Nejprve rodiče z matčiny strany, pak ze strany otce. Takřka tma, jen slabé červené světlo. Nakonec matku a otce. I když se snažím sypat pomalu a soustředěně, přeci jen, jak zvláštní, vdechovat po letech své blízké.
Zapaluji svíčky. Dech i tlukot srdce se postupně zklidňuje. Čas jakoby se zastavil už dávno a v tichu mihotavého světla se mohu ztrácet v minulosti.
Zháším svíce a papíry postupně smáčím ve vývojce. Na mých rukou zůstává nepatrný prach ostatků. Na místech kde jsme se kdysi všichni sešli teď vidím a dotýkám se svého popele.

noc z 11. na 12. 3. 2002