Finský barok

Skupina Finský barok představuje jeden z projektů, v němž se na prvním místě objevuje jméno univerzálního umělce Františka Skály. V tomto případě se jedná o hudební uskupení, jehož výstupy se pohybují na pomezí koncertu a umělecké performance. Ostatně i další členové skupiny patří k umělcům známým spíše pro svoji výtvarnou tvorbu. Skálovi je přisuzováno autorství hudebních textů, ve skupině se dále objevuje na pozici zpěváka a kytaristy. Avšak klasická či elektrická kytara zdaleka nejsou jeho jediným užívaným nástrojem – je o něm známo, že rád vytváří věci z netradičních materiálů, a nejinak je tomu i v případě tohoto klasického hudebního nástroje. Se jménem Františka Skály se pojí také skupina Tvrdohlaví, jíž je bývalým členem. Ta se v českém prostředí stala jakousi žijící legendou rezonující i po svém vlastním rozpadu. Její členové jsou stále aktivní a někteří se nad společnými iniciativami i nadále setkávají (viz B.K.S. a Tros Sketos). V případě Finského baroku však Skála vystupuje s umělci z odlišných kruhů. Lukáš Jasanský a Martin Polák jsou ve světě umění zapsáni především jako duo fotografů společně tvořící a spolupracující již od osmdesátých let. Jejich emblematickým médiem je černobílá fotografie pohybující se na pomezí dokumentu, performance, konceptu a ironie. Oba patří k zakládajícím členům kapely – Jasanský se ujal trubky a pozounu, Polák je u Finského baroku basákem. Skupinu hudebně dále obohacuje altový saxofon Pavla Lva, který je ve svém profesním životě známý jako grafický designér a spoluzakladatel Studia Najbrt. Finský barok přitom není jediným projektem, kde se Lev se Skálou setkávají – oba jsou členy tajné organizace B.K.S. a komturové Řádu zelené Berušky (opět se jedná o umělecká, či spíše umělci z větší části vedená uskupení). Ve výčtu dalších členů tajné organizace B.K.S. najdeme rovněž výtvarníka Pavla Prášila označovaného  přezdívkou Pablo Augeblau, který v kapele Finský barok hraje na pozoun a basovou kytaru. Mezi klasické nástroje mající své pevné místo v kapele patří i housle. Ty ovládá známý vizuální umělec Jiří Černický, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1998 a vedoucí ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Nejmladším členem uskupení je Skálův syn, František Antonín Skála, který se věnuje umělecké tvorbě výtvarné i filmové (kladná hodnocení získal např. jeho snímek Malý Pán) a v kapele performuje na bicí. Výše uvedený výčet sedmi členů je platný v době publikování hesla (jaro/léto 2018), jejich počet i jména se v průběhu existence totiž proměňovaly. Za pevné jádro kapely, jejíž vznik se datuje do roku 1997, je považován František Skála, jeho syn František Antonín a Jiří Černický. Mezi hity kapely patří například song s názvem Neváhej a ber, Když Chalupecký dává nebo Hnědá. Právě tato „královna barev“ vévodí oblekům účinkujících, které se staly jakousi uniformou. Kapela koncertuje zřídka, pouze párkrát do roka, a její projev vzniká – jak se z ustáleného popisu obvykle dozvíme – „z napětí mezi špičkovými výtvarnými umělci“. Živá vystoupení Finského baroku se tím stávají mnohasmyslovým zážitkem s ambicí v danou chvíli získat od každého z účinkujících to nejlepší.

Brněnské bienále odlehčí Finský barok, http://www.fullmoonzine.cz/novinky/brnenske-bienale-odlehci-finsky-barok, 27. 4. 2017 Rytmus doby, tlak galaxií: Finský barok, http://www.fullmoonzine.cz/novinky/rytmus-doby-tlak-galaxii-finsky-barok, 23. 4. 2017