Milan Grygar

Tvorbu Milana Grygara charakterizuje originální pojetí vztahu obrazu, zvuku a prostoru. V r. 1965 vytvořil první ze svých akustických kreseb, ve kterých propojil realizaci díla s fenoménem prostorovosti zvuku. Specifický, originální koncept vztahu obrazu a zvuku pak Grygar rozvíjí v následujících desetiletích v různých, často velmi rozdílných vztahových analogiích, až dodnes.

Grygarův zájem o tradici moderní malby v intencích kubismu a abstrakce v rané tvorbě padesátých let, který této koncepci předcházel, se brzy zaměřil na skladbu a strukturu jednotlivých barevných ploch, které vyústily v roce 1963 do kompozic geometrické abstrakce v podobě barevných konstrukcí abstrahovaných znaků. Tehdy se Grygar soustředil na kresbu; systematická práce s tímto médiem, důraz na jeho procesuálnost a elementární tvůrčí gesto, jej přivedla k zájmu o fenomén zvuku. Hledal takovou formu kresby, která by umožnila vyjádřit přítomnost zvuku v obraze. Při kresebném gestu si uvědomil jeho zvukový rozměr a nadále se zaměřil na možnosti jak ho s realizací díla trvale propojit.

Proces vzniku prvních akustických kreseb, do jejichž realizace zapojil zvuk, souběžně zaznamenával na magnetofonový pásek. Nově definovaná dvojdimenzionální akusticko-vizuální forma kresby obohatila o rozměr zvuku – času. Zvukový záznam se stal ekvivalentem kresby v časové shodě procesu vzniku, stal se „hlasitým čtením kresby“. Synchronní vnímání nebylo nadále podmínkou, obě složky mohly existovat nezávisle na sobě. Ke kresbě Grygar používal netradiční prostředky, drátěný hřeben dřívka, kovovou krabičkou a další předměty. Vytvářel jimi černobílé geometrizující struktury; založené vždy na výrazném vizuálním kontrastu grafických znaků.

V r.1966 zaměnil Grygar v akustických kresbách vlastní autorské gesto za mechanické nástroje - kreslící a zvučící součástky, někdy mechanické dětské hračky na klíček. Tyto předměty, namočené v tuši, které Grygar uváděl v různém časovém sledu a na různých místech plochy papíru do pohybu, vytvářely vlastní kresebné záznamy ve formě rytmických stop svého pohybu. Mechanické kresby i další vizuálně akustické projekty- hmatové kresby, byly inscenovanou akcí, dokumentovanou pomocí fotografie nebo filmu. V hmatových akustických kresbách, realizovaných od r. 1969, propojil Grygar originálním způsobem zvuk s gestickou akcí lidského těla. Kresby vznikaly téměř bez zrakové kontroly, založené na korekci hmatu a sluchu Finálním aktem kresebného gesta, ve kterém „se propojilo lidské tělo s plochou papíru“ bylo protržení kresbou vymezené části papíru. Otevřením prostoru kresba získala novou prostorovou dimenzi, směřující k další dematerializaci výtvarného aktu. Přítomný prvek náhody umožnil propojit význam kresby, zvuku a gesta v jednotném čase vzniku.

Obsáhlou řadu konceptuálních partitur z ze 60. - 70. let, kterými Grygar navázal na akustické kresby, založil na prioritě vizuálního grafického záznamu, který byl v zásadě více či méně přesným návodem pro hudební provedení a nabízel různé interpretační propozice. Těm odpovídaly názvy: půdorysné partitury, partitury-vzorce, barevné partitury a architektonické partitury lineární partitury, zvukoplastické kresby. Některé byly dále hudebně interpretovány, v zahraničí především Erhardem Karkoschkou a Jean Yves Bosseurem, u nás souborem Agon Orchestra, Jiřím Stivínem v poslední době souborem MoEns aj.

