Jasan Zoubek

Počátky tvorby Jasana Zoubka spadají do 70. let a 80. let, kdy se zabýval kresbou. Byly to kresby měkkou tužkou, v nichž se nejdříve zaměřil na figurativní náměty - kresby lidských postav nebo stromů. Postupně pak přešel k abstrahovaným znakovým zobrazením, jež vycházely z pozorování přírody. Všímal si přírody a zejména kamenů nejroztodivnějších tvarů, struktur a barev. Vytvářel kresby charakteristické lapidárností formy: jednoduché robustní tvary působily jako geometrizované detaily lidského těla anebo přírodních útvarů, které dokázaly zaujmout dvojznačností tělesnosti a abstrakce. Způsob Zoubkovy kresby – modelace tvaru nekonečným počtem kroužících čar a subtilně diferencovaným světlem – vytváří zvláštní plasticitu a sugeruje pocit magicky vznášejícího se útvaru se symbolickým podtextem. Kresebná východiska tohoto zaměření pak v 80. letech přetavil do forem plastických, třídimenzionálních. V Zoubkových papírových objektech z 80. let (které později odlévá do bronzu) je zřejmá inklinace k hapticky cítěnému materiálu. Zoubek vrství řady papíru, které prořezává, prolamuje a prohlubuje. Trpělivým, časově náročným kladením papírových plátů na sebe vzniká dojem zvrásněné krajiny nebo krajiny vznikající po miliony let v procesu postupného usazování. Objekty působí jako výseče krajiny, v níž se objevují zlomy a textury – příbuzné přírodním strukturám kůry, dřeva, hlíny nebo kamene – a sugerují pocit prastarých geologických procesů. Oproti statickým kresbám cítíme v objektech – výsečích prvky nestability a nepravidelnosti. Přestože jsou objekty Jasana Zoubka abstraktní, tušíme v pozadí přítomnost organického světa a do určité míry i přítomnost člověka, který je přírodou smyslově zaujat. To lze říci i o velkorozměrných sochách, které se začínají v umělcově tvorbě objevovat od 90. let. Zoubek se orientuje na nové, trvalejší materiály, jako je žula nebo beton. Tak vznikají například Odysseovy sekery (1993) a Šik (1999), Křest (2003), Křtitelnice (2005), Trupy (2005), Golgota (2006), Shluk (2006). Mnohé z nich jsou koncipovány jako sochařské soubory složené z více částí – z několika opakujících se prvků identických tvarů, které se někdy liší jen různými rozměry (Odysseovy sekery, Šik a další). Sochy jsou abstraktní, ale jako bychom v nich opět pociťovali přítomnost člověka, a to ve dvojím smyslu: sochy jednak připomenou zástup lidí (třeba socha Šik) a jednak je v nich přítomna ona pro Jasana Zoubka typická haptičnost a tělesnost. Povrch kamene je ponechán v hrubé formě a působí svou texturou, která jakoby byla formována přírodními živly, větrem a deštěm. Abstraktní geometrické tvary, mající poměrně pravidelnou formu, jsou tak narušeny a je v nich uchována jakási přírodní nedokonalá dokonalost. Jasan Zoubek byl vždy zaujat zpracováváním struktury hmoty a stavěním tvaru v souladu s působením přírody. Není to ale jen geologická paměť krajiny, která Zoubka přitahuje, ale i vše ostatní, lidské, co se do krajiny vepisuje. Tím se působnost jeho soch otevírá širší symbolice. Svědčí o tom i vlastní slova autora, která pronesl o soše Šik: „Fascinuje mě skrytá paměť krajiny. Myslívám na události, které se v ní odehrály. Morové rány, hladomory, stěhování a přesídlování národů, pogromy, genocidy, bitvy a války. Sousoší Šik, jakási sevřená sestava útočníků či obránců, je reflexí těchto představ“.

2010

Trup, zahrada Lidické galerie, CZ

2007

Šik, zámecké zahrady, Litomyšl, CZ

2004

Vstřícné kameny, park Hadovka, Praha, CZ

1999

Zrození Země, soubor pěti reliéfů, velvyslanectví České republiky, Athény, GR

1997

Reliéfní stěna a plastiky, hotelový dům České národní banky, Praha, CZ

1994

Kašna, Čs. Spořitelna, Jindřichův Hradec, CZ

1993

Dětské hřiště (s arch. L. Matějovským), Prosek, Praha, CZ

Kašna, Čs. Spořitelna, Pelhřimov, CZ

1992

Architektonické prvky, banka, Brno, CZ

1990

Portál a okno, modlitebna, Benešov, CZ

1989

Zrcadlová stěna, hotel Coubertain, Praha, CZ

Přestávkový dvůr, škola Petrovice, Praha, CZ

1988

Nárožní kámen, Lužiny, Praha, CZ

1986

Prameník, Slovanský ostrov, Praha, CZ

Radan Wagner, České ateliéry, Praha, 2005, s.278-283

Jaroslav Vanča, Ateliér 17, 2004, č.2, s.3

Jiří Machalický, Ateliér 15, 2002, č.3, s.6.

Radan Wagner, Lidové noviny 14, 2001, č. 214, s. 17.

Jan Balabán, Mladá Fronta Dnes 10, 1999, č.226, s.3.

Jan Balabán, Ateliér 12, 1999, č.23, s.7.

Daniela Kramerová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1-2, Praha, 1995

Jana Tichá, Ateliér 7, 1994, č.25, s.4.

Hana Vrbová, Architekt 38, 1992, č. 25-26, s. 1 a 3.

Josef Hlaváček, Literární noviny 3, 1992, č. 33, s. 7Sylvie Petráková, Lidové noviny 17, 2004, č.191, s.10.

Egon Bondy, Tunel v Mánesu, Tvorba, 1991, č. 4, s. 17.

Miroslava Hlaváčková, úvod v katalogu Jasan Zoubek – sochy a reliéfy, Roudnice nad Labem, 2007

Radan Wagner, úvod v katalogu Jasan Zoubek – Trupy, Praha, 2006

Jan Kapusta, úvod v katalogu Jasan Zoubek – sochy a kresby, Náchod, 2006

Nadia Rovderová, úvod v katalogu Jasan Zoubek – Vykopávky. Praha, 2004

Polana Bregantová, úvod v katalogu Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Jasan Zoubek, Praha 2000

Martina Pachmanová, úvod v katalogu Tunel, Praha 1992

Jiří Šetlík, úvod v katalogu Jasan Zoubek- plastiky, kresby. Opava, 1989

Marie Zlámalová, úvod v katalogu Jasan Zoubek, Litvínov, 1988

Sergej Machonin, úvod v katalogu Jasan Zoubek, Praha, 1986

Pavel Zatloukal, úvod v katalogu Jasan Zoubek – kresby, objekty. Olomouc, 1985

Karel Srp, úvod v katalogu Jasan Zoubek-kresby, objekty. Brno 1985

Karel Srp, úvod v katalogu Jasan Zoubek – kresby. Praha, 1984

Jindřich Chalupecký, Art in Bohemia. Its Merchants, Bureaucrats and Creators. Gross Currents, A Yearbook of Central European Culture 9, 1990, s. 147 – 161,. Editor Ladislav Matejka. Ann Arbor, Department of Slavic Languages and Literatures of the University of Michigan, Michigan Slavic Materiáls, No. 32. Černobílá reprodukce (Zahnouty, 1981) na s. 153.