Moderovaný rozcestník
českého poválečného a současného umění

Již v první polovině osmdesátých let se ve Stankově fotografiích objevují značně zneklidňující a existenciální motivy, které se v průběhu jeho tvorby násobí nebo jinak komplikují a skládají do náročnějších kompozic. V jeho tvorbě jsme také svědky nápadného prvku ohraničenosti.

Ve Stankově tvorbě jsme svědky dvou důležitých momentů: v rovině námětové se neustále opakuje téma komunikace v rámci lidské společnosti – jakési „smečky, která se stále rodí“ – a dále je to velmi precizní rovina technická, kdy se Stanko zabývá barevnou fotografií nebo 3D technologií.

Ve druhé polovině 80. let začal pracovat v rozsáhlých cyklech, v nichž zkoumal své vlastní intimní vnímání světa ve vztahu k vesmíru jako celku. V celém tomto procesu se prolíná energie podvědomí, mystika a východní filosofie, jejichž učením se Varga dlouhodobě zabývá. „Sám své dílo nazývá ‚spirituální expresionismus‘, kdy kontrast těchto dvou slov obsahuje napětí, které je předpokladem každé tvůrčí práce. K co nejintenzivnějšímu zhmotnění tohoto záměru využívá fotografickou metodu luminografie (kresba světlem), která nejlépe vystihne napětí proudící fyzické i duchovní energie, soustředěné do dynamických, rytmických a někdy až rituálních proměn.“