Jiří Sopko’s work began to develop in the mid-1960s. During his studies at the Prague Academy of Creative Arts (AVU) he painted a number of portraits in darker colouring, in which the artist’s melancholic, broken worldview began to come to the foreVery soon – during the course of 1966 – he put figuration aside for a short period and began to check out possibilities for subjectless painting. In this ex tempore, through which he originally entered the field of the then seemingly, almost exhausted, abstract issue of Czech art, the colour of Sopka’s paintings changed, and they came to support use of shiny, basic, pastel colours – yellow, red, green and pink. We can classify these pictures, created between 1966-1967, as a type of local „pop-abstraction.“ In their biomorphic shapes clearer traces of figures and landscapes soon begin to form. Sopko during 1967-1968 returns to image creation. In all future phases of his work he expresses himself via figures and faces.
Sopka’s work from the end of the 1960s relates still to the issue of new figuration, which appeared on the Czech art scene somewhere around 1963-64. Sopka’s new figural painting managed to get included in the artist’s exhibit in the “Nová síň” gallery in 1970. This was one of the last free creative events held in normalised Czechoslovakia. The exhibit confirmed the artist’s extraordinary talent and his sense of expression and aggressive colour. His pictures from this era are filled with transparent figures that pervade the canvas. They are painted with a bravado-filled lightness and the artist’s unique imagination can be found therein, along with some iconographic elements. We also find these elements in his later works (a marble, a bird, a monkey). The merry, absurd poeticness of these early figural canvases became markedly bogged down in the 1970s and later turned toward a significantly aggressive, grotesque painting (style) around 1980. These reflected the intense political and social climate. This phase of his artistic work includes an exhibit, which after a long period of silence (he) was able to hold in the Municipal Cultural House (Městský kulturní dům) in Dobříš in 1981. After 1982 Sopka’s works began, however, once again to take on an increasingly melancholic, absurdly poetic expression. The works move to an increasingly meditational place. Through the combination of rich, expressive structures with their sovereign painted quality, the artist attains an intense effect from his often over-sized canvases. The 1990s can be characterised by a gradually growing economy and by a more and more existentially-based painted expression. Sopko does not however give up on the principle of internal reversibility of his own poetics and thus avoids the danger of excessively easy interpretation.
In a continually internally living structure of paintings and drawings, in the painting quality and the deep human contemplation of the world are qualities that enabled Jiří Sopko to take a convincing place among contemporary Czech painters.
since 2002 rector at the Academy of Fine Arts in Prague
since 1990 professor at the Academy of Fine Arts in Prague
1960-1966 Academy of Fine Arts in Prague, studio of Jiří Horník and Antonín Pelc
Illustrations:
Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic, Praha 2006
Selma Lagerlöfová: Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, Praha 2005
Václav Havel: Pižďuchové. Meander, Praha 2003
Ivan Wernisch: Jen tak. Aulos, Praha 1996
Other realisations:
2005 Zastupitelský úřad ČR při Stálé misi v Bruselu - gobelín „Transport“
1996-1997 České kulturní centrum v Paříži, architekt Zdeněk Zavřel
1994 interiér České spořitelny v Jindřichově Hradci, architekt Vladimír Štulc
1993 výzdoba IV. terminálu letiště O´Hare v Chicagu, architekt Helmut Jahn
1986 výzdoba atria domova důchodců v Praze na Opatově, architekt Vlado Milunič
1980 interiér základní školy v České Lípě, architekt Zdeněk Zavřel
Dušan Brozman, Pavla Pečinková, Linda Sedláková: Sopko. Gema Art, Praha 2007
Pavla Pečinková: Jiří Sopko. Gema Art, Praha 2002
Zakázané umění I a II, ed. Milena Slavická a Marcela Pánková, Výtvarné umění 1995-1996, NČVU
Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách. H+H, Praha 1995
Podoba a smysl malby v současném umění. AVU, Praha,1994
Pavla Pečinková: Contemporary Czech Painting. Rosewille, Australia, Craftsman House, Gordon and Breach Arts International Limited, 1993
Josef Kroutvor: Jiří Sopko. Odeon, Praha 1990
„Šedá cihla“, samizdat, Praha 1985
Hošková Simona: Mladá kresba. Odeon, Praha 1984
Bénamou Geneviéve: L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie. Bénamou Geneviéve, Paris 1979
Dušan Konečný: Mladí čeští malíři. Odeon, Praha 1978
David Majer: Jiří Sopko. Ateliér, 2006, 5.11., s. 4
Ludmila Vachtová: Není dobré být pamětníkem. Kritická příloha Revolver revue 25, 2003, březen, s. 44-54
Karel Hvížďala: Jako když si oblíbíte hořký čaj. Respekt, 2003, č. 28, 7.-13.7., s. 16
Karel Hvížďala: Absurdní kolorista Jiří Sopko. MF Dnes, 2003, 11.6.
Pavla Pečinková: Jiří Sopko. Respekt, 2002, č. 42, 14. – 20.10., placená příloha s. I-II.
Jiří Tichý: Varovný signál. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 12
Dora Kaprálová: Malíři: silná česká sedma. MF Dnes, 2002, 17.3.
Linda Sedláková: Rozhovor s Jiřím Sopkem. Ateliér 2002, č. 23, 21.11, s. 9
Olaf Hanel: Nepraš-Sopko, zvláště Sopko. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 16
Eva Petrová: Spojité výstavy. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 8
Marie Klimešová: Znovu Sopko, ale jiný. Ateliér 2002, č. 23, 21.11
Pavla Pečinková Z vernisáže výstavy Jiřího Sopka. Ateliér 2002, č. 23, 21.11., s. 16
Josef Hlaváček: Karel Nepraš a Jiří Sopko: dvojí smích na Hradě. Literární noviny, 2002, č. 44, 29.10., s. 13
Tomáš Pospiszyl: Červená, žlutá, modrá. Týden 2002, č. 42, 14.10. s. 90-91
Jiří Hůla: Karel Nepraš a Jiří Sopko na Hradě. Lidové noviny, 2002, 3.10.
