Stanislav Podhrázský was a painter, draftsman, sculptor and restorer. He was trained as a painter and decorator and left for Prague aged fifteen. Here he completed a three-year course at the State Central School of the Housing Industry. He joined the Academy of Arts, Architecture and Design immediately after the war, as did his peers Miloslav Chlupáč and Zbyněk Sekal.
At the end of the 1940s his work was highly influenced by surrealism, which had been introduced to the František Tichý studio, where Podhrázský studied, by Mikuláš Medek. As the artist himself said: “[surrealism] for me was the most acceptable programme. I was most drawn to the freedom of thought that surrealism offered.”[1] At this time in his life Podhrázský was involved mainly in sculpture, and his works occupy a unique position in Czech surrealism (Jeníček, 1949; Jeptiška / The Nun, 1949).
The sculpture Nohy / Legs (1947) is known mainly from the cycle of arranged photographs by Emila Medková taken at the window of Podhrázský’s studio. The painting Imaginace strachu – Kočka / The Imagination of Fear – Cat from 1949, the central motif of which is a hand, which the artist was obsessed with around this time, is often cited as capturing the zeitgeist after the onset of the communist regime. This period was brought to a close by psychological problems the artist suffered and his voluntary hospitalisation, as a consequence of which he barely created anything in the first half of the 1950s. He left art school without graduating in 1950 and made a living doing restoration work (e.g. on the Fričkovice Chateau and schools in Strakonice and Klatovy).
In 1955 he returned to art and focused on the theme of a young girl with a symbol in the form of a broken jug (Dívka u stolu / Girl at the Table, 1956).
In 1957 he became a member of the May 57 group, the first such group formed after the ban on such gatherings was lifted, and participated in three exhibitions with it (in 1957, 1958 and 1964).
Two important oil paintings from the same year (Neděle / Sunday; Milenci / Lovers) opened a “programme of magic civilism” in his work, in which he abandoned the moment of internal ecstasy and turned to seemingly quiet subject matter.[2] At this time his work was dominated by drawing, especially charcoal, and the female nude. As Marie Klimešová has observed, his drawings can be divided into two groups: one is based on the artist’s previous experience of surrealism and features deformations of physiognomy and a tense, challenging corporeality that takes on an archetypal character as a symbol of fertility and desire, while the second is lyrical in expression and underscores a girlish grace and dreamy emotion.[3]
Again the motif of a jug traditionally associated with the symbolism of a girl’s virginity appears frequently. The theme of a delicate girlish beauty also dominates Podhrázský’s canvases (Sestry / Sisters, 1963; Dívka s dlouhými vlasy / Girl with Long Hair, 1967).
From the 1960s onwards Podhrázský’s figures were placed within landscape, an uncomplicated, symbolic, flat landscape limited to implied elevations (Milenci / Lovers, 1969) or an inert, coloured background (Skupina dívek / Group of Girls, 1969; Koupání / Swimming, 1971). The human figure is sometimes represented by an animal, often dogs (Psí cesta / A Dog’s Journey, 1970), horses (Modří koně / Blue Horses, 1983), birds (Ptáček na skořápce / Bird on an Eggshell, 1980), and predators, either cats or lions (Stín kočky / Shadow of a Cat, 1981; Boj / Struggle, 1988).
Within the context of Czech art Podhrázský is a solitary individual, determined mainly by his uncompromising focus on the figure and his distinctive imagination. His work did not undergo any great changes: from his early artefacts to his late works we encounter the same subject matter, namely the female nude, lovers, and figures set within a landscape. Scenes captured within a kind of timelessness complete his idiosyncratic iconography: a jug, boat, hair, an animal... His paintings and drawings are imbued with eroticism. Podhrázský sought inspiration in the Italian renaissance and mannerism. The building blocks he used are light and colour, though the range of colour is limited, with several paintings appearing almost monochrome.
Podhrázský was also a key figure in the restoration work carried out at Litomyšl Castle, which took place over several stages during the 1970s and 80s. His biggest contribution was the restoration of the monumental figural sgraffito.
In 1983, four of his drawings were acquired on the suggestion of Jana Claverie and František Šmejkal for the collection of the Centre Georges Pompidou. The largest retrospective of his work to date was organised by the Prague City Gallery in 2013 and curated by Marie Klimešová).
[1] EIDERNOVÁ-KOUBOVÁ, Vladimíra. “Toužil jsem hlavně to umět. Rozhovor se Stanislavem Podhrázským”, Revolver Revue, 1993, no. 24, p. 54.
[2] KLIMEŠOVÁ, Marie. Stanislav Podhrázský, Praha: Arbor vitae, 2013, p. 97.
