Aleš Čermák

Základní rys dosavadní umělecké tvorby Aleše Čermáka bychom mohli poněkud zjednodušeně definovat jako poetiku sociálních forem. Toto směřování se  dlouhodobě uskutečňuje na mezioborovém poli mezi performancí, literaturou a konceptuální prací s textem. Vedle prezentace své práce v podobě galerijních instalací, performancí či videí se v posledních letech svými aktivitami také čím dál tím více přibližuje divadelním formám, přičemž v současnosti se řada jeho projektů již spíše řadí do kontextu experimentálního divadla, než do galerijního prostředí. Vedle divadla je dalším stálým přesahem jeho aktivit i práce na poli knižní tvorby. Jedná se jak o vlastní autorskou knižní tvorbu, tak především o nakladatelskou činnost v rámci projektu Ausdruck Books (od 2010).

Aleš Čermák se ve své práci tematicky často dotýká sociálních a politických problémů současného světa a pozice člověka v něm. Jeho práce ovšem není pouhou ilustrací z tématu snadno odvoditelných tezí, jak to známe u značné části současné „angažované“ tvorby. Vztah „formy“ a „obsahu“ se v jeho tvůrčím procesu, stejně jako je tomu u samotných různorodých výrazových složek jeho děl, dostává do sice někdy dost volného, nicméně velice dynamického vztahu. Posledních několik let jeho tvorby přitom šlo sledovat i jako postupné formování autorova pevnějšího tvůrčího postoje, který nalézal postupem času čím dál více svou úrodnou půdu především na poli inscenované tvorby.   

V oblasti klasického výstavního formátu můžeme jako reprezentativní příklad autorovy tvorby zmínit například jeho výstavu Zamilovaný Hérakleitos (2012), v níž si se sobě vlastní lehkostí pohrál s prohozenými rolemi genderového paradigmatu dějin umění v podobě aktivního ženského tvůrčího subjektu a pasivní pozice muže jako tématu a objektu. Jeho projekt pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého Starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal (2013) v sobě spojil hned několik aspektů jeho práce. Vedle instalační situace obsahující řadu indicií či referencí k danému tématu, se jejími hlavními výstupy stala na místě volně k rozebrání dostupná publikace s autorovým textem a v prostorách výstavy organizované čtení, realizované z rozpočtu projektu zaplacenými nezaměstnanými. Jako příklad jeho autorské knižní tvorby lze zmínit například jeho knihu Pes nadbíhá kličkujícímu zajíci (2013), která byla současně jeho diplomovou prací na pražské AVU. Knižní esej si zde nese své autentické sdělení, současně je ale i sebereflektující konceptuální formou takovéto knihy jako kulturního modelu. 

Čermák ve svém pojetí divadla, jak ho bylo možné vidět například v jeho cyklu Občan a věc (2013–14) vychází jak ze svého poučení performativním uměním, tak také ze současného postdramatického divadla. Intermediálně kombinuje různé komponenty, jako jsou projekce, čtený či hraný komentář, zapojení hudebníků atd. Jeho pojetí není klasická režisérem syntetizovaná divadelní jednota, mohli bychom ho spíše označit za koláž, v níž autor navzájem konfrontuje někdy i protikladné, ale rovnocenné složky. Výrazným momentem v jeho performativní i divadelní práci se také stal autorův zájem o choreografii jako podobenství sociálních systémů, jimiž jsou ovládána současná těla. Zde podobně jako v jiných případech vstupuje do procesu spolupráce s profesionály z daného oboru.  Za typický příklad této spolupráce lze pokládat například práci Pro začátek můžeme znovu zformulovat náročný systém podmínek pro kladnou odpověď typu: Ano! Opravdový život je přítomnost. (2013), realizovanou jako akci tří tanečníků provádějících fyzicky náročnou a labilní choreografickou variaci, jenž parafrázuje vzájemnou existenční provázanost jedinců v lidské společnosti.

Tvorba Aleše Čermáka je v českém prostředí asi nejzajímavějším příkladem tvůrčí pozice akcentující v mezinárodním kontextu tak aktuální přesahy mezi vizuálním uměním a divadlem. Podobně výraznou pozici zaujímá i jeho pojetí formátu knihy jako další negalerijní formy v současném umění.