Jan H. Vitvar: Nepraš a Sopko společně vystavují na Hradě. MF Dnes, 2002, 2.10., s. 8
Peter Kováč: Nepraš a Sopko – nepovedené hradní pocty. Právo, 2002, 1. 10., s. 9
Blanka Frajerová: Groteska na Hradě. Večerník Praha, 2002, 26.9.
Petr Volf: Přelézt a postavit. Reflex, 2002, 10. 2., s. 20-23
Milan Weber: Jiří Sopko je médiem malby. Ateliér, 2001, 20.12.
Jaroslav Vanča: Sopkova podobenství o „dobových“ lidech. Ateliér, 2000, 27. 1.
Suzan Snodgrass: Toward a New Bohemia. Art in America, 2000, April, s. 87-95
Josef Pažout: Starý dobrý Sopko. Ateliér, 1998, č. 4, 9.2., s. 4
Jan Rous: Jen tak (sám sobě k radosti). Ateliér, 1997, 12. 6.
Ludvík Ševeček: Setkání Karla Nepraše, Jiřího Sopka a Jana Steklíka ve Zlínském domě umění. Prostor Zlín, roč. 5, 1997, č. 2, s. 2-5, březen-duben
Ladislav Daniel: Setkání neapolské a české malby. Lidové noviny, 1966, 29.2., s. 14
Jiří Hůla: Jiří Sopko. Denní telegraf, 1996, 17. 9., s. 13
Ladislav Daniel: Setkání neapolské a české malby. Lidové noviny 1996, 29.2.
Pavla Pečinková: Jako život. Literární noviny, 1995, 6. 10.
Josef Pažout: Jiří Sopko, jemuž malovat bylo dáno. Ateliér, 1995, 19. 10. , s. 1
Jana Ševčíková, Jiří Ševčík: Malíř Sopko hledá svou vizi pro jiný druh úzkosti. MF Dnes, 1995, 21. 10., s. 19
Jiří Hůla: Moralista doby a básník obrazu. Denní telegraf, 1995, 9. 10.
Patrik Šimon: Z vernisážníku Patrika Šimona. Tvar, 1995, 5. 10. , s. 15
Peter Kováč: Tři desetiletí Jiřího Sopka. Právo, 1995, 2. 10. , s. 6
Petr Volf: Jiří Sopko: Obrazy a kresby. Reflex, 1995, 22. 9. s. 49
Anděla Horová: Jedinečný klasik české grotesky Jiří Sopko. Český týdeník, 1995, 12-14. 9.
Libuše Hubičková: Třicet let práce malíře Jiřího Sopka. Svobodné slovo, 1995, 9. 9.
Eva Kúnová: Setkání v podobě ohlédnutí. Práce, 1995, 8. 9. , s. 13
Jana Komárková: Hlavy křičí: výborně. Večerník Praha, 1995, 7. 9.
Lenka Lindauerová: Tichá řeč Sopkových barevných hlav. Lidové noviny, 1995, 7. 9., s. 13
Marek Pokorný: Sopkovy obrazy přesvědčují o možnostech malby. MF Dnes, 1995, 6. 9., s. 18
Josef Kroutvor: Jiří Sopko v nové galerii. Ateliér, 1995, 16. 2.
Jiří Hůla: Radostné umění plné vůní, barev a nápadů. Denní telegraf, 1994, 21. 12.
Hodně a nic. Práce, 1994, 12. 2.
Jiří Fiala: Globální singulární body. Vesmír, 1993, č. 12, s. 710-712
Eva Petrová: Proč fragmenty? Ateliér, 1993, č. 22, 27. 10.
Pavel Ondračka: Jiří Sopko jakožto klasik. Ateliér, 1993, č. 22, 27. 10.
ko: Behémot: Milo v duši. Večerník Praha, 1993, 27. 9.
ko: Škola české grotesky. Večerník Praha, 1993, 20. 4.
Marek Pokorný: Obrazy ve zpětném zrcátku. Lidová demokracie, 1993, 26.11., s. 9
Martin Dostál: Konstantně barevná radost. Lidové noviny, 1993, 10.3., s. 5
Jan Sekera: Jiří Sopko a Vratislav K. Novák. Ateliér, 1993, č. 7, 1. 4., s. 7
Pavla Pečinková: Co je schované v Sopkových krabičkách. Ateliér, 1993, č. 4, 18. 2. , s. 4
Josef Hlaváček: Prst v ráně. Literární noviny, 1992, 13.2., s. 7
Marcela Pánková: Jiří Sopko. Ateliér, 1992, č. 3, s. 8
Chris Boicos: After the Thaw. Art in America, 1991, March, s. 73-77
Karin Derstroff: Absurde Wirklichkeit. DK, 1991, č. 288, 1-5. 12.
Pavel Ondračka: Sopko a Kokolia v Roudnici nad Labem.České a moravskoslezské zemědělské noviny, 1991,18.12.
Pavla Pečinková: Sopko a Kokolia. Ateliér, 1991, č. 7, s. 4
Jana Komárková: Od A do B s Jiřím Sopkem. Večerník Praha, 1991, č. 77, 19. 4.
Karel Miler: Sopko je malíř... Lidové noviny, 1990, 5. 6., s. 9
Dušan Konečný: Mladí čeští malíři. Odeon, Praha 1978
Čest výjimkám (anketa v rámci street artového festivalu NAMESv Praze), A2 kulturní týdeník, 35/ 2008