Šmidrové

Z iniciativy sochaře Jana Koblasy vznikla v polovině 50. let v Praze skupina Šmidrů. Jednalo se o volné sdružení studentů uměleckých škol - Akademie výtvarných umění, především malířů a Akademie muzických umění hudebníků a divadelníků. Ti se povětšinou scházeli v pražské vinárně Globus na Národní třídě. Jejich hlavní myšlenkou byla určitá touha bojovat proti průměru, všednosti a jistá snaha o originalitu.

Teoretikem skupiny byl Jan Kříž, který se stal i kurátorem Šmidrů. Mezi šmidristy v počátcích patřili Bedřich Dlouhý, Jan Koblasa, Karel Nepraš, Jaroslav Vožniak a Rudolf Komorous.

Ke Šmidrům se posléze přidal i skladatel Jan Klusák a malíř Ladislav Placatka. Řada akcí byla spontánní, jednodenních a balancovala na hranici umění a recese. Jejich projevy tak rozvířili dusivou atmosféru komunistické éry a alespoň na okamžik umožnili běžnému divákovi rozvrátit jeho stereotypní prožívání. Hlavní tendencí šmidrů byly dadaistické projevy, jak v rozhovoru uvedl Bedřich Dlouhý:  „Šmidří podnikání bylo dada! Pro nás zpráva, že italští futuristé čůrali na pohřbu na rakev, což byl skandál, byla naprostá slast…Trapas, fiasko a ostuda, to byl motiv, krédo a program.“

První dadaistické výpady nastaly v roce 1954, kdy Šmidři uspořádali představení pod názvem Mal-muz-herciáda (malíři, muzikanti, herci). Hlavní snahou bylo distancovat se od oficiálního programu socialistického realismu. Vytvořili tak umělecký program a estetiku „divnosti“, kterou se vymezovali i vůči surrealismu. Koblasa charakterizuje program „divnosti“ ve vztahu k surrealismu jako „expresivní symbolismus.“

Prostřednictvím představení Malmuzherciády tak oživují výtvarnou scénu a přinášejí ironii, grotesku a někdy i akce hraničící s výtržnictvím.

Jednodenní výstava 19. 12. 1954, od které se odvíjí „Šmidří den“, byla uspořádaná v bývalé modlitebně v Londýnské ulici č. 30. Připravili ji studenty AVU a AMU a prezentovala improvizovaná díla jako pomočený kolektivní objekt A hvězdy září, dále kombinované asambláže Bedřicha Dlouhého Neobvyklá ryba, Velké jůjo a Malé jůjo, Stávka prodavačů tasemnic. Nebo Placatkovo Dítě, které právě snědlo svou matku. Hudebníci předvedli trojdílnou skladbu pro smyčcové kvarteto, která byla doprovázená konkrétními zvuky, jako šplouchání vody v umyvadle, šoupání židle po podlaze a tlučení do desek nástrojů. Skladba Eine kleine Dadamusic jasně vyjadřuje náklonost umělců k dadaismu. Následovala výtvarná spolupráce Šmidrů na představení Dva balety v Ledeburských terasách roku 1955, ve stejném roce se ke Šmidrům připojuje i Jaroslav Vožniak, který přestoupil z UMPRUM na AVU.

Následovala Výstava pro jeden večer na Střeleckém ostrově v roce 1957.  Z urážky tehdejšího komisaře klubu v restauraci na břehu Vltavy se zrodilo pojmenování šmidrové, dle loutkové figurky policajta Šmidry. Na výstavě zazněly texty Václava Havla, Jan Koblasy, který vedl i tzv. Letopis Šmidrů.

Jejich snaha o neumělecké projevy se projevila v založení hokejového mužstva Paleta vlasti v roce 1958. Je určitou ventilací poválečného období a politické situace padesátých let. „Nebýt umělecký, neb to, co je nastaveno jako umělecké, je nepřípustné.“ Součástí skupiny bylo od roku 1958 i Šmidří hudební těleso. Koblasa hrál na eufonium, Dlouhý na heligonku, Nepraš na křídlovku, Peťák Lampl na trombón a Aleš Veselý na tubu. Šmidří dechovka se zúčastňuje společenských akcí, jako jsou koncerty a svatby – většinou končící naprostým fiaskem.

Na začátku 60. let, kdy většina umělců Šmidrů ukončila vysokou školu, se každý vydal na sólovou uměleckou dráhu a jejich společná činnost skončila.

Výstava Šmidrové v Ostrově nad Ohří roku 1965 se stala rekapitulací dosavadní tvorby této skupiny. Definitivní ukončení pak představuje výstava ve Špálově galerii v Praze roku 1968.

Obsáhlá výstava na Bítově po více jak třiceti letech vyzdvihuje poetiku divnosti jako aktuální umělecký fenomén. Kombinaci šmidrovské grotesky a existenciálních projevů spatřujeme v Koblasových dílech Dian na lovu, Mládenci a jejich Přítelkyně a dále v díle Ropucha co modla světa nebo Trpaslík Máňa.