Na konci 80. let se Grygar vrátil k malbě, první cyklus černých obrazů s barevnými lineárními prvky komplementárních barev založil na vzájemném kontrastu monochromního prostoru malby a luminiscenčních linií, které materializovaly světlo a pohyb v čase. Variantou byl uzavřený soubor sedmi černých obrazů Polemiky se čtvercem. Na obdobném principu realizoval soubor bílých obrazů, nazvaných Geometrické partitury, kde úlohu lineárních prvků převzaly dvojice elementárních geometrických tvarů, které byly nositeli akustické události. Stejně jako černé i bílé obrazy byly koncipované jako propozice pro možnou zvukovou interpretaci. Od roku 1996 realizuje Milan Grygar početný a dosud neuzavřený soubor obrazů, které nazývá Antifony, ve kterých vrcholí základní požadavek dosáhnout autonomního multidimenzionálního obrazu. Obrazy Antifon jsou vizuálním přepisem zvukové události., odkazují k staré hudební formě liturgického verše, zpívaného v kostele při mši. První soubory červených nebo bílých obrazů menších čtvercových formátů byly založeny na dominantě červené barvy. Jejich minimální tvarosloví zpočátku tvořily monochromní geometrické obrazce nebo linie. v kombinaci červené a bílé nebo červené a černé, které artikulovaly zvuk.

Antifony posledních let akcentují barvu. Barevné geometrické konstrukce monochromních polí čtvercových formátů vyvolávají představy variant prostorových vztahů. Zatímco v obrazech Antifon se základními geometrickými tvary v jejich středu se zvukový děj odehrával uvnitř prostoru obrazové plochy, zakomponovaný v jejich středu, tyto geometrické kompozice jsou součástí prostorových dějů samy o sobě. Individuální koncepce vizuálně-akustické formy díla v nich získává další nové podoby.

Hana Larvová

Milan Grygar patří ke generaci autorů, kteří prošli uměleckým školením krátce po konci druhé světové války a na přelomu 50. a 60. let navázali rychlým přechodem k abstrakci na aktuální proudy evropské neoavantgardy. Ve své tvorbě tíhne k oproštěnému výrazu a práci s kontrolovanou náhodou a zcela ojedinělým způsobem spojuje zájem o vizuální a zvukovou stránku uměleckého projevu.

Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliérech Josefa Nováka a Emila Filly prodělal po několikaleté tvůrčí pauze vývoj od geometricky stylizovaných figurálních kompozic (Chlapec a měsíc, 1959) k abstraktním obrazům (Kontrasty, 1962), postupně se omezujícím na práci s jednou či dvěma základními barvami (Černý obraz, 1963). Ustupování od klasických malířských postupů a hledání nových způsobů vyjádření přivedly Grygara ke kresbě jako médiu, jež se ukázalo být velmi flexibilní a otevřené především směrem k akustickým složkám tvůrčího procesu. V polovině 60. let se u autora čím dál víc prosazuje zájem o procesuálnost tvorby, rytmizaci kresby a vrstvení jednoduchých abstraktních motivů (Kresba dřívkem, 1966).

V Grygarově tvorbě postupně dochází ke zrovnoprávnění vizuálního a hudebního projevu, nejde ale nikdy o analogii mezi nimi, nýbrž o „přirozený vztah daný jednotou pohybu v čase“. V sérii Akustických kreseb je konečné dílo výsledkem performativního procesu, při němž Grygar pohybuje po ploše papíru – anebo nechává pohybovat se – technické nástroje a jejich fragmenty a mechanické hračky (ozubená kolečka, hřeben na borůvky, hrací vlček a pod.). Kresba se dematerializuje, barevnost zcela mizí a role autora se omezuje na kontrolu částečně náhodných procesů. Výstupem Akustických kreseb je kromě samotných vizuálních realizací obvykle i zvukový záznam a fotografická či filmová dokumentace. Kresby zpravidla tvoří vrstvy statických otisků a stopy pohybu a samopohybu předmětů. Akustické kresby a další vizuálně-zvukové realizace vznikaly v průběhu scénických akcí, při nichž byla pro autora důležitá přítomnost publika. Akustické záznamy z performancí vyšly na dvou SP deskách v Suprafonu (1969 a 1976) jako výsledek autorovy spolupráce se zvukovou laboratoří Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd.

V druhé polovině 60. let rozvíjel Grygar cykly partitur, z části koncipovaných jako reálné návody k hudební interpretaci (Barevné partitury, Půdorysné partitury, Lineární partitury, Architektonické partitury). Grygarovy Architektonické partitury uvedla opakovaně stuttgartská skupina pro novou hudbu Erharda Karkoschky (poprvé v roce 1973 v Theater der Altstadt ve Stuttgartu), různé části z cyklu partitur se objevily v repertoáru několika hudebních těles, jako jsou Agon Orchestra nebo MoEns.