Studium: 1945–1950 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (u Františka Tichého) 1942– Státní ústřední škola bytového průmyslu v Praze
KLIMEŠOVÁ, Marie. Stanislav Podhrázský. Praha: Arbor vitae, 2013. KŘENKOVÁ, Hana. Stanislav Podhrázský: otrokem tajemství. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 2013. KŘÍŽ, Jan; ZEMANOVÁ, Helena. Stanislav Podhrázský 1920 – 1999: Muzeum a galerie Litomyšl 15.7.-30.9.2001, České muzeum výtvarných umění v Praze 31.10.-9.12.2001 (kat. výst.). Praha: České muzeum výtvarných umění, 2001. KŘÍŽ, Jan. Stanislav Podhrázský (kat. výst.). Karlovy Vary: Galerie umění, 1998. PODHRÁZSKÝ, Stanislav; PALCR, Zdeněk. Setkání (kat. výst.). Klatovy: Galerie Klatovy-Klenová, 1996. PODHRÁZSKÝ, Stanislav. Stanislav Podhrázský (kat. výst.). Náchod: Státní galerie, 1995. KŘÍŽ, Jan. Stanislav Podhrázský: výběr z díla (kat. výst.). Praha: Nová síň, 1991. EIDERNOVÁ, Vladimíra; ČERNÁ, Marie. Stanislav Podhrázský: Obrazy - kresby (kat. výst.). Dobříš: Městské kulturní středisko, 1982. ZEMINA, Jaromír. Stanislav Podhrázský (kat. výst.). Litoměřice: Galerie výtvarného umění, 1972. MRÁZ, Bohumír. Stanislav Podhrázský: Obrazy, kresby (kat. výst.). Karlovy Vary: Galerie umění, 1971. ZEMINA, Jaromír. Stanislav Podhrázský (kat. výst.). Praha: Galerie Václava Špály, 1969. KONEČNÁ, Alena. Stanislav Podhrázský: Obrazy 1962 – 66 (kat. výst.). Brno: Galerie Jaroslava Krále, 1966. KŘÍŽ, Jan. Stanislav Podhrázský (kat. výst.). Praha: Galerie bratří Čapků, 1966. CHLUPÁČ, Miloslav. Stanislav Podhrázský, Zdeněk Palcr (kat. výst.). Praha: Alšova síň umělecké besedy, 1960.
ŠÍDA, Jan. Výtvarník Stanislav Podhrázský miluje kočky, štíhlé nohy a džbány. In: novinky.cz [online]. 2.1.2014 [cit. 28. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/kultura/323340-recenze-vytvarnik-stanislav-podhrazsky-miluje-kocky-stihle-nohy-a-dzbany.html. LEDVINA, Josef. Solitér: k výstavě Stanislava Podhrázského. Art&Antiques, 2013, č. 12/1, s. 14-19, ISSN 1213-8398. VÁCHOVÁ, Lucie. Neklidná krása. Ateliér, 2013, č. 25-26, s. 1, ISSN 1210-5236. ŠETLÍK, Jiří. Výběr z díla Stanislava Podhrázského. Ateliér, 2011, č. 2, s. 3, ISSN 1210-5236. MACHALICKÝ, Jiří. Socha kabátu byla provokace. Lidové noviny, 2010, č. 296, s. 9, ISSN 0862-5921. HOROVÁ, Anděla. Rajská zahrada snu a tichého šílení. Ateliér, 2002, č. 2, s. 7, ISSN 1210-5236. WAGNER, Radan. Rebel Podrhrázský byl lyrikem. Večerník Praha, 2001, č. 275, s. 18, ISSN 1210-1117. HŮLA, Jiří. Ženská krása jaké stálá malířova jistota. Lidové noviny, 2001, č. 224, s. 16, ISSN 0862-5921. KUČERA, Leoš. Litomyšl mapuje Podhrázského. MF Dnes – Kraj hradecký Dnes, 2001, č. 167, s. 3, ISSN 1210-1168. ZEMINA, Jaromír. Hrst vzpomínek na Stanislava Podhrázského. Kritická příloha Revolver Revue, 1999, č. 15, s. 12-24, ISSN 1211-118X. HOROVÁ, Anděla. Skupina Máj 57, Dydek Ladislav, Chlupáč Miloslav, Palcr Zdeněk, Podhrázský Stanislav. Ateliér, 1998, č. 14-15, s. 2, ISSN 1210-5236. CHLUPÁČ, Miloslav. Zdeněk Palcr – Stanislav Podhrázský (Z vernisáže). Ateliér, 1996, č. 8, s. 4, ISSN 1210-5236. JANATA, Michal. Dva hlasy z ticha odloučení. Český týdeník, 1995, č. 118, s. 10. ISSN 1211-0302. (mik). Podhrázského snová realita. Dnešní Litoměřicko, 1995, č. 179, s. 9, ISSN 1210-6291. VANČA, Jaroslav. Podhrázského sen o duši nahých žen v roudnické galerii. Práce, 1995, č. 175, s. 9, ISSN 0231-6374. HLAVÁČKOVÁ, Marie. Stanislav Podhrázský v roudnické galerii. Severočeský regionální deník, 1995, č. 181, s. 16. (aku). Láska je umělcům věčným tématem: Stanislav Podhrázský vystavuje obrazy, kresby, sochy. Hradecké noviny, 1995, č. 93, s. 6, ISSN 1210-602X. PÁNKOVÁ, Marcela. Generacemi napříč. Ateliér, 1994, č. 2, s. 16, ISSN 1210-5236. KOUBOVÁ, Vladimíra. Toužil jsem hlavně to umět (rozhovor se Stanislavem Podhrázským). Revolver revue, 1993, č. 24, s. 52 – 84. ŠABOVIČOVÁ, Irena. Eros a sen. Playboy, 1993, č. 6, s. 22-23, ISSN 0862-9374. ŠETLÍK, Jiří. Šedá cihla 78/1991. Ateliér, 1991, č. 17, s. 8, ISSN 1210-5236. ŠABOVIČOVÁ, Irena. Tajemství průzračnosti. Svobodné slovo, 1991, č. 47, s. 5, ISSN 0231-732X. KOUBOVÁ, Vladimíra. Radost nezáměrnosti. Ateliér, 1991, č. 3, s. 1, ISSN 1210-5236. MILER, Karel. Dědic surrealismu. Lidové noviny, 1991, č. 32, s. 8. ISSN 0862-5921. LAMAČ, Miroslav. České zátiší na Hluboké. Ateliér, 1988, č. 6, s. 1, ISSN 1210-5236.