Olaf Hanel

Olaf Hanel byl mnohostrannou uměleckou osobností, důležité místo zaujímal rovněž v disentu. Krom vlastní tvorby působil také jako kurátor, byl historikem umění, vystudovaným pedagogem a ilustrátorem. V neposlední řadě byl signatářem Charty 77 a členem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Ta vznikla roku 1963 v pražské hospodě U Křížovníků, kde se zakládající umělci, konkrétně Karel Nepraš a Jan Steklík, scházeli. Činnost recesistického uměleckého volného sdružení vycházela z poetiky kafkovské absurdity a často se vztahovala k hospodskému prostředí.  Příkladem může být performance Pivo v umění, v rámci níž byly odebrány vzorky z různých restauračních zařízení a nejkvalitnější ukázky byly následně, po sestavení pivních protokolů, zataveny do pryskyřice. Od roku 1970 se domovským podnikem Školy stala hospoda U zlatého soudku a uskupení se rozrostlo o celou řadu dalších členů z uměleckého prostředí. „Křížovníci“ jsou řazeni mezi neoavantgardní uskupení šedesátých let, jehož cílem bylo nezřízené veselí v dobách těžkých režimních represí. To se projevovalo absurditou, zdánlivou nemístností, ale i banalitou pořádaných akcí, které díky tomu mohly být baštou odporu a relativní umělecké svobody.

Sám Hanel se svými – především landartovými – akcemi, které pořádal také ve spolupráci s jinými Křížovníky, zařadil mezi hlavní představitele akčního umění šedesátých a sedmdesátých let. Kromě Československa působil také v exilu, nejdéle žil v Kanadě. Jako syn sudetského Němce, narozený dva roky před koncem druhé světové války, byl od počátku svého života konfrontován s dramatickými událostmi dvacátého století. Ve svém díle k nim opakovaně odkazoval – a to jak skrze odbojný charakter části své tvorby, tak i skrze poetiku oslavující nekonečnost přírody a vesmíru přesahující veškeré lidské snažení.

Otec Olafa Hanela koncem dubna 1945 spáchal sebevraždu. Důvodem bylo jeho vysoké postavení v továrně Kolben-Daněk, která spadala pod německý válečný průmysl. Po této události odstěhovala matka rodinu do Světlé nad Sázavou, kde Hanel navštěvoval výtvarnou školu vedenou akademickým malířem Františkem Antonínem Jelínkem. Vysokou školu pak absolvoval v Pardubicích, kde vystudoval Pedagogický institut, jenž je dnes součástí pedagogické fakulty Univerzity Hradce Králové (1960–1962). Během této doby začal také publikovat první kresby v periodikách Tvorba, Plamen nebo Host do domu. 

Od roku 1971 žil Hanel v Praze, kde se stal důležitým členem undergroundové scény, a i jeho spolupráce s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu v této době nabyla na intenzitě. Na vysočinu do oblasti kolem Světlé se však i nadále vracel, proběhlo zde několik landartových akcí, které připomínaly slavnostní rituály a často odkazovaly k astronomickým fenoménům – jako v případě jedné z jeho vůbec nejznámějších performancí nazvané Pocta jasným hvězdám (1972). Během ní rozmístil na ploše přibližně jednoho hektaru na sto dvacet plechových nádob, v nichž spolu s přáteli zapálil ohně na počest prvního jarního dne.

V rámci Křižovnické školy realizoval tzv. vlastenecké výlety – známá je performance z výjezdu na Blaník Buzení blanických rytířů (1975), která vychází z legendy, že spící ochránci povstanou z hory ve chvíli, kdy bude zemi nejhůře – nebo k pramenům Vltavy, kde hudební uskupení nazvané Sen noci svatojánské prezentovalo část skladby od Bedřicha Smetany. 

Olaf Hanel je také autorem přebalů desek legendární art rockové kapely The Plastic People of the Universe, jejich spolupráce přitom byla vzájemná. On s nimi pravidelně řešil vizuální podobu nosičů a členové „Plastiků“ se zase účastnili několika jeho akcí. Jejich působení se tak často prolínalo, jako tomu bylo právě u zmíněného hudebního tělesa Sen noci svatojánské. To vzniklo pod Křižovnickou školou ve složení Karel Nepraš, Míla Hájek, Milan Čech, Petr Lamp a také Vratislav Brabec, který byl rovněž členem „Plastiků“.

