Grafička, malířka a ilustrátorka Marie Filippovová byla za svou uměleckou tvorbu několikrát oceněna. Její rané dílo z období kolem poloviny 60. let 20. století zahrnuje především grafické listy, v nichž volně zpracovává různé literární předlohy a zpočátku pracuje s figurou zasazenou do kontextu civilizační poetiky všedního dne. Její první velká výstava v Kabinetu grafiky Domu pánů z Kunštátu v Brně v roce 1970 představila grafický cyklus Melancholické procházky, inspirovaný stejnojmenným dílem brněnského básníka Ivana Blatného, který odráží návrat umělkyně do rodného Brna. Výjevy jsou často spjaté s jejím domem v Židenicích a s železniční tratí nacházející se v těsném sousedství. Vyjadřují však také její profesní osamělost.
Literatura se s tvorbou autorky pojí hned na několika rovinách, do jejího díla proniklo i písmo jako takové, které se tu stává vizuálním nástrojem. Krátké slovní hříčky se v autorské knize epigrafů Nebo nebe (1985) kombinují s kresebným projevem. Na formu písma však umělkyně zvláštní důraz nekladla, bylo pro ni především vizualizovanou emocí. Počátky tohoto přístupu lze vysledovat v cyklu grafických listů a kreseb Ovidiových Listů heroin (1980), kde se rukopis mění na znaky. Cyklus představuje přechod od figurativního k nepředmětnému vyjádření: do popředí se zde dostávají základní kresebné prvky, linie a body a jejich vrstvení, jež jsou pro budoucí tvorbu autorky charakteristické. Podobně je pojednán cyklus lavírovaných kreseb tuší a barevnými tušemi Zrna písku (2001), ale také grafický list Bezejmenný zástup (2001).
Přestože umělkyně s literaturou ve svých dílech pracovala, profesionálně se věnovat knižní ilustraci nebo i tvorbě kulturních plakátů jí umožněno nebylo. Na brněnské půdě byla sice přijata, zakázky z nakladatelství ovšem nedostávala. Knihy proto tvořila sama pro sebe a svými plakáty, které nebyly ovlivněny normalizační cenzurou, obesílala umělecká bienále. Vznikly také autorské knihy, v nichž využívá různých technik jako například unikátní malbu rostlinnými extrakty (Humus… a jen země je má, 2007–2022).
Marie Filippovová se grafice, knihám a ilustracím věnovala převážně ve svém raném období. Rozvoj a vyzrálost umělecké tvorby autorky nastává až po roce 1996, tedy po skončení pedagogické činnosti na Střední škole uměleckých řemesel v Brně, kde přes dvacet let vyučovala volnou a užitou grafiku, kresbu, ilustraci a kaligrafii. Poté se mohla naplno věnovat své volné tvorbě.
V grafice objevené estetické ztvárnění bodu se z pozadí dostává následně do popředí, a to v kresbě – tedy v médiu, jež nejen v uměleckém vývoji Marie Filippovové, ale obecně v českém prostředí 80. let prožívalo svůj zlatý věk. Zde je bod ústředním motivem díla a hlavním nositelem výrazu. Jeho vznik není nahodilý, ale předem promyšlený. Autorka víceméně opustila menší dvourozměrné formáty a začala se zabývat kresbou v prostoru a také instalací. Obsahově již tolik nečerpala z literárních děl, ale nacházela smysl v reakci na naléhavá společenská témata současnosti. Zmíněný bod v autorčině díle není jen abstraktním tvarem, nýbrž je i citovým otiskem lidské duše, otiskem existence. Tuto skutečnost vyjadřují obsahově hluboká díla, která zrcadlí osobní vzpomínky z dětství. Jedná se o osmimetrovou kresbu lavírovanou tuší Děti z Białystoku (2000) vztahující se k tragickému osudu 1200 židovských dětí zavražděných v Osvětimi. Následoval rozsáhlý koncept Otevřeného projektu (2000) vystavený v Malé Pevnosti v Terezíně, kde perforace bílého papíru zosobňuje prázdné místo po každém z 360 tisíc zemřelých z koncentračního tábora Majdanek na okraji Lublinu. Na něj navazuje projekt Jedna třetina (2013), prezentovaný jako součást výstavy Suo Anno v pražském Topičově salonu. Dvěma miliony vrypů na 36 papírech Fabriano formátu A1 autorka zobrazuje jednu třetinu počtu židovských obětí druhé světové války. Tvůrčí zacházení s bodem jakožto dotykovou stopou lze sledovat i u jiných českých autorů a autorek náležejících do okruhu skupiny UB 12, jakými jsou Adriena Šimotová, Daisy Mrázková, Alena Kučerová, Václav Boštík nebo Eva Kmentová.
Marie Filippovová v nově objevených dimenzích trojrozměrného prostoru instaluje lavírované kresby nejrůznějších tvarů ztvárněné barevnou i černou tuší, jiná díla zase působí silou samotného materiálu. Formáty bílého nebo barevného papíru mají podobu vlnobití (Jde vlna za vlnou, 2000), polštářů (Podušky pro denní snění, 2003) nebo barevných květin (Louka, 2008, Barevné koule, 2013). Kresby se mění ve vodopád (Dopad vodopádu, 2002), role papíru ovinutých kolem dřevěných tyčí (Stéla, 2006), les mrakodrapů nad řekou (Manhattan, 2008–2013) či sloupořadí (Stoa, 2009–2013).
Umělkyně svou tvarově rozmanitou prezentací pokaždé reaguje na unikátní charakter výstavního prostoru. Těšila ji například práce na výstavě v kolínském divadle pod jevištěm, kde se kresby volně zavěsily na konstrukci dnes již nepoužívané dřevěné točny. V autorčiných instalacích je aplikovaný princip tvořivého uvažování postminimalismu, kdy se přes minimální zásah zprostředkovává maximální emoce, což můžeme pozorovat již v jejím Otevřeném projektu. Podobný proces tvorby lze spatřit u generačně spřízněného Richarda Serry, který kladl důraz na rolování či skládání, přičemž tyto procesy transformoval do svých nadrozměrných děl v prostoru.
Ačkoliv Marie Filippovová byla členkou několika uměleckých společenství, pracovala a vyvíjela se solitérně. Pevné body v autorčině životě tvořily Střední škola uměleckých řemesel v Brně, Moravská galerie a Dům umění.Její práce významem i kvalitou překročila lokální měřítka a nalezla odezvu i v zahraničí – tam, kde umělkyně svá díla vystavovala (USA, Brazílie, Kanada, Německo, Maďarsko, Bulharsko, Itálie, Maroko aj.). V současnosti je Filippovová stále umělecky činná a se zájmem sleduje současnou mladou tvorbu. V roce 2023 byla její umělecká práce prezentována formou výstavní intervence do stálé expozice moderního umění Moravské galerie v Brně, pro níž vznikla i nová díla.
Zdroje:
KLÍMOVÁ, Barbora: Marie