Galerie Eskort vznikla za účelem poskytnout výstavní prostor studujícím umělcům v brněnském regionu, především pak studentům Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Stala se také první neziskovou galerií vedenou studující umělkyní – Janou Kalinovou. Galerie se nacházela přímo v centru města, což umožnilo přirozenější a snazší konfrontaci diváků i širší veřejnosti s vystaveným uměním. Ve výstavním programu dávala Kalinová prostor hlavně mladým začínajícím nebo již z části etablovaným umělcům. Založení galerie pro ni mělo být zároveň určitou pojistkou, jak se současnou scénou neztratit kontakt, ale také možností reagovat na situaci nedostatečné komunikace exponované Prahy s ostatními městy v České republice. Po odchodu Kalinové – a též v posledních letech fungování (2006–2007) – zajišťovali produkci Eskortu Jiří Havlíček a Petr Strouhal.
Jana Kalinová činnost Eskortu zahájila 14. srpna roku 2000, ještě během studia na FaVU. Název galerie podle ní vyjadřuje dopravu umění k veřejnosti. Současně je též spjatý s vtipem proneseným v průběhu konverzace o možnostech financování tehdy budoucí galerie. Slovo „eskort“ nakonec nečekaně rezonovalo se smyslem, jaký by současná galerie měla podle umělkyně a kurátorky pro diváky mít.
Výstavní prostor měl zhruba 36 metrů čtverečních. Byla to jedna nebytová místnost se stájovou klenbou, přiléhajícím sociálním zázemím, dřevěnou podlahou a jedním oknem do světlíku dvorního traktu obytného domu. Původně se totiž jednalo o uhelný sklad a podle Kalinové si prostor žádal hned několik úprav. Před vlhké a opadané zdi bylo třeba předsadit sádrokarton, což prostor zároveň opticky vyčistilo, na díry v prknech podlahy položit nové desky nebo přetřít staré dveře novou vrstvou. Vznikly tak tři ničím nerušené bílé plochy, které poskytovaly dost místa k vyjádření.
Úplně prvním finančním zdrojem byly podle slov Kalinové peníze od otce. Konkrétně se jednalo o 45 tisíc, které v ní podpořily myšlenku, že možnost galerii „rozjet“ konečně nastala. Finance však sotva stačily na nutné úpravy celé místnosti a na první výstavu. Druhým zdrojem se stalo studijní stipendium na výměnný pobyt v Anglii přes Socrates Erasmus. Z tohoto příspěvku si Jana Kalinová pořídila pouze spacák do mrazu, jízdenky a pár cestovních šeků. Zbytek pak použila na zaplacení nájmu galerie, kustodky a prvního katalogu Eskortu (Artalk, 2013).
Následně už byl provoz galerie financován z grantů. Nejčastěji se jednalo o granty ze Sorosovy Nadace pro současné umění nebo Ministerstva kultury ČR a jednou též o visegrádský grant v kooperaci s jiným občanským sdružením. Výjimečně se též podařilo sehnat sponzorský dar, to bylo ale především ve formě výstavního materiálu, levného tisku nebo vína na vernisáž výměnou za logo na pozvánce. Vedle přípravy katalogu se Jana Kalinová věnovala také správě webových stránek a rozesílání vizitek nebo inzerátů galerie. Grafickou podobu webových stránek Eskortu později upravil Petr Cabalka ve spolupráci s Filipem Neradem. Nový vzhled ovšem vznikl až v roce 2007, kdy už galerii vedli Jiří Havlíček s Petrem Strouhalem.
Eskort neměl žádnou přesnější koncepci a jediným „kurátorským“ záměrem tak bylo posílit mladé i nejmladší umění v moravském okruhu a zmenšit tehdejší propast mezi současným uměním a veřejností. Lenka Lindaurová v dobovém článku mimo jiné uvedla, že ambice tohoto prostoru přesahovaly očekávání maloměstského prostředí, a vytvářely dokonce příznivější podmínky pro experimentální tvorbu než pražské instituce (Umělec 6/2000).
Jana Kalinová vnímala vlastní galerijní prostor jako určitý druh moci a svobody: mohla dát prostor tomu, co jí samé v jiných institucích chybělo. Jasně věděla, jaké umění vystavovat nechce a jaké ano. Kurátorský výběr proto zakládala na začínajících autorech, které dlouhodobě sledovala, nebo těch, které měla možnost osobně poznat. To zároveň vylučovalo účast zahraničních tvůrců. Výstavy představovaly zejména konceptuální tvorbu, instalace či sociálně zaměřené projekty. Do jejich realizací ale zasahovala jen minimálně. Frekvence výstav byla poměrně kolísavá a jejich návštěvnost se přirozeně soustředila především kolem vernisáží. Pod vedením Kalinové jich proběhlo celkem 37 spolu s několika účastmi na externích výstavách nebo přehlídkách (např. State of Art, Česká sezóna ve Francii či Bienále Zvon 2002).
