Petr Zubek

Petr Zubek vstoupil do vod českého uměleckého dění několik měsíců těsně před sametovou revolucí v roce 1989. Byl členem skupiny Pondělí, která v té době vznikla, aby demonstrovala své vlastní umělecké vyjadřování, které se lišilo od tvorby předešlé generace, reprezentované například umělci skupiny Tvrdohlavých. Skupina vznikla na základě studentského přátelství (její členové tehdy ještě studovali). Program skupiny se obracel k všednosti, obyčejnosti a nenápadnosti. Tento postoj byl vyprovokován aktivitami Tvrdohlavých, které nová generace začala považovat za příliš vážné (i svým názvem) a obracející se příliš k mytologii, obsahovosti a metaforičnosti. Pondělníci přinesli nejen nový generační postoj, ale i změnu médií – jejich práce jsou často multimediální nebo vytvářejí objekty a instalace, formálně vzdálené klasické soše. Budování sošného prostoru je nezajímá. Pondělníci zavedli do umění poetiku obyčejnosti, někdy až banality. Formální dokonalost pro ně není důležitá, instalace jsou někdy jen netrvalou a nahodilou záležitostí. V tomto duchu se nesla i počáteční tvorba Petra Zubka. Je to především svět nalezených předmětů, které jsou sestavovány do nových celků, jež radikálně popírají estetiku krásna klasické sochy. Ve srovnání s ostatními členy skupiny je mluva Zubka poetičtější, jemně hravá a křehce úsměvná. Tak působí i jeden z jeho raných objektů Sni (1990): starý rám je opatřen jemnou záclonovinou a nese název „sni“. Jednoduchá kompozice a minimální prostředky ale nepůsobí stroze: Zubek vyzývá diváka k sentimentálnímu rozpoložení. Subtilní ironie provází drobný objekt Měkké ostří (1992), v němž se kontrastně střetává svět chladného předmětu s něžnými tělíčky motýlů, tvořících zoubkování nože. Přibližně od poloviny 90. let proniká do Zubkovy tvorby nové medium – video a počítačová animace, které se pro Zubka stávají postupně dominantními. Jeho počítačová tvorba není o vizuálních efektech, ale skrývá v sobě podprahová sdělení. Scény ve video obrazech jsou jednoduché, neoplývají množstvím detailů ani bombastickou výpravou. Vlastně se v nich mnoho neděje, ale přesto jsou to obrazy působivé. Zubek pracuje s „čistou“ videoinstalací, tvořenou videoanimací různých předmětů, jejichž „chování“ se mění v enigmatické výjevy. Podobně jako třeba Bill Viola nám Zubek předkládá video obrazy tkvící v jakémsi bezčasí a vztahující se často k fundamentálním pocitům člověka. Zubek však zůstává více hravý a úsměvný. Tak je tomu například v jeho jednom z prvních videí Přání (1995), v němž se ruka snaží uchopit červenou kuličku, promítanou laserem. Je to nekonečná hra, sysifovské úsilí. „Vzniká tak iritace a konflikt na poli dotyku a neuchopitelnosti. Materiality a virtuality“, říká Zubek. V tomto videu, a také v jiných dalších, zajímá Zubka vztah fyzického zážitku a nehmatatelné reality, zprostředkované video projekcí. S tím souvisí i to, že Zubek vytváří obrazy objektů a postav velmi iluzivně – zajímá ho objem věcí. Jak sám říká, přistupuje k vytváření obrazů spíše sochařsky. Například v projekci Zátiší (2007) jde o jakousi iluzi reálného prostoru, v němž se vznáší různé nádoby. Celý obraz sugeruje dojem, že jde o malířské zátiší. Zubka také fascinuje, že v 3D programu může tvar mačkat, roztahovat či roztáčet jako na hrnčířském kruhu a vytvářet tak imateriální sochy. To je dobře vidět například ve videoprojekci Slush (1998), v níž se jakýsi pratvar amorfní hmoty tvaruje před našimi zraky do různých podob. Z osobní zkušenosti vychází video instalace Jeden-dva (2005): autora uchvátila přirozená bilingvnost jeho syna (vzhledem ke smíšenému manželství). Ve videu spolu rozmlouvají dva naprosto identičtí chlapci, každý však mluví jinou řečí. Za použití zcela jednoduchých video technik zde Zubek vytvořil velmi působivý obraz, v němž zkoumá téma dvojí identity, integrace a střetu dvou kultur. Někdy Zubek kombinuje video promítání s objektovou tvorbou. Je to například série objektů Doors (1997, 2001): v jakýchsi jednoduchých skříních s dvířky jsou instalovány objekty a počítačové animace – jako by šlo o sbírku kuriosit, apelující na naši představivost po vzoru rudolfínské Kunstkammer. V objektu Introvizor (1999) je na vozíku umístěna konstrukce - jakási schránka, v níž se mění obrazy sestavené z multiplikujících se předmětů, tvarů a obrazců. Tvorba Petra Zubka je subtilním zobrazením autorových vizí, které se dotýkají hlubin nevědomí. Zubek je umělcem bohaté imaginace, která nás zavádí do světa archetypů. Jeho tvorba je sofistikovanou hrou s tvary, které i přes svou banálnost a minimalismus forem překypují emocemi a bohatou obrazotvorností, jež nás zavádí do světa poezie a za hranice všedních dnů.

Symposiums:

2009

Dílna, výtvarné sympozium Mikulov

2007

Dílna, výtvarné sympozium Mikulov

1991

Sommerakademie (symposion) Elwangen DE