Jaroslav Vožniak

Jaroslav Vožniak studoval na výtvarných školách (částečně nejprve na VŠUP a po té na AVU, kde absolvoval v roce 1959) v době komunistické propagandy, která nedovolovala umělcům ani ve škole, ani jinde na veřejnosti svobodně se projevovat. Již během studií v padesátých se ale řada studentů začala vzájemně přátelit v myšlenkově příbuzných seskupeních. K takovým patřila i skupina Šmidrové, jíž byl Jaroslav Vožniak členem. Jádro skupiny vzniklo už v roce 1954 (Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš a Rudolf Komorous), které se prezentovalo jako klub „veselý čtyřlístek“. Klub vyvíjel řadu dadaisticky zaměřených aktivit multioborového charakteru (spojení výtvarného umění, hudby a divadla). V roce 1956 přibývá nový člen klubu: Jaroslav Vožniak. V následujícím roce 1957 klub přijímá název skupina Šmidrové (nazváno podle komické figury policajta z dětského loutkového filmu), jejíž činnost a tvorba jejích umělců znamenala výraznou alternativní oporu v době těžce se udržující resistence vůči diktátorské státní ideologii. V druhé polovině padesátých let v době studia se Jaroslav Vožniak nejprve vyrovnával s modernistickou tradicí. Například v portrétu Cikánka z roku 1957. Olej je charakterizován příklonem k civilnímu pojetí ve smyslu tehdejší tendence stavící se proti tupému schematismu socialistického realismu (tendence proklamovaná například skupinou Máj 57, programově navazující na moderní tradice). V té době vytváří Vožniak také řadu akvarelů a litografií podobného zaměření. Od roku 1959 pak autor intenzivně pracoval na cyklech akvarelů, vztahujících se tematicky k Novému zákonu a Dantově Božské komedii. V těchto dílech dosáhl velmi výrazné osobní polohy. V akvarelech se prolnula modernistická tradice s neodadaistickou zkušeností (skupina Šmidrové). Barevnost je inspirována zářivými středověkými iluminacemi, tvary jsou stylizovány do naivistických forem a převažují hrotité útvary. Celkové vyznění akvarelů odráží dobový příklon k existenciálnímu prožívání reality (motivy a témata jako rozpadání, nebezpečí, protáhle agresivní zašpičatělé tvary, kombinace zářivých barev s ponuře zabarvenými obrazovými úseky). V tomto duchu se vznikaly i další Vožniakovy kresby z téže doby (Ovocný sad, 1960-61; cyklus Hlavy, 1960-61). Kolem roku 1962 prošel Vožniak krátkým intermezzem abstraktní malby nesené v duchu informelu (Obraz, 1962). Zlomovým je pak pro Vožniaka rok 1963, kdy dospívá ke svému zcela osobitému výrazu: jako jeden z prvních u nás uvádí do své tvorby pop-art, který kombinuje se šmidří estetikou „divnosti“, vycházející ze surrealistického podhoubí. Od kresby a malby postupně přechází též k asambláži (rovněž charakteristické pro okruh Šmidrů). Objekty-asambláže jsou neortodoxní kombinací malby (často hyperrealisticky provedené) s reálnými 3D předměty nejrůznější provenience a někdy doplněné modelovanou muláží (autorovy vlastní odlitky). Obsahově se díla váží často k pop-artovému světu ikonických osobností masmediálního světa. Sem patří např. objekt Marilyn Monroe (1963), zamýšlený jako epitaf právě zemřelé herečky. Objekt je výrazem obdivu či uznáním filmového světa erotiky a krásy hvězdných idolů, ale zároveň i ohlasem tragiky, skrývajícím se za pozlátkem neúprosně běsnící hollywoodské záře. Bizarní agresivita sálá i z jiných Vožniakových objektů či maleb (malbu neopustil), které se nevztahují ke konkrétnímu dobovému tématu. Ale i v nich je zachycen pocit absurdity, vycházející z kontrastu děsivého dialogu se smrtí či úpadku a ironizující nadsázky, převracející tíživé téma do polohy grimasy (Štítonoš, 1965; Milenci, 1965; Kolo, 1964, Sharon Tate, 1968). Vrcholem tohoto období se stal pak Vožniakův cyklus Ikony. Tato série novodobých madon získala umělci velkou popularitu. Ikony (celkem 30) vznikly v několika málo měsících na přelomu let 1967-68. Byla to zakázka pro výstavu bižutérie v muzeu v Jablonci nad Nisou (1968). V šedesátých letech v Liberci byly pořádány Liberecké výstavní trhy a v Jablonci k tomu pak přibyly každoroční výstavy bižuterie. Šlo nejen o výstavy, ale též o široký a velmi živý projekt, zahrnující řadu doprovodných hudebních a jiných programů. A jak v Liberci, tak v Jablonci byly k návrhům instalace často vyzýváni i významní výtvarní umělci té doby. Jaroslav Vožniak vytvořil pro Jablonec sérii dřevěných desek, koncipovaných po vzoru středověkých byzantských ikon. Místo Panny Marie a náboženských světic tu však byly portréty světových hvězd filmového plátna (Marylin Monroe, Brigitte Bardot, Virna Lisi, Claudia Cardinale, Sophia Loren, atd). Portéty hvězdných hereček byly obklopeny různými symboly a znaky a zdobily je jako relikvie ukázky luxusní šperků české bižuterie. Celá série byla instalována v dramatickém osvětlení, které změnilo instalaci v impozantní show. Vznikla síň nevšedního účinu, kaple moderní doby, v níž kontrastovala nádhera quasi starých náboženských ikon s moderní bulvární vizualitou filmového světa. Emotivní napětí instalace bylo zvýšeno architektonickými prvky blyštících zrcadlových zalomovaných ploch, sestavených z řezaných zrcadlových pruhů, a také hudbou Rudolfa Komorouse. Instalace byla zopakována o rok později na světové výstavě v Montrealu. Tento Vožniakův projekt patří k nejoriginálnějším dílům českého pop-artu 60. let. Vožniakova tvorba v následujících desetiletích rozvíjela formální i myšlenkové principy započaté v šedesátých letech. Umělec se věnoval i nadále asambláži, malbě, kresbě, koláži a grafice. Jeho aktivita však byla čím dál tím více narušována jeho dlouhodobým onemocněním. Autor se nemohl práci věnovat s plným nasazením. Jaroslav Vožniak patří bezesporu k nejvýznamnějším protagonistům českého umění šedesátých let. Originálním způsobem dokázal propojit surrealistická východiska s dobovým pop-artem a hyperrealismem a vše pak okořenil estetikou a myšlením ve smyslu šmidří absurdní divnosti. Vožniakova tvorba tak odrážela nejen iracionální, panoptikální klíma tehdejšího českého společensko-politického jeviště, ale vůbec i grotesknost rodící se globální společnosti, spějící svou tržní ekonomikou do situace, v níž se nacházíme dnes.