Úplně první výstavou, jež měla přilákat pozornost širší veřejnosti, byla v roce 2000 skupinová prezentace s názvem Videofashion. Zahrnovala fotografie Aleny Kotzmanové, Milana Mikuláštíka, Jana Nálevky, Pavla Ryšky, Alfréda Šimůnka a Jany Kalinové. O rok později se v galerii na samostatných výstavách uvedli Petr Brožka, Dan Vlček nebo skupina Rafani.
Na začátku roku 2002 galerie Eskort ve spolupráci s japonskou umělkyní Keiko Sei připravila výstavu Smels of Love – Public bath Base. Projekt se zaměřil na běžné dění ve „veřejném prostoru“ a na jeho význam v souvislosti s uměním, ale i s internetem a kyberprostorem. Později téhož roku se v galerii objevovali také umělci známí v rámci pražské scény a studující na AVU či VŠUP. Ti byli díky příležitosti vystavovat v Eskortu představeni brněnskému publiku a propojeni s tamní scénou. Jednou z takových akcí byla skupinová výstava s názvem Úhlopříčka (2002), jež v prostoru galerie nabídla jen několik polštářů a (starou) televizní obrazovku a na níž se z pražských autorů objevili například Zbyněk Baladrán, Milan Mikuláštík, Sláva Sobotovičová nebo Jan Šerých. Kurátorce šlo tehdy o pohled napříč produkcí videoartu, jenž v České republice vznikl za posledních 5 let. Naopak v rámci samostatných výstav zde své práce prezentovala také Tamara Moyzes (Tamara Moyzes) či Filip Turek (Ocas e.t.c.). Součástí výstavního programu bylo i veřejné promítání pro studenty žurnalistiky a kunsthistorie, kteří o podobné akce a setkání vyjádřili zájem.
V následujícím roce se Jana Kalinová soustředila spíše na vystavování vlastních uměleckých děl, v Eskortu se proto uskutečnily jen tři výstavy. Zároveň ji v témže roce – tedy roku 2003 – pověřil Marek Pokorný, tehdejší hlavní kurátor Domu Pánů z Kunštátu a Domu umění města Brna, kurátorským výběrem pro výstavu moravských mladých umělců, jež měla být součástí programu u příležitosti znovuotevření Domu pánů z Kunštátu pro veřejnost. Výstava Za jiných okolností by to mohla být pravda (2003) nakonec sestávala hlavně z umělců, kteří se předtím představili právě v galerii Eskort. Jmenovitě to byli Petr Brožka, Filip Cenek, Jiří Havlíček, Jana Kalinová, Barbora Klímová, Milan Mikuláštík, Jan Nálevka a Pavel Ryška. Vedle nich zde dále vystavovali Ondřej Doležal, Soňa Goldová a Tomáš Rynovský.
V roce 2004 byla Jana Kalinová mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, vrátila se na magisterské studium na FaVU, ale také k přípravě výstav v Eskortu. Současně ovšem ještě připravovala výstavní projekt do Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě – Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky –, do nějž opět zahrnula řadu autorů vystavujících v Eskortu. Výjimečně Kalinová spolupracovala také s teoretiky, a to především kvůli přípravě textů do grantových žádostí či recenzí k výstavám. V tomto ohledu galerii podpořili například Jiří Ptáček, Marek Pokorný, Karel Císař, Ivan Mečl, Vladan Šír, Lenka Lindaurová, Vít Havránek, Jan Zálešák, Pavlína Morganová a další.
S očekáváním dítěte Jana Kalinová v druhé polovině roku 2005 zvolnila a s provozem Eskortu jí začali pomáhat Jiří Havlíček a Petr Strouhal, kteří po odchodu Kalinové s rodinou do Prahy v následujícím roce Eskort převzali úplně. Pod jejich vedením se výstavní dramaturgie nijak výrazně neproměnila, Kalinová však zpětně uvedla, že – na rozdíl od ní – ve svém kurátorském výběru více zohledňovali formální i estetické stránky projektů. K nim patřila například výstava Anymade (březen 2006), na níž se představili Petr Kocourek, Jan Šrámek, Jan Žalio, Filip Nerad, Petr Cabalka a Lenka Kočišová, nebo samostatná výstava Martina Horáka (říjen 2006) tematizující „samplování“ a sběratelství. V roce 2007 nicméně Strouhal s Havlíčkem nedostali od MKČR finanční podporu, což nakonec znamenalo definitivní ukončení fungování galerie Eskort.
Zdroje:
Kateřina Štroblová, Houby po dešti (s Janou Kalinovou), Artalk, 19. 6. 2013, dostupné na: https://artalk.info/news/houby-po-desti-s-janou-kalinovou
Galerie Eskort – https://www.janakalinova.cz/galerieeskort/vstup.html
Eskort – Action Galleries, http://www.actiongalleries.info/detail_galerie.php?l=cz&id=14
Luboš Mareček, Kalinová: Galerie? Normální pojistka!, MF Dnes, Jižní Morava, 7.9.2002
Lenka Sýkorová: Konečně spolu, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Fakulta umění a designu, Ústí nad Labem, 2011
Lenka Lindaurová, Ještě čerstvé galerie, Umělec, 6/2000, s. 21
Vlastní komunikaci s Janou Kalinovou vedla Barbora Peldová 19.11.2025
