Jiří Thýn

Ve své práci ohledává Jiří Thýn možnosti fotografie a testuje hranici mezi fotografovaným a viděným. Přestože řadí fotografie do cyklů, nevytváří početné série snímků na jedno téma. Cyklus využívá jako rámec přemýšlení o určitém problému, na který ukazuje z různých úhlů pohledu. Na výstavách kombinuje fotografie různých formátů s trojrozměrnými objekty a vytváří rytmizovaný celek, kde meziprostory zesilují sdělení. Obnažuje fotografii, aby ukázal, co předurčuje veškerou práci v tomto médiu. V jeho tvorbě se fotografická tradice nenásilně propojuje se současným postkonceptualismem.

Na fotografiích z cyklu Best Before (2004-5), které vypovídají o času, prostoru a intimitě, se zachycená realita stává tak trochu fikcí, když se člověk proměňuje v bezhlavé tělo a z předmětů každodenní potřeby jsou vytvářeny instalace. Autorova intervence odklízí přebytečné informace, nastavuje skutečnost a posouvá význam viděného.

Ve fotografickém cyklu All the Best (2005-6) autor s přáním všeho nejlepšího objevoval dočasnost naší existence zkoumáním stáří, uvadající krásy a pomíjivosti.

Jiří Thýn fotografický obraz staví, neobohacuje skutečnost pouhou volbou úhlu pohledu, ale cíleně vytváří novou realitu. V zátiších z roku 2007 systematicky hledal ideální kompozici, když během čtrnácti dnů fotografoval předměty na pracovním stole, aby nakonec dospěl k výběru dvou snímků (Kompozice č. 17 a Kompozice č. 27, 2007).

S tématem prostoru pracoval i v souboru 4 rohy hotelu Hilton (2008), který vytvořil pro výstavu v galerii Etc. Vyfotografováním všech čtyř rohů hotelu vnutil fotografii jinak nezachytitelnou trojrozměrnost stavby, která je paradoxně na jednotlivých snímcích totálně zploštěna a promítá se do nich jenom díky naší zkušenosti s prostorem.

V roce 2009 vystavil v Galerii Hunt Kastner rozměrný objekt připomínající billboard s nápisem Zánik západu, ztracený kontakt s východem, ve kterém se galerie zrcadlila. Ve fotografiích (m. j. z cyklu So Sad in These Luxurious Times, 2008–9) téma zrcadlení skutečnosti rozvinul a pokračoval ve výzkumech dotýkajících se (ne)možnosti zachycení reality na fotografii.

V cyklu 50% šedá podrobuje fotografii nejrůznějším zkouškám a dospívá k dílům, která už nesdělují informaci tím, co je na nich zobrazeno, ale tím, jakým způsobem odhalují médium fotografie. Černobílé fotogramy prezentované na výstavách i s originální barevnou skleněnou matricí (Positiv Negativ, 2009) a proužkové zkoušky vyzvětšované na barytový papír se vypořádávají se samotnými principy analogové fotografie.

Se symetrickým vztahem pozitivu a negativu pracoval Jiří Thýn i v projektu pro Gask Art Fest, v rámci kterého realizoval koncert, na němž zazněl Bachův varhanní koncert zahraný podle zrcadlově přepsané partitury (Reversed Harmony, 2009).

http://www.pragueout.cz/articles/jiri-thyn

http://kultura.dama.cz/clanek.php?d=6501