Kromě Akustických kreseb rozvíjel Grygar od konce 60. let další cyklus performativních realizací. V Hmatových kresbách se řídil jen vlastní představou a zvukovým vjemem, bez zapojení zraku pro usměrnění kresby. Kreslil současně nebo střídavě oběma rukama prostrčenýma otvory v ploše papíru, tak, že se sám octnul za obrazovou plochou. Součástí výsledných vějířovitých kreseb jsou čtyři průniky do prostoru za obrazem. Od 70. do začátku 90. let se Grygar věnoval kresbám soustavně narušovaných geometrických struktur (série Zvukoplastických kreseb a Lineárních partitur). Rytmus struktury nabourává chybami v logice celku, jemnými zásahy v podobě překryvů a mezer v rastru vytváří znejisťující hiáty. Autorův zásah do struktury spočívá často jen v jejím mírném posunutí nebo nenápadném vybočení z jednotné barevnosti mřížky nebo rytmu řádků. Na lineární partitury navázal Grygar pronikajícími se geometrickými tělesy na hranici trojrozměrnosti v cyklu Prostorových partitur.

V průběhu 80. let se Milan Grygar vrací k malbě, stejně jako v předchozí tvorbě pro něj i v cyklech Černých obrazů, Polemik se čtvercem či Antifon hrají důležitou roli hudební východiska. Monochromní plochy Černých obrazů protínají línie barevného světla. Ty nejsou věcí náhody, kompozice obrazů se naopak opírá o promyšlená geometrická pravidla. Některé z Antifon pracují s jednoduchou skladbou monochromních ploch, často zasazených do formátu diptychu. V Obrazech-partiturách ohraničuje Grygar plátno z jedné strany lištou rámu, evokující představu pokračování barevné plochy až do uzavření ze všech čtyřech stran.

Jakub Hauser

Filmy:

1993

Akustické realizace a hmatová kresba, dir. Alexandre Broniarski, Bruno Laurin,

1983

Hmatová kresba [Haptic Drawing], 16 mm, dir. Dobroslav Zborník

1982

Prstová partitura, 16 mm, dir. Dobroslav Zborník, 1982

1971

Černobílé kontrapunkty, 35 mm, dir. Josef and Jaroslav Kořán, 1971

1968

Akustická kresba [Acoustic Drawing], dir. Ľudovít Vavro, 1968

Zvukové nahrávky:

1976

Milan Grygar, Kresba 18 A 17, Supraphon, 1 49 9871

1969

Acoustic Drawing 22 / Adagio, Supraphon, 399861

Milan Grygar. Texty Hana Larvová et al., Praha, Gema Art 2009

V spektru rozmanitosti: 11 + 1. Text Hana Larvová. Praha, Galerie hlavního města Prahy 2009

Prostor a čas. Text Miroslava Hlaváčková. Roudnice nad Labem, Galerie moderního umě¬ní 2005

Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let. Praha, Kant 2003

Práce na papíře. Výběr kreseb, grafik a koláží českých umělců ze sbírky Jana a Medy Mládkových. Texty Méda Mládkova, Jiří Machalický. Praha, Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových 2003

Europa - Konkret - Reduktiv / Europe - Concrete - Reductive / Jevropa - konkretno-reduktivnoje iskusstvo. Texty Jürgen Blum, Lech Lechowicz. Hünfeld, Museum Modern Art 2002

The Drawing Center‘s Drawing Papers 20. Performance Drawings. Milan Grygar, Alison Knowles, Erwin Wurm, Chrístopher Taggart, Elena del Hivero. In collaborat/on with Dieu Donne Papermill. A senes of five solo exhibitions of artists who explore the intersections of drawing and performance. Text Elizabeth Finch. New York, The Drawing Center 2001

Konkret. Östliches Mitteleuropa. 12 Positionen. Ed. Ingrid Adler. Nürnberg, Verlag für moderne Kunst 2000

Akce, slovo, pohyb, prostor. Experimenty v umění šedesátých let. Texty Vít Havránek, Karel Srp et al., Praha, Galerie hlavního města Prahy 1999

Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958-1968. Předmluva Alena Potůčková, texty umělců. Praha, České muzeum výtvarných umění 1999