Poté, co Hanel podepsal Chartu 77, se zájem režimu o jeho osobu zintenzivnil, a on tak musel pracovat jako topič v dětské léčebně v Krči. Nátlak nakonec dosáhl takové intenzity, že umělec požádal o azyl v Rakousku, kam v únoru roku 1979 odjel. Jako mnoho dalších disidentů ale pokračoval dále na západ, a to do Kanady, kde žil a intenzivně tvořil dalších téměř dvanáct let – v Sherbrooku, Montrealu a Torontu. I zde ale, jak jen to bylo možné, zůstával v kontaktu s českou disidentskou scénou a projevoval jí také všemožnou podporu. Třeba svým vystoupením před českou ambasádou v Kanadě v roce 1989, kde postával s protestním bannerem s nápisem Liberez [francouzsky osvobodit] a jmény Jirous, Stárek, Hýbek, Fryč, čímž chtěl upozornit na vězněné představitele kulturní scény.

Díky stipendiím a grantům se dostal také do Skotska. Zde v obci Lumsden vyrostly jeho první drátěné objekty (1983) mající do výšky až k pěti metrům. V rámci těchto instalací, za použití všedních materiálů, jako byly například právě dráty, kamení či plexisklo, zkoumal Hanel možnosti vymezení prostoru a prázdnoty. Jeho díla byla kromě Kanady vystavena také v USA či Argentině. Během pobytu ve Francii (mezi lety 1986 a 1987) zase pracoval s otisky vík od kanálů. Rád používal všední předměty, vedle drátu to byly třeba i kbelíky, náprstky na šití nebo pastičky na myši, které sloužily jako stavební materiál jeho soch. I pro své obrazy, malované povětšinou akrylem, nepoužíval jako podklad pouze plátno, ale také třeba ubrus. Mezi časté motivy Hanelovy tvorby patřily náměty z astrologie: hvězdy či černé díry, spřízněné geometrické tvary jako kruhy, elipsy a klenby, ale i další objekty, shluky a uskupení v různých barevných škálách navazujících odstínů.

Ve výtvarné tvorbě Hanel pokračoval i po návratu do Československa, kam se přesunul až po revoluci, konkrétně v roce 1991. Brzy nato se stal kurátorem Českého muzea výtvarných umění v Praze, přičemž v jeho sídle v Husově ulici působil téměř 20 let. Díky jeho odborné teoretické činnosti vznikla řada publikací, katalogů k výstavám, ale i tematických odborných pojednání. Ke stému výročí skupiny Osma v roce 2007 tak například vydal katalog s názvem Osma po 100 letech. Stejnojmenná výstava mimo jiné připomínala důležitou tradici uměleckých uskupení, do jejichž historie se Hanel svým členstvím u Křížovníků také zapojil. Již v roce 1997 zase vydal důležitou publikaci nazvanou Umění zastaveného času, která mapovala vývoj českého výtvarného umění v letech 1969 až 1985. V  textech se ale věnoval i sólovým prezentacím umělců, jakými byli například Jan Mladovský nebo Jaroslav Panuška. 

Svůj domov měl Hanel v Lysé nad Labem, kde také prvního prosince 2022 ve věku 79 let zemřel.

přebal alb The Plastic People of the Universe (např Pašijové hry Velikonoční 1974 – dlouhotrvající spolupráce)

2013
Kanadské práce na papíře 1980-1990 [grafika] : výstava Olafa Hanela : Knihovna Libri prohibiti 7. března - 19. dubna 2013 (katalog k výstavě)

2008
Hanel Olaf, Jaroslav Šerých: záznamy úžasu, 2008, Praha

2000
Hanel Olaf, Jan Mladovský, 2000, Praha.
Olaf Hanel: dále od hradu dále, Galerie Klatovy/Klenová, 2000 (katalog k výstavě)

1996
Hanel Olaf (text katalogu), Marek Schovanek: Thermodynamic, 1996, Praha

1994
Hanel Olaf (text katalogu), Jaroslav Panuška 1872–1958, 1994, Praha

www.pametnaroda.cz/cs/hanel-olaf-1943