Darina Alster

Darina Alster se nejčastěji vyjadřuje performancemi, mluveným slovem, multimediálními instalacemi a videem. Hlavními tématy její tvorby jsou čas, identita, náboženství a osobní či politické vztahy. Ve svém projevu překračuje hranice reality, narušuje běžné situace nepochopitelnými iracionálními jevy, čímž nechává promlouvat podvědomí. Ráda kombinuje nová média s médii archaickými, jako je například astrologie, tarot, náboženství, pohádky a jiné druhy archetypů.

Cíleně se do značné míry zabývala a dosud ještě zabývá uměním souvisejícím s těhotenstvím, zrozením a mateřstvím, přičemž se ale toto silné, leč poněkud zprofanované téma pokouší ztvárnit netypickým způsobem. A sice v rovině osobní mytologie, kterou rozvíjí na základě vlastních pocitů z mateřství v kombinaci a porovnání s pradávnými mýty, kulty plodnosti a čarodějnictvím (Venuše, Isis, Kybele, Demeter, Lilith, Kálí, Sophia, Madona). Téma „laktačního“ umění přirozeně souviselo s určitým obdobím jejího života, kdy prožívala těhotenství.

Její díla někdy bývají ve vzájemném kontrastu. Vyjadřují bezpečí nebo naopak nejistotu anebo také rozhraní mezi dobrem a zlem, světlem a tmou. Zajímá ji náboženská mystika, její různé typy, stupně i rozdíly mezi věřícími. Pracuje s jinotaji, nechce se vyjadřovat příliš otevřeně a přímo, ale naopak nechává rozvinout představivost diváků. Různé druhy mystiky mají své vlastní kódy, které nelze vždy odhalit a které mohou zůstat utajené. Umělkyně se zabývá vírou, která se někdy může zdát zdiskreditovaná coby pouhá církevní zástěrka pro získávání moci a majetku, může se ale také stát jedinou jistotou, která pomáhá zbavit se pochybností a směřovat ke zvolenému cíli.

Darinu Alster také zajímají symboly, které prošly historií s různými, pozitivními i negativními významy (např. svastika, kterou se pokusila očistit od pošpinění nacismem); v performancích zachází se symboly, které mají nejednoznačný význam a často záleží na individuální osobní zkušenosti a příslušnosti k určité části společnosti. Během svých představení také navazuje úzký kontakt s diváky a mnohdy je do nich přímo zapojuje. Při jedné ze svých performancí k oblíbenému tématu ženské identity přes sebe přehodila látku s připíchnutými lístečky rozmanitých, často i kontrastních ženských vlastností a nechala zúčastněné, aby si je brali podle svých představ.

Podoba některých děl se vyvíjí pomalu, Darina Alster zkouší jejich různé varianty, než se rozhodne pro definitivní řešení. Jedním z jejích typických motivů se stal oltář, který neodpovídá žádnému konkrétnímu náboženství ani oficiálnímu učení, i když autorka zkoumala jejich různé typy, zabývala se katolickými, hinduistickými nebo budhistickými oltáři a jejich ikonografií, strukturou či konstrukcí. Občas záměrně pracuje s pokleslou estetikou a s až romanticky laděným kýčem. „Oltářem“ s různými předměty se také pokouší připomenout zátiší, která lidé doma mívají a jež se skládají z podivných fetišů. Užívá různé technické postupy a volí rozmanité materiály, takže na ně lze díky rozdílné formě pohlížet z odlišných úhlů pohledu.

Jejím dalším důležitým tématem je zkoumání vztahu mezi mužem a ženou, ženského i mužského přístupu k různým otázkám. Zabývá se možností proměny muže v ženu nebo naopak. K vyjádření svého pohledu na problémy, které ji zajímají, volí různé a často nečekané výrazové prostředky. Například s Michelle Siml natočila video, kde využila její fotografie, na nichž se někdy objevuje ještě jako chlapec a jindy už jako dívka. Umělkyně fotografie vytiskly na jedlém papíře, Michelle pak požírala sama sebe a nakonec fotky jedli i návštěvníci performance. Alster zkoumá lidské pocity v různých situacích, získání i ztrátu identity. S Janou Orlovou tak například navázala na „živý“ oltář z výstavy v Galerii NoD, přičemž jí tentokráte šlo o vyjádření určitých rituálů, se kterými je spojen život ženy a vztah mezi oběma pohlavími.

Alster se zamýšlí i nad utvářením nebo naopak rozbitím určitých pozitivních systémů, na něž rozkladně působí stále vzrůstající extremistické názory ve společnosti. Ve své tvorbě reaguje na společenskou krizi, která současný vývoj provází. Zabývá se v ní propojením různých epoch, například dnešního vývoje s antickými mytologiemi. Citlivě reaguje na proměnlivou politickou situaci, v níž stále víc převažuje destrukce. Svými performancemi upozorňuje na negativní jevy, snaží se přispět ke vzájemnému pochopení rozdílných skupin lidí bez ohledu na jejich postavení a situaci, reaguje na konkrétní projevy nesnášenlivosti. Na různých místech u nás i v zahraničí vytváří performance, ve kterých se prostupují symboly z různých dob se současným děním. Věnuje se také tématu vzniku a zániku.

V rámci kolektivní performance Teatrum Mundi pořádané na rozloučení s galerií v Karlin Studios (2016) spolu s Janou Orlovou přizvala performery, tanečníky a dobrovolníky, přičemž řada z projektů se zde odehrávala simultánně po dobu několika hodin. To mělo mimo jiné naznačit, jak se všechny aktivity vzájemně ovlivňují, jak se rozmanité druhy energie sčítají, odečítají nebo násobí. Pro Darinu Alster je důležitý nejen vlastní pocit, ale i zážitek diváků, kteří na sebe mají nechat její tvorbu volně působit bez ohledu na to, jestli ji budou obdivovat nebo jestli bude vzbuzovat nepochopení či dokonce odpor.