Crossings. Umění pro oko a ucho/Art to hear and to see. Texty Cathrin Pichler et al., Praha, Galerie Rudolfinum 1999

Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985. Předmluva Alena Potůčková. Praha, České muzeum výtvarných umění 1996. 2 sv

Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963. Ed. Marie Judlová. Praha, Galerie hlavní¬ho města Prahy 1994

Nová citlivost. Texty Josef Hlaváček, Jiří Padrta, Jiří Valoch, Vlasta Čiháková-Noshiro. Litoměřice, Galerie výtvarného umění.1994

Europa, Europa. Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa. Ed. Ryszard Stanistawski a Christoph Brockhaus. Bonn, Stiftung Kunst und Kultur des Landes Nordrhein-Westfalen 1994. 4 sv.

John Cage. Francois Morellet. Milan Grygar. Otevřená forma/Forme ouverte/Open Form. Texty Hana Larvová, Jean-Yves Bosseur, Alexandre Broniarski. Praha, Galerie hlavního města Prahy 1993

Poezie racionality. Konstruktivní tendence v českém výtvarném umění šedesátých let. Texty Josef Hlaváček, Jan Sekera. Praha, České muzeum výtvarných umění 1993

České výtvarné umění 1960-1990. Texty Jan Sekera, Jiří Kohoutek, Alena Potůčková. Praha, Středočeská galerie. Muzeum moderního umění 1992

Situace 92. Text Petr Wittlich. Praha, Unie výtvarných umělců 1992

Accrochage 1991. Kleine Bilder, Objekte, Plastiken. Saarbrücken, Galerie St. Johann 1991. Katalog výstavy otištěn in: Bulletin / Mitteilungen der Galerie St. Johann, Saarbrücken), Ausg. 2, November 1991, s. 11-15

V dimenzích prázdna. Texty Tomáš Vlček. Roudnice nad Labem, Galerie výtvarného umění 1991

Tradition und Avantgarde in Prag. „Versuch, in der Wahrheit zu leben.“Texty Karin Tho¬mas et al., Köln, DuMont Buchverlag 1991

Ve vztahu k prostoru. Blabolilová, Doležal, Grygar, Chatrný, Lindovský, Rudolf, Sedláková, Sikora, Svobodová. Text Hana Larvová. Praha, Galerie hlavního města Prahy 1991

D.i.s.c.o.th.è.q.u.e. ... Expériences sonores ďartistes. Text Pierre Luigi Tazzi. Firenze, Zona Archives a Villeurbanne, Maison du Livre, de l‘image et du Son 1989

Žáci Fillovy školy. Obrazy, grafika, plastiky. Texty Emil Filla (citáty), Josef Hejzlar. Turnov, Okresní muzeum Českého ráje – Jičín, Okresní muzeum a galerie 1987

Vom Klang der Bilder. Die Musik in der Kunst des 20. Jahrhunderts. Ed. Karin von Maur. München, Prestel-Verlag 1985

Aktuel/e Kunst aus Osteuropa. Text Jurgen Weichardt. Oldenburg, Oldenburger Kunstverein 1982

Eleven Contemporary Artists from Prague. Texty Meda Mladek, Jindřich Chalupecký. Ann Arbor, University of Michigan 1980

Partitury. Text Jiří Valoch. Brno, Dům umění města Brna 1969

5 Künstler aus der Tschechoslowakei. Stanislav Filko, Milan Grygar, Mira Haberernová, Jozef Jankovič, Jiří John. Text Jürgen Weichardt. Wilhelmshaven, Verein der Kunstfreunde, Düsseldorf, Galerie Ursula Wendtorf 1969

Klub konkrétistů. Texty Laravinca Masini, Arsen Pohribný. Karlovy Vary, Galerie umění 1969

Nová citlivost. Text nepodepsaný [Jiří Padrta] Brno, Dům umění – Praha, Český fond výtvarných umění 1968

Klub konkrétistů. Text Arsen Pohribný. Jihlava, Oblastní galerie Vysočiny 1968

Hudební inspirace. Text Luděk Novák. Praha, Svaz československých výtvarných umělců 1967

Josef Hlaváček, Mlčenlivé obrazy: Milan Grygar, in: Josef Hlaváček, Cvičení z estetiky. Praha, Gallery 2007, s. 69-80.