Dozvuky Šmidřích aktivit vidíme v tvorbě Karla Nepraše, který zakládá s kreslířem Janem Steklíkem Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu (1962) a spolu s dalšími umělci tvoří volné sdružení malířů, sochařů, literátů a hudebníků, které ještě pokračují v dadaistické tendenci. V díle Karla Nepraše se do určité míry kontinuálně objevuje ona šmidří poetika, obohacená silným existenciálním podtextem. Jeho plastiky odkrývají samotné útroby lidství, naléhavě se obracejí k divákovi a komunikují s ním. Zdánlivě banální témata a vtipný výraz propojují humor, absurditu a existenciální možnosti v jednom.

2006
Šmidrové: Jednou Šmidrou, Šmidrou na věky, Atrium na Žižkově, výstavní síň, Praha


2005
Šmidrové: Jednou Šmidrou, Šmidrou na věky, Hrad Bítov, Bítov (Znojmo)


1968
Šmidrové, Špálova galerie, Praha
Šmidrové, Krajská galerie, Hradec Králové


1967
Jeden okruh volby, Písek
Fantazijní aspekty, Špálova galerie, Praha
Fantazijní aspekty, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava


1966
Aktuální tendence českého umění k IX. sjezdu AICA, na Nových cestách v Oblastní galerii výtvarného umění ve Zlíne, Zlín
Umělecká beseda, Mánes, Praha


1965
Šmidrové, Letohrádek Ostrov, Ostrov nad Ohří (Karlovy Vary)

Action Art, Modern and Contemporary Czech Art 1890 - 2010, 2010,74-87


Modern and Contemporary Czech Art 1890 - 2010 (Part Two)


České moderní a současné umění 1890 - 2010 (2. díl)


Ondřej Sýkora, Sbírat pro potěšení, Revue Art, 2, 2009,36-45


Mahulena Nešlehová, Racionální a přeludná obrazivost, Dějiny českého výtvarného umění 1958 - 2000 (VI/1), 2007,179-197


Ludvík Ševček, Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, Prostor Zlín, Ročník
XIV. 3/2007


Petr Wittlich, Zaostalí Forever, Praha  2007


Polana Bregantová, Antonín Dufek, Josef Hlaváček,...Dějiny českého výtvarného
umění  1958- 2000 VI/1., ed. Rostislav Švácha, Marie Platovská, Academia 2007


Věra Jirousová, Šmidrové (Galerie Atrium na Žižkově), Art & Antiques, 1,2006/01,96-96


Pavel Ondračka, Šmidrové, exšmidrové a příšmidrové, Host, 2006, 5.


Věra Jirousová, Jednou Šmidrou, Šmidrou navěky? (Šmidrové), Revue Art, 1,2006/1,54-61


Pavel Ondračka, Šmidrové, exšmidrové a příšmidrové, Host, 22,5,2006,16-17


Výstavy v Galerii Šternberk v letech 2001-2006, Galerie Šternberk 2006, 2006,13-15


Bedřich Dlouhý, Chytilová Jana , Z rozhovorů s Bedřichem Dlouhým (na otázky Jany Chytilové), Šmidrové, 2005,91-97


Ondřej Sýkora, Aukce současného umění Art CZ, Revue art, 4,2005/4,68-74


Polana Bregantová, Lenka Bydžovská, Antonín Dufek,...Dějiny českého výtvarného umění V, 1939-1958, ed. Rostislav Švácha, Marie Platovská, Academia a Ústav dě-
jiny umění AV ČR, 2005


Bedřich Dlouhý, Bedřich Dlouhý (dopis 1), Šmidrové, 2005,91


Karel Nepraš, Kisil Aleš , Karel Nepraš (rozhovor na otázky režiséra Aleše Kisila), Šmidrové, 2005,69-79


Jan Koblasa, Výzva (Hamburg, léto 2003), Šmidrové, 2005,6-9


Jan Koblasa, Začalo to už dávno (Letopis Šmidrů), Šmidrové, 2005,9-67


Hana Jedličková, Šmidrové, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 16,9,2003/04/30,13-13

Karel Hvížďala, Prubířské kameny Jana Koblasy (Pracovali jsme posedle, diskutovali do úmoru, ale to vše v podzemí, říká o svých začátcích v Čechách sochař), Mladá fronta Dnes, 2003/09/19


 Dan Merta, Odešel doopravdy mistr české grotesky Karel Nepraš?, Pomník Jaroslava Haška od Karla Nepraše, 2002, (nestránkováno)


Jana Chytilová, Odseknout se od průměru, Art & Antiques,č.1., léto 2002


Jan Koblasa, Záznamy z let padesátých a šedesátých, Vetus Via 2002


 Jan Kříž, Šmidrové, České umění 1938-1989,2001,266-268


Tomáš Bitrich, ed. Josef Alan, Alternativní kultura, Praha Lidové noviny 2001


 Jan Koblasa, Liška Pavel , Jan Koblasa - interview, Medek - Koblasa, 1999,45-58


Jan Koblasa, Liška Pavel , Jan Koblasa - interview, Medek - Koblasa, 1999,21-36


Bohumila Grögerová – Josef Hiršal, Ludmila Hájková, Vít Havránek, Akce, slovo,
pohyb, prostor, Galerie hlavního města Prahy, 1999


