Dříve neúnavný kulturní organizátor a zakladatel nakladatelství Divus Ivan Mečl má za sebou celou řadu nedokončených i dokončených projektů, které od devadesátých let do současnosti s větší či menší intenzitou ovlivňují chod především pražské výtvarné scény. Zpomalení dříve zběsilého tempa ve vydávání knih a časopisu nastalo poté, co se v roce 2018 natrvalo přesunul do Krásné Lípy v Českém Švýcarsku, kde pokračuje v budování utopické vize Nové perly, svébytného kulturního centra na konci světa. Přesto, že není nijak zvláště movitý, nevadí mu pouštět se do finančně náročných a nerentabilních projektů, na které velkou většinu svého volného času shání peníze.
Jako čerstvý absolvent Pedagogické fakulty UK začal Mečl pod vlivem dobových okolností v pouhých dvaceti čtyřech letech podnikat v oblasti knižního nakladatelství. Do všeobecné euforie, kterou si s ranými devadesátými lety spojujeme, přispěl hned několika knižními počiny, jež – většinou monograficky – sledovaly dílo umělců a umělkyň razantně vstupujících na tehdy nově se rodící uměleckou scénu. Mimo jiné šlo o speciální hravou edici inspirovanou dětskými knihami TIKITAK, v níž vyšly krabičky Kateřiny Vincourové, Františka Skály a Petra Nikla, nebo další knihy, katalogy a časopisy věnované tvorbě Lenky Klodové, Martina Zeta nebo Davida Černého. Později se Divus poohlížel i po jiných druzích publikací a svou základnu rozšířil o kmenové autory, k nimž patřil například básník S. D. Ch. nebo americký umělec Stu Mead.
Mečl se nespokojil s vydáváním knih a v době, kdy zde existovala pouze jediná platforma pro výtvarnou kritiku, kterou byl čtrnáctideník Ateliér, začal v roce 1997 vydávat časopis Umělec. Díky svému entuziasmu a přetrvávajícím známostem ze Střední umělecké školy Václava Hollara kolem sebe dokázal soustředit okruh podobně naladěných umělců a umělkyň i teoretiků a teoretiček. Do Umělce tak svými texty o současném umění přispívali tehdy začínající, dnes etablovaní, Karel Císař, Vít Havránek, Otto M. Urban, Lenka Lindaurová, Tomáš Pospiszyl nebo legendární Věra Jirousová. Kromě klasických profilů, recenzí a rozhovorů představoval Umělec platformu pro diskuze nad soudobými problémy zahraničního, ale především českého výtvarného umění a scény jako takové – včetně jejích předních výtvarných institucí.
První ročník Umělce tak ovládla debata nad stavem Národní galerie, rozhovor s Petrem Nedomou z Galerie Rudolfinum nebo s tehdejším novým rektorem Akademie výtvarných umění v Praze Jiřím T. Kotalíkem. Specialitou v druhém ročníku zase byla příloha, co do rozsahu v podstatě samostatné číslo časopisu, celá věnovaná Jiřímu Surůvkovi. Komplexní přehled o umělci byl doplněn o plakát s umělcovými alter egy. O několik let později, v roce 2000, se Umělec snažil pomocí stejného konceptu v příloze propagovat Víta Soukupa, umělce, který byl dlouhodobě v Mečlově hledáčku. Mečl se společně s šéfredaktorkou Lenkou Lindaurovou, kterou později vystřídal Vladan Šír, Jiří Ptáček nebo Palo Fabuš, snažil Umělce vyprofilovat jako unikátní dílo přesahující rámec časopisu tím, že každé číslo bylo jiné a neslo se v duchu neotřelých až punkových experimentů. Rozvolněnost v pojetí se logicky odrazila i ve vizuální stránce časopisu. Obálky byly koncipované a již během prvního ročníků také navrhované samotným Mečlem. Na té úplně první tak můžeme vidět kresleného superhrdinu odlétajícího s kořistí v podobě jiné kreslené postavy, pravděpodobně Drákuly nebo jiného upíra, z malované Prahy Oskara Kokoschky. Internacionální ambice Umělce se projevily v několika jazykových mutacích, v nichž vycházel. Poslední číslo časopisu vyšlo v roce 2016. Vedle Umělce vydalo nakladatelství v průběhu let tři čísla Revue Divus snažící se stejně jako Umělec propojit umění nízké a vysoké nebo humor a serióznost.
