Anežka Hošková

Dílo Anežky Hoškové lze spojit s mezinárodním proudem mystické, asociační malby či kresby a postinternetové estetiky. Formuje jej také dialog s autorce blízkými tvůrci, kteří se tímto směrem ubírají na české i zahraniční scéně. Nicméně vedle spíše formálních podobností si Hošková našla osobitý rukopis, který souvisí nejen s vyjadřovacími prostředky ve sféře současného umění, ale také s jejím zájmem o alternativní hudbu a DIY kulturu, módu, nebo vrstvení obrazově-textových informací na sociálních sítích. Její tvorba volně prostupuje napříč těmito oblastmi, které často slouží jako inspirační zdroj pro tematicky i řemeslně náročná díla. Z výstavy obrazů a instalací dílo Hoškové mutuje do plakátů k hudebnímu festivalu Creepy Teepee, který autorka spoluorganizuje, nebo se proměňuje v každodenní smršť obrázků postahovaných z internetu či nalezených ve starých časopisech, jejichž vrstvením se Facebooková stránka Anežky Hoškové i „vizuální databáze“ v jejím ateliéru stává divotvornou syntézou erotiky, osobitých stylů, koček, religiózních symbolů a bizarních situací, které jsou často použity také jako probleskující pozadí pro její DJské výstupy nebo uzavírají kruh návratem do galerijního prostředí přetvořené do série koláží přefocených na mobilní telefon (Tropical Winter, 2013). V neposlední řadě je svým vlastním výtvorem sama Anežka, jejíž ikonická vizáž je chybějícím dílem celé skládanky.

V době studií v ateliéru Václava Stratila na brněnské FaVU se Hošková zabývala především malbou. Obrazy vyznačující se ostrou, až kaligrafickou linkou a jasně vymezenými barevnými plochami rozehrály hru s autobiografickými motivy a touhou po uchopení okolního světa protkaného symboly, ze kterých autorku v této době fascinovaly zejména ty spojené se smrtí a temnotou. Například v sérii velkoformátových akrylů na plátně nazvané I Love You But I’ve Chosen Darkness (2006) se na surreálně laděných obrazech mísí karetní srdce a piky s trnitými rostlinami plodícími záhadné stavby či rakve a bytostmi balancujícími na pomyslném laně mezi mocí a rozkladem. V novější tvorbě se rukopis Hoškové rozvolňuje, stírá se původně ostřejší hranice mezi malbou a kresbou. Černé linky často ohraničují rozpitý akvarel, motivy se zjemňují a spíše než temnou hrou na život a na smrt se stávají citlivou bilancí nad rytmem, skrze který se zdánlivě nesourodé vizuální prvky seskupují do extatických i melancholických celků (Egyptian Reggae, 2010, BLKFLMNGO II., 2011).

Přestože kresba a malba jsou pro Hoškovou stále stěžejní, v mnoha projektech umělkyně pracuje s jejich přesahy: časté jsou velkoformátové malby na stěně galerie a v poslední době také instalace či performance. Hošková je sběratelkou nejen symbolů a duchovně nabitých motivů, ale také mnohdy bizarních artefaktů, které proměňují obraz v objekt (Bongo Bongo 2012), nebo se zcela osamocují a utvářejí z výstavy malý svět pro sebe (The New Dark Age of Love, Galerie výtvarného umění Cheb, 2013). V rámci výstavy Vlčice noci v Karlin Studios (2014) se autorka sama stala součástí instalace, kterou kromě dvojice maleb tvořil jídelní stůl, z jehož prostředku vystupovala její hlava. Nastavené prameny umělých vlasů se vinuly mezi zrcadlovými sloupky a dotvářely tak dojem medúzy, jíž mýtické useknutí hlavy neubralo na uhrančivosti. Akce se stala zárodkem dlouhodobějšího projektu Analog Witch, který autorka následně rozvinula například v rámci výstavy Grafický design v Centru současného umění Futura (2014).

Anežce Hoškové se podařilo vytvořit si vlastní mikrokosmos, ve kterém vše souvisí se vším. Prolínají se hranice mezi „vysokým“ uměním a popkulturou, vizuálním uměním a hudbou, dílem a každodenností, přesvědčením a ironií. Tomuto světu vládne osobitý humor, lehce zvrácená romantika a pozitivně laděné čarodějnictví, což jsou možná právě ty ingredience, které tvorbě Hoškové dodávají na autentičnosti a svébytnosti.

Anežku Hoškovou jako celou řadu jejích vrstevníků v období puberty neminulo působení mediálně agresivní popkultury 90. let, která ji díky své obscénosti odvedla k alternativní a posléze DIY kultuře. Studium nemělo podstatný vliv na její osobní projev, sloužilo víc jako vstupenka na uměleckou scénu a rozšíření okruhu oborových přátel.

Práce Anežky Hoškové vychází z vůle v emotivní transformaci světa. Chuť vytvořit jeho novou podobu přenáší do hudby, obrazů a v poslední době i do instalací a performance. Svou vizualitou a ideálem se obklopuje denně a včetně oblečení a veganské mintově zelené rtěnky postupně naplňuje gesamtkunstwerk, který se projevil i v několika kusech porcelánu, který si v nedávné době vyzkoušela pomalovat. Její práce se v poslední době posunula od maleb a kreseb k digitálním kolážím, které jsou nasyceny estetikou postinternetového umění a zároveň obsahují i její uměleckou-řemeslnou zkušenost.

Spletitost virtuálního světa, do něhož propadla prostřednictvím inspirativních blogů různých kapel a facebookových profilů, je také jeden z důvodů, jež v současnosti potlačuje její reálnou produkci. První malby byly plošně vybarvené kontury surreálných postav a prostředí. Později přešla k akvarelu, který se pro ni stal charakteristickým výrazem, kdy pracuje s náhodně ulpívajícím pigmentem. V instalacích vytváří symbolická zátiší, oltáře a iniciační tabule s použitím vlastních obrazů, koláží a readymades v podobě ananasů a palem. Od výrazu naplněného vyprázdněnými spirituálními symboly nelze oddělit zároveň silný náboj hedonismu, který se nejvíc projevuje v Anežčině digitální produkci. Život on-line předpokládá dobrou znalost vizuálního účinku díla, kterou potvrzuje pozitivní zpětná vazba na její příspěvky.

Anežka Hošková zároveň nabrala přirozeně paticipativní zkušenost z projektů Indie Twins (Djs Anežka Hošková a Jakub Hošek), A.M.180 Collective, Gothic Disneyland (Anežka Hošková, Jakub Hošek, Nik Timková). Společně například s Martinem Kohoutem patří k zástupcům českého postinternetového umění.