Mahulena Nešlehová, Umění zrychleného času (Praha, České muzeum výtvarných umění, Husova 19-21, Dům U černé Matky Boží. 20. 10. - 28. 11.), Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 12,24,1999/12/02,12-12


Jindřich Chalupecký, Moskevský deník, Cestou necestou, 1999,162-177


Jan Mach, Karel Nepraš: Iron Story, Praha, Galerie Peron, 1999


Alena Adlerová, Marie Benešová, Antonín Dufek,.. Mahulena Nešlehová, Dějiny
českého výtvarného umění 1890-1938 IV/2, ed. Vojtěch Lahoda, Mahulena Nešlehová, Academia 1998


Jana Komárková, Říkali, že su divné, Večerník Praha,1997/05/23,12-12


Dan Merta, Česká groteska - příběh jednoho fenoménu / Czech Grotesque - a Story of One Phenomenon, Česká groteska / Czech Grotesque, 1997,0-0 (nestránkováno)


František Šmejkal, Krize a východiska skupiny Šmidrů, České imaginativní umění,1996,402-414


Jan Koblasa, Jan Koblasa: Sochařská a malířská tvorba z 60. let,1996


Vladimír Borecký, Václav Svoboda Plumlovský, Co složím, to mám , Torst, 1996


Jiří Šetlík,Cesty po atelierech 1976-86, Praha, Torst, 1996


Marcela Pánková, Generacemi napříč, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 7,20,1994/09/29,16-16


Marie Judlová, Vojtěch Lahoda, Mahulena Nešlehová,...Ohniska znovuzrození,
České umění 1956 – 1963, Galerie hlavního města Prahy a AVČR 1994


Karel Nepraš, Nelze než vzpomínat, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 6,14,1993/07/08,16


J. Vykoukal, H. Mandysová, V. Jůza Záznam nejrozmanitějších faktorů, České malíř-
ství 2. pol. 20.st. ze sbírek státních galerií , (kat. výst.) J. Vykoukal, H.
Mandysová, Praha 1993-4


Vlasta Čiháková-Noshiro, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 5,1,1992/01/09,16-16


Anděla Horová, České výtvarné umění 1960 - 1990, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 5,21,1992/10/15,4


Jan Rous, Mýtus o pozdní době moderní, Přítomnost, 2,5,1991,29


Věra Jirousová, Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, Galerie moderního
umění Hradec Králové, 1991


Jiří Gruša,Jan Koblasa – Sochy, (kat.výst.)  Praha 1991, Hamburg 1991, Praha:
Kancelář prezidenta české a slovenské federativní republiky

Marie Halířová,Karel Nepraš, (kat.výst.) Praha : Galerie hlavního města Prahy,
1991


Jana Šálková, A po deseti letech, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 4,6,1991/03/21,1-1


Arsén Pohribný,, Die prager Zeit 1952-1969, Jan Koblasa: Skulptur 1979 - 1989, 1989,23-29


Marie Klimešová, Výstava přírůstků GHMP, Ateliér, čtrnáctideník Svazu českých výtvarných umělců, 1,7,1988/06/21,8


Jindřich Chalupecký, O dada, surrealismu a českém umění, Jazzpetit, Příbram
1980


Bohumír  Mráz, Přehled pražských výstav, Výtvarná práce, 16,12-13,1968/07/18,5-5


Arsén Pohribný, Přehled pražských výstav, Výtvarná práce, 16,12-13,1968/07/18,4-4


Vlasta Čiháková-Noshiro, Liga gentlemanů aneb hokejový tým Paleta vlasti, Výtvarná práce, 16,4,1968/03/20,2


Jan Kříž, Ačkoliv skupina Šmidrů již disponuje..., Šmidrové, 1968,(nestránkováno)


Jan Kříž, Počátky skupiny Šmidrů spadají..., Šmidrové,1968, (nestránkováno)


Šmidrové : [katalog výstavy] : červen 1968 Špálova galerie Praha, Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1968


Krajská galerie Hradec Králové : Katalog výstavy obrazů, plastik a kreseb skupiny Šmidrové (B. Dlouhý, R. Komorous, V. Nepraš, J. Vožniak), červenec-srpen 1968 / Úv. slovo: Jan Kříž ; Fot.: J. Kříž, V. Fyman a K. KulíkN, Hradec Králové, 1968


Bohumír Mráz, Aktualizace a imaginace jako fantazijní aspekt, Výtvarná práce, 15,16,1967/08/10,4


Jan Kříž, Estetika Divnosti, Výtvarné umění, 1967, roč. XVII, č.1, s. 1-13


 František Šmejkal, Krize a východiska, Výtvarná práce, 13,10-11,1965/06/18,5


Jan Kříž, Umění by nemohlo existovat..., Šmidrové,1965,(nestránkováno)


Šmidrové (Galerie Ostrov nad Ohří), katalog kolektivní, 1965


František Šmejkal, Věra Linhartová, Imaginativní malířství 1930 – 1950, Hluboká
nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, 1964


P.S., Výstava na jeden večer, Večerník Praha III, č.83, 8.4. 1957