Jaroslav Vožniak, Galerie Sokolská 26, Ostrava, 2001, text: M. WeberJaroslav Vožniak: Pocta divnosti (dílo z let 1957 - 1999), SGVU Cheb, 2000, text: J. KřížJaroslav Vožniak: Obrazy - asambláže, BIPP, České Budějovice, 1993, text: J. křížJaroslav Vožniak: Obrazy 1991, Galerie Fronta, Praha, 1991, text: J. KřížJaroslav Vožniak, Dům U Kamenného zvonu, Prha, 1990, text: M. KlimešováVožniak: Ikony, Alšova Jihočeská galerie, Hluboká n. Vltavou, 1970, text: J. MašínJaroslav Vožniak (Czechoslovakia / Tchécosovaquie), Galerie Scandinavia, Stokholm, 1969, text: J. MašínJaroslav Vožniak: Obrazy k Dantově Božské komedii, Oblastní galerie Roztoky u Prahy, 1964, text: J. KohoutekJaroslav Vožniak (Obrazy, kresby, objekty z let 1958 - 64), Český fond výtvarných umění, Praha, 1964, text: J. Kříž Další literatura (výběr) Šedesátá / The sixties, Galerie Zlatá husa, Praha 2004, text: M. Juříková a V. ŽeleznýObjekt - objekt / Object - object (Metamorfózy v čase / Metamorphoses in time), ČMVU, Praha, 2001, twext: kol. autorůSoučasná minulost (Česká postmoderní moderna 1960–2000), AJG, Hluboká n.Vltavou, 2000,  text: V. TětivaUmění zrychleného času (Česká výtvarná scéna 1958-1968), ČMVU, Praha, 1999, text: kol. autorů Nešlehová Mahulena , Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), Artefact, Praha, 1997 Ohniska znovuzrození (České umění 1956 - 1963), GHMP, Praha, 1994, text: M. Klimešová a kol. autorů Chalupecký Jindřich , Nové umění v Čechách, Nakladatelství a vydavatelství H&H, s.r.o., Jinočany, 1994 Pečinková Pavla , Contemporary Czech Painting, G+B Arts International Limited, East Roseville, 1993 Šedá cihla 78/1991, Galerie Jednorožec, Klatovy, 1991, text: J.ŠetlíkČeský informel (Průkopníci abstrakce z let 1957 - 1964), GHMP, Praha, 1991, text: M. NešlehováDessins tchèques du 20e siècle, Centre George Pompidou, Paříž, 1983, text: J. Claverie a F. Šmejkal Bénamou Geneviève , L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie, Geneviève Bénamou, Paříž (Paris), 1979 Novák Luděk , Nová figurace, Obelisk, nakladatelství umění a architektury, Praha, 1970 Kříž Jan , Šmidrové, Obelisk, nakladatelství umění a architektury, Praha, 1970 Šmidrové, SČVU, Praha, 1983, text: J. KřížFantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1967, twext: F. ŠmejkalMostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Turín,1967, text: kol. autorůAktuální tendence českého umění / Tendances actuelles de l'art tchèque (Obrazy, sochy, grafika / Peintures, scluptures, gravures), SČVU a AICA, Praha, 1966, text: M.MíčkoJarní výstava 1966, SČVU, Praha, 1966, text: E.Petrová, J.Chalupecký, J.ZeminaArte actual Checoslovaco, Museo Moderno, Mexico City, 1966Výstava mladých / Exposition des Jeunes, Dům Pánů z Kunštátu, Brno, 1966, text: R.Matušík a E. PetrováNouvelle génération tchécoslovaque, Galerie Maya, Brusel, 1966Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín, 1966, text: J. Chalupecký ad.Objekt, český fond výtvarných umělců, Praha, 1965, text: E.PetrováJeune avant-garde tchécoslovaque, Galerie Lambert, Paříž, 1965, text: J. Kříž, F.ŠmejkalŠmidrové (Galerie Ostrov nad Ohří), Galerie Ostrov n. Ohří, 1965, text: J.Kříž