Pavel Opočenský

Pavel Opočenský je svou původní profesí šperkař, ale do povědomí výtvarné scény se výrazně zapsal jako sochař – autor kamenných objektů. V první polovině 70. let. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a v Turnově. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA. V roce 1990 se z emigrace vrátil do Čech a kromě šperků začal vytvářet i kamenné sochy. Orientuje se především na tvrdé kameny (syenit, žula, čedič). Ve své práci využívá moderní technologie zpracování kamene – např. broušení diamantovými kotouči. V době po návratu z emigrace vytvořil sérii stél převážně ze syenitu. Kamenné stély, připomínající dávné menhiry, Opočenský vždy záměrně ponechával bez názvu. Poprvé zde uplatnil svou techniku inspirovanou šperkařskými postupy a vstoupil do dějin českého sochařství jako osobitý sochař, jehož rukopis rozeznáme na první pohled. Opočenský své kamenné stély prořezává ve dvou protilehlých rovinách – v jedné příčně a v druhé svisle. Vzniká tak jakási síť, která je z určitého úhlu pohledu průhledná. V dalších objektech využívá jinou metodu, kterou též používá při tvorbě šperků: kámen probrušuje konvexně ze dvou stran do tenké, průsvitné vrstvy tak, aby se v určitém momentu objevila jemná, nepravidelná trhlina se skořápkovitě křehkými okraji. Jiným kamenům ponechává jejich kompaktní podobu a prořezává je rýhami v podobě kruhů nebo rourovitých děr. V roce 1993 Opočenský vytváří sochy – ležící žulové bloky, které už onu filigránskou techniku postrádají a působí monumentalitou vlastní kameni. Sochař zde pracuje s kontrastem leštěné a přírodní plochy, kterou ponechává v její přirozené textuře. Totéž by se dalo říci i o sérii vertikálních soch z čediče, jež vznikají od roku 1995. Opět se jedná o menhiry, tentokrát s prořezanými vertikálními otvory, připomínajícími jakési pohádkové hradní věže se střílnami. Autor v nich opouští techniku vrtání a zajímá se více o vertikální a horizontální řez. V Opočenského sochách se mísí filigránské „šperkařské“ zacházení s kamenem s razancí, hodnou velkých kamenosochařů. Poslední sérii soch s názvem Ursakrál vytvořil sochař v roce 2011. Od umělcova předchozího pojednání kamene se značně liší: Opočenský zde opouští geometrickou formu a vytváří „měkké“ sochy, v nichž se ve velmi specifické podobě začíná objevovat figura. Sochař vydlabává kusy žuly tak, aby vytvořil jakýsi negativní otisk figury v kameni. Otisky mají rozměr životní velikosti lidského těla a přímo vybízejí k tomu, aby si člověk do otisku lehl anebo sedl. Opočenský se zde nechal unést nalezenou formou kamenů: jedná se o obří žulové valouny, z nichž čiší stáří několika milionů a které jsou ohlazené ledovcem během mnoha tisíciletého přírodního procesu. „O měkkost formy si ty balvany vyloženě říkaly“, prohlašuje Opočenský a dodává: „pocit ursakrálního je přímo v těch kamenech a jejich použití touto formou není náhodný. Tento pocit mi naznačil, co s tím mám dělat. Výsledek je jakási forma obětních kamenů – kamenů na spočinutí neboli forma, kde dochází ke splynutí s kamenem.“ Poslední série soch Pavla Opočenského dokazuje, že autor za použití tradičního materiálu jako je kámen dokáže najít nové inovativní cesty. I tyto poslední sochy jsou neopakovatelné a jako u předešlých geometrických soch i zde lze nalézt sochařův osobitý rukopis, který z kamene vytváří díla s nezaměnitelným působením.

Art in Architecture and Public Spaces:

2004 Fountain, Kuřim near Brno

2002 Homage to Stanislav Libenský, Karlovy Vary

2000 Untitled, Slovácké muzeum (Slavonic Museum), Uherské Hradiště

2000 Six Objects, Long House Foundation, East Hampton, USA

1998/99 Four Crystals (from 1995), Ondřejov Observatory

1998/99 Two Listening, Hvězdárna Ondřejov

1994 Memorial of the Čapeks Brothers, Prague

Symposia

1998/99 Kameny a hvězdy, Ondřejov Observatory

1993 Žulové sympozium (Granite Symposium), Milevsko

1992 Mezinárodní sochařské sympozium (International Sculpture Symposium), Hořice v Podkrkonoší

Pavel Opočenský, Mobilizatoidy. Text pavel Opočenský. Praha 2006

Pavel Opočenský, Mříže brože. Text Daniela Krechlová. Praha 2005

Pavel Opočenský, Fragillitas Gradatim. Text Daniela Krechlová. Praha 2003

Pavel Opočenský, Průnik hmot. Text Magdalena Juříková. Mánes, Praha 1995

Pavel Opočenský, No title. Text Magdalena Juříková. Galerie Rudolfinum, Praha 1994