Petr Ingerle, Milan Grygar. Aspekty času a prostoru, in: 22. mezinárodní bienále grafické¬ho designu Brno 2006. Ed. Marta Sylvestrová. Brno, Moravská galerie 2006, s. [174-177], angl. s. [178-181].

Hana Larvová, Milan Grygar. The picture of the sound and the sound of the picture. Czech Music, 2006, no 3, s. 16-21.

Petr Bakla, Milan Grygar, tvůrce partitur. His VoiceB, 2006, č. 4, červenec-srpen, s. 28-29.

Dušan Brozman, Milan Grygar... A2, 2006, č. 19, 10. 5., s. 27.

Piotr Piotrowski, Awangarda w cieniu Jatty. Sztuka w Europie Šrodkowo-Wschodniej w latách 1945-1989. Poznaň, Dóm Wydawniczy Rebis 2005, s. 271-272.

Dušan Brozman, Milan Grygar, in: České ateliéry/Czech Studios. Praha, Art CZ 2005, s. 56-61.

Polana Bregantová, Osobnosti českého grafického designu - Milan Grygar. Soupis díla. Benešov, Muzeum umění 2003. 54 s.

Petr Kof roň, Jak nevystavit polévku. Grygarovy akustické kresby. Umělec 3, 1999, č. 7, s. 20-21.

Mojmír Grygar, List od bratra. Vrbovka, Hooghalen 24. 4. 76. Listy S. V. U. Mánes 3, 1999, č. 4, s. 10-12.

Jiří Zemánek, Grygarův „zvučící rukopis“ a „absolutní kresba“. Listy S. V. U. Mánes 3, 1999, č. 4, s. 8-10.

Josef Hlaváček, Obrazy v pohybu. Ateliér 12, 1999, č. 23, 18. 11., s. 1.

Radim Kopáč, Nejen obraz a zvuk. Literární noviny 10, 1999, č. 42, 20. 10., s. 12.

Milan Grygar, in: Josef Hlaváček, Umění je to, co dělá život zajímavější než umění (jak praví r. f.). Praha, Art&Fact 1999, s. 116-118.

Jean-Yves Bosseur, Musique et arts plastiques. Interactions au XXe sièc/e. Paris, Minerve 1998, s. 230-236.- Musique ouverte. Série Vocabulaire.

Zdenek Primus, Milan Grygar-Antifony. Praha, Galerie Václava Spály, 2.10.-2.11. Úvodní slovo z vernisáže. Ateliér 10, 1997, č. 23, 6. 11., s. 4.

Mojmír Grygar, Bild - Klang: Raum - Zeit. Zum künstlerischen Werk von Milan Grygar. Kunst Konkret, 1996, Ausg. 2, s. 15-18.

Petr Kofroň - Martin Šmolka, Grafické partitury a koncepty. Agon orchestra. Olomouc, Votobia 1996, s. 27-35.

JiříValoch, Milan Grygar jako malíř. Ateliér 8, 1995, č. 10, 11. 5., s. 4.

Jiří Valoch, Milan Grygar komorně, ale vynikající. Ateliér 1, 1994, č. 22, 27. 10., s. 4.

Lenka Lindaurová, Geometrické partitury. Lidové noviny 7, 1994, č. 217, 15. 9., s. 11.

Dominique a Jean-Yves Bosseur, Révolutions musicales. La musique contemporaine depuis 1945. 4ème édition revue et complétée. Paris, Minerve 1993, s. 204-205. -Musique ouverte.

Jozef Cseres, Od zvuku obrazu k obrazu zvuku. Profil 2, 1992, č. 20-21, s. 24.

Jaroslav Bláha, Mezi viděním a slyšením. Ateliér 5, 1992, č. 14, 9. 7., s. 6-7.

Karel Srp, V dimenzích prázdna. Výtvarné umění, 1992, č. 1, s. 76-78.

Jean-Yves Bosseur, Le sonore et le visuel. Intersection musique/arts plastiques au-jourďhui. Avec la collaboration de Daniel Charles, Alexandre Broniarski. Paris, Dis Voir [1992]. 158, [1]s.

Eva Petrová, Sedm principů v tvorbě Milana Grygara. Ateliér 4, 1991, č. 19, 19. 9., s. 8.

Kaliopi Chamonikola, Aktuální portrét Milana Grygara. Tvorba, 1991, č. 27, 3. 7., s. 16.