Mečl se v průběhu let nepravidelně věnoval i kurátorování. Vedle výstav svých oblíbených umělců, jako byl Martin Zet (výstava Starý kokot, 2008) nebo Ivan Vosecký (Back to Nature, 2009) v etc. galerii, se podílel také na kolektivním kurátorském projektu nezávislého komiksu Grrr! Žbuch! 1. festival komiksu v Galerii Jelení v roce 2001. V roce 2010 se Divus přesunul z Karlin Studios do holešovického Orca (budovy bývalých Elektrických podniků), kde Mečl pod hlavičkou Prager Kabarettu pořádal řadu kulturních akcí. Odehrávaly se tu divadelní představení, křty publikací, filmové projekce a samozřejmě i výstavy, jako byla například monumentální expozice To nejhorší z Martina Zeta, protože tvá země tě potřebuje v roce 2013 nebo o rok později Domácí národovectví, která byla současně jednou z posledních výstav v tomto prostoru.
V témže roce se Mečl znovu přesunul, a to do Vraného nad Vltavou, kde v bývalé továrně na papír založil Novou Perlu, jejíž název je reminiscencí na fantaskní město z knihy Alfreda Kubina Země snivců. Budování kulturního centra bylo po několika letech přerušeno a Mečl se musel opět přesunout jinam. Ideální odlehlé místo pro druhou Novou Perlu našel v Kyjově u Krásné Lípy. Z ruiny v havarijním stavu dokázal za vynaložení nemalých finančních prostředků vytvořit fungující areál s galerií, kavárnou, ubytovacími prostory a nakladatelstvím.
Jedním z jeho posledních počinů bylo vydání překladu knihy Pauline Harmanage Já muže nesnáším (2020) nebo překlad „covidového horroru“ Pasák čtvrté průmyslové revoluce od Lva Parkera (2022). Mečl je častým autorem grafické úpravy a ilustrací knih vydávaných nakladatelstvím Divus. V roce 2013 se poněkud překvapivě stal prvním laureátem Ceny Věry Jirousové v kategorii etablovaný kritik.
Vzdělání:
Střední škola Václava Hollara
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická Fakulta
Ocenění:
2013
Cena Věry Jirousové
2017
Ivan Vosecký: ИBAN – Když je židle stolem, Galerie SPZ, Praha
2013
To nejhorší z Martina Zeta – tvá zem tě potřebuje, Divus Prager Kabarett
Všechno, co zbylo (Vít Soukup), Divus Prager Kabarett
2009
Ivan Vosecký: Back to Nature, etc. Galerie, Praha
2008
Martin Zet: Starý kokot, etc. Galerie, Praha
2004
Eastern Alliance, Lichtturm, Berlín
2001
Grrr! Žbuch! 1. festival komiksu v Jelení, Galerie Jelení, Praha (společně s Jeffrey Bartel, Gabrielou Kotíkovou, Davidem Kulhánkem)
2019
Jiří Ptáček, Žiju život za spoustu lidí, rozhovor s Ivanem Mečlem, in: Art Antiques, 7-8, 2019, s. 72 – 80
2011
Jiří Ptáček, Přece si nebudeme stavět monumenty. O knihách, časopisech a intenzitě, rozhovor s Ivanem Mečlem, in: Mezi první a druhou moderností 1985 – 2012, VVP AVU, 2011
2007
Ivan Mečl, Return of the art dead, in: Umělec, 2007, s. 5
Jan Horák, Otevřený prostor, rozhovor s Ivanem Mečlem, in: Sešit NoD, 2007, nestránkováno
2006
Ivan Mečl, Po katastrofě, in: Umělec, 2006, s. 23
2002
Ivan Mečl, Brány postmoderního očistce, in: Umělec, 2002, s. 60 – 67