhou podmínkou, tím, čím je v umění idea.“ Tuto strategii později dovedl k dokonalosti Lautréamont: „Opěval jsem zlo … Samozřejmě jsem trochu přehnal svůj rejstřík, abych udělal něco nového ve smyslu oné vznešené literatury, která opěvuje zoufalství jen proto, aby čtenáře deprimovala, a aby ho donutila přát si dobro jako lék.“ Může ale takto pojatá ironie být účinná i v přítomném okamžiku? Jestliže dnes opěvujeme zlo, činíme tak proto, abychom člověka deprimovali a nutili přát si dobro jako lék? Jsou Bůh a Láska tím, čím je v umění cit, a Satan tím, čím je v umění idea? Jestliže umění bylo kamenem mudrců devatenáctého věku, čím je na počátku věku jednadvacátého? A zajímá nás to vůbec?

(tisková zpáva)