Petra Herotová

Petra Herotová je umělkyně, která ve svém díle komentuje stereotypy rolí ve společnosti, nejčastěji v návaznosti na její rodinné zázemí. Autobiografické prvky transformuje do obecnějších sdělení. Hlavním médiem, který Herotová používá, je kresba, ať již na papíře, nebo ve formě objektů, instalací. V jihlavské galerii Půda (Relace, 2005) poprvé představila své projekty o otci (video Myji tátovo auto tátovým způsobem, v tátových teplákách, 9 min., objekt Model nářadí mého konstruktora), které dál rozvíjela v sérii jednoduchých kresbiček (Taťkovy výroky, 2005-6) videí (...Raz, dva, tři; 2006) a instalací komentujících takzvaný „mužský svět“. V roce 2006 spolu s Václavem Magidem a Vasilem Artamonovem uspořádali výstavu Účel v galerii AVU, která se tázala po funkčnosti umění či obráceně po uměleckosti obyčejné práce. Herotová zde uskutečnila performanci Luxování auta Dominika Langa.

Pro její díla je typické schematizování činností a procesů, s oblibou používá formu plánku či receptu, můžeme zmínit například performanci Lepidlo z ping-pongových míčků (podle otcova receptu) (2006), kresbu na podlaze Návod k sázení (2007) či celý princip výstavy v galerii Šternberk 400g polohrubé mouky… (2008), kterou měla společně s Danielou Baráčkovou. Vystavily zde svá díla, která ovšem díky jejich podobnému metajazyku a zkušenostem vytvářely široké spektrum vzájemných interpretací, citací a sebeironických narážek.

Petra Herotová dále ve své tvorbě tematizuje existenci a osud české diaspory v Chorvatsku. Video Věnováno Slávce Žukovičové-Máchové (2006) nebo texty a kresby o učiteli Karlu Herotovi (dědečkovi Petry Herotové) se snaží v osobní rovině upozornit na souvztažnost slovanských národů i jejich odlišnosti.

O kresbě uvažuje jako o médiu, výsledným dílem jsou leckdy objekty, nástěnné malby, videa nebo performance. Za práci Spinning (2007), v níž navrstvila ručně nakopírovanou kresbu šlapající nohy na spinningu do výšky téměř 60cm, obdržela první cenu v soutěži diplomových prací Startpoint. Na výstavě v galerii 207 (2009), platformy v ateliéru Jiřího Davida, v němž autorka absolvovala v roce 2007, s názvem 100% blue, vystavila cyklus Pohledy z Blanska. Jedná se o 78 kreseb na pohlednicích, které se vztahují k jejímu současnému povolání kurátorky v galerii v Blansku i životu s tím spojeným. Neodeslané dopisy značí společenskéou izolaci a pocit sisyfofské práce, je to i demonstrace tichého protestu proti způsobu fungování regionálních institucí současného umění. Podobnému problému se věnovala i v zatím poslední prezentaci v Galerii Mladých v BKC (Říčka, 2009), která popisovala sociální role na umělecké scéně a definovala postavení autorky v rámci tohoto systému. Petra Herotová je autorkou s jasným, originálním rukopisem a neotřelým způsobem přemýšlení o světě.

2015     
Postkonceptuální přesahy v české kresbě, editor: Lenka Sýkorová, strana 128-9, text o autorce: Anna Vartecká, vydal: FUD UJEP

Sport je umění, Petr Volf, strany: 116-118, 128, vydal: Kant

2014     
2013-1998 Dům umění České Budějovice, strana 86-7, text o autorce: Jiří Ptáček, editor: Terezie Nekvindová, vydali: AVU-VVP, Dům umění České Budějovice

Tvoje věc, editoři: Jiří Ptáček, Matěj Smetana

2013     
FILM. Directed by Artists 2, katalog k výstavě, strana 26-17, text o autorce: Barbora Geržová, Nitrianska galéria, Slovensko

2011     
Shifts, Casa Masaccio, Itálie

2010
Zvon 2010, Bienále mladých, katalog k výstavě, Galerie hl. m. Prahy

2009     
Cena Jindřicha Chalupeckého Finále 09, katalog k výstavě, strana 28-39, text o autorce: Jan Zálešák, společnost Jindřicha Chalupeckého

5. Zlínský salon mladých 2009, katalog k výstavě, strana 62-63, text o autorce: Pavlína Pyšná, Krajská galerie umění Zlín

2008     
Petra Herotová, Mám ráda A4 (kresby 2005-2008), autorský katalog, Galerie Klatovy/Klenová

2007     
Start Point 2007, Výstava nejlepších diplomových prací evropských akademií, katalog k výstavě, strana 32-37, text o autorce: Edith Jeřábková, Galerie Klatovy/Klenová

2006
Věcné stavy, katalog k výstavě, editor: Václav Magid
Umělec 3/2006, magazín, strana 84/Nové tváře, text o autorce: Jiří Ptáček, Divus