JiříValoch, Grygar nejnovější. Ateliér 3, 1990, č. 24, 26. 11., s. 5.

Milan Grygar. Chambres ďamis de Morgen, Příloha De Morgen, 1986, 21. 6., s. V.

Josef Javůrek, Milan Grygara jeho dílo. Typografia 89, 1986, č. 3, s. 97-100.

Igor Zhoř, Milan Grygar. Estetická výchova 25, 1984-1985, č. 9, kveten 1985, s. 284.

Stanislav Ulver, Mezivztahy. (Poznámky k jednomu pořadu Pražského filmového klubu.) Film a doba 29, 1983, č. 8, s. 475-479.

Stanislav Ulver, Výtvarná realizace a pohyb. Film a doba 28, 1982, č. 4, s. 235-239.

Jarmila Doubravová, 17. Opticko-akustické kresby, činnost Milana Grygara, in: Hudba a výtvarné umění. Praha, Academia 1982, s. 75-77. - Studie ČSAV, 1982, č. 3.

va [Jiří Valoch], Akustické kresby a partitury. Opus musicum 13, 1981, č. 2, příloha s. VIII

Jarmila Doubravová, Music and visual art-their relation as a topical problem of contemporary music in Czechoslovakia. Irasm 11, 1980, č. 2, s. 219-228.

Jiří Valoch (ed.), Partitury. Grafická hudba, fónická poezie, akce, parafráze, interpretace. Praha, Jazzová sekce Svazu hudebníků 1980, s. [101-113].

Geneviàve Bénamou, L'Art aujourďhui en Tchécoslovaquie. Goussainville, G. Bénamou 1979, s. 53-54.

Clemente Padin, De la représentation à l'action. Marseille, Nouvelles éditions polaires 1975,s. [40].

Tomáš Vlček, Černobílé kontrapunkty. Sonda do oblastí světa obrazu a zvuku. Film Josefa a Jaroslava Kořánů o tvorbě Milana Grygara. Film a doba 19, 1973, č. 8, s. 445-449.

Frits Weiland, Relationships between sound and image. Electronic Music Reports, 1971, No. 4, September, s. 66-93 (přetištěno pod názvem Geluid en beeld in: Museumjournaal 17, 1972, no. 5, oktober, s. 197-203).

Vladimír Lébl, Milan Grygar. Hudební rozhledy 23, 1970, č. 9, září, s. 385-386.

LGV [Ludmila Vachtová], Milan Grygar. Výtvarník a kniha l. Novinky Odeonu, 1970, č. 5-6, s. 24-25.

Milan Grygar. Pages, 1970, No. 2, s. 14.

Jaromír Paclt, Kresba a zvuk (Akustické kresby a partitury Milana Grygara), in: Prolegomena scénografické encyklopedie, sv. 7. Praha, Scénografický ústav 1971, s. 60-69. Přetištěno z katalogu výstavy Milana Grygara v Alšově síni Umělecké besedy v roce 1969.

Jiří Valoch, Akustická kresba. Host do domu 16, 1969, č. 12, s. 26-27.

Milan Grygar. Film a doba 15, 1969, č. 9, s. 392, obálka s. [3-6] (6 plakátů).

Jaromír Paclt, Akustische Zeichnungen. Die Arbeiten des Tschechen Milan Grygar. Musica23, 1969, H. 4, Juli-August, s. 381.

Jaromír Paclt, Marginálie k reprodukovaným kresbám Milana Grygara. Sešity pro literaturu a diskusi 4, 1969, č. 31, s. 46-47.

Jaromír Paclt, Do tekutého stavu kinetické, konkrétní, fonetické a fonické poezie..., in: Milan Grygar, Akustická kresba 22, Adagio (zvuková realizace). Gramofonová deska 1 399861. Praha, Supraphon 1969, s. [2] obalu.

Jaromír Paclt, Akustische Grafik. HiFi Stereophonie 5, 1966, Nr. 9, s. 610-611.

Milan Grygar. Tvar 17, 1966, č. 8-9, s. 240-241.

J. P. [Jiří Padrta], Milan Grygar... Výtvarná práce 14, 1966, č. 12, 23. 6., s. 5.

Hlč. [Luboš Hlaváček], Milan Grygar. Výtvarná práce l, 1959, č. 19, 24. 10., s. 10.