Jde jí o jednotu v různosti přinášející harmonii i napětí, v níž klade otázky, na které však nedává jednoznačné odpovědi. Můžeme jen tušit, jakým směrem se ubírají její představy podporující fantazii diváků a nutící je přemýšlet nad dalšími a dalšími problémy. Její základní témata se vlastně příliš nemění, časem se ale posouvají do jiné roviny, prohlubují se a zpřesňují.

Darina Alster patří ke generaci, která prožila citlivý věk dospívání v devadesátých letech, což se v její tvorbě jistým způsobem odráží. Rozsah její práce je široký, ale podstatné je pro ni je přímé sdělení, proto se nejčastěji vyjadřuje prostřednictvím performancí nebo happeningů. Své myšlenky realizuje v jednotlivých představeních. Vyslovuje se k tématu času, víry a polarity technokratického a duchovního světa.

Typickým rysem jejího uvažování je předkládání víceobsažnosti skrze formální paralely. Konkrétně se tento podnět objevuje například ve White Cubic (2006, Sculpture Grande 06). V bílé kostce 3 x 3 x 3 m, umístěné na Václavském náměstí, vytvářela Darina Alster společně s dalšími spolupracovníky na telefonické vyžádání kolemjdoucích živé obrazy. SMS, kterou účastníci happeningu zaslali, se současně objevila na displeji před kostkou. Formální paralely zde představovali spoluperformeři, kteří každý vlastním způsobem přehrávali různé aspekty stejné osoby. Hlavním motivem bylo rozmnožení osobnosti uvnitř sebe sama a intimní propojení náhodných chodců s performery distančním způsobem přes textové zprávy. Dalším obdobným příkladem je instalace Non Stop (2008) pro galerii Vernon, která vznikla na základě kresby vzájemné polohy slov, které vyjadřují existenciální myšlenku umocněnou kulisami lacinosti. Zdi galerie potáhla černým igelitem a ve výloze souběžně problikával neonový nápis Objekt - Oběť – Člověk. Trojice těchto slov u Dariny vycházela z jejich podvědomého spojení a jejich vztah určoval rytmus rozsvěcujícího se neonu. Formální paralely je možné u Dariny dohledat i v dalších ukázkách.

Jiným příkladem charakterizujícím její práci je kontrastní spojování živých elementů a technických prvků nebo jak popisuje ona sama jako Věštkyně v televizním pořadu Artmix „média dávné minulosti s médii novodobými“. Jedním z nich je její absolventská práce Personal Tarot (2007). Na dotykovém monitoru se objevilo 22 karet tarotu a pod každou z nich se postupně odkryl způsobem náhodného zobrazení krátký snímek, videoperformance, autorčina interpretace významu karty. Personal Tarot byl umístěn v panelovém počítači 2 měsíce na Náměstí Republiky.Projekt později rozvinula v Tarot Mobiles (2008), kdy každý mobilní telefon odpovídá názvu i obsahu karet: „Divák má možnost některé kartě zavolat a vyslechnout si její názor, nechat zprávu v hlasové schránce, napsat jí SMS či MMS, prostě komunikovat.“ Nebo detailněji v Tarot Office (2009), který uspořádala v galerii Vernon city, kde spojila PC s interaktivním tarotem, Tarot Mobiles a performance Johany Střížkové, která podle volby karet dělala věštící figury pro klienta. Spolupráce se u Dariny Alster objevuje i v dalších projektech, při Naked Lunch (2008) vyzvala své přátele z řad mužů, aby se oblékli v duchu podnikatelů z devadesátých let a aby střídavě četli v zámecké kapli v Letovicích z knihy Nahý oběd od Williama Burroughse. Vznikl sedmihodinový záznam ze tří pohledů. Nebo v projektu Videoautomat (2009), v rámci festivalu Mezipatra postavila dočasný filmový ateliér nabídla spolupráci návštěvníkům. Příchozí měli možnost vytvořit minutové video podle vlastního scénáře. Technickou spolupráci s Michaelem Markertem (D) uplatnila u sochy televize, Broken TVE5 (2011) je audiovizuální instalace s plochým monitorem v bedně, kde běží poničený obraz ČT24 na pozadí synteticky čtených Britských listů.

Její performance jsou spojeny s tělesností např. Bianca Braselli (2008), Samotný Akt Performance (2011) nebo Synchrolove (2012). V některých pracích se věnuje i kritice systému Poklad (2005) nebo Pomník obětem kapitalismu (2011).

2012

Solidarita, july 2012, autor of article :Jiří Ruppert

Deník referendum, june 2012, autor of article: Adam Borzič

Atelier, june 2012, press-release Monument to victims of capitalism

2009

Atelier, july2009, autor of article: Adam Borzič

2008

Nový Prostor, november 2008,autor of article: Jiří Ptáček

TIME IN, september 2008, autor of article: Lenka Moravkova

TIME IN,january 2008, autor of article: Lenka Moravkova

2007

Umělec 2007/3, autor of article: Magdalena Bažantová

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208562229000004-artmix/

www.denikreferendum.cz/clanek/13303-obeti-kapitalismu-hold-dilu-dariny-alster

www.socsol.cz/2012/rozhovory/darina-alster-pomnik-obetem-kapitalismu

www.divus.cz/umelec/en/pages/umelec.php

www.divus.cz/umelec/cz/pages/umelec.php

artycok.tv/lang/en-us/442/non-stop/

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10121061347-q/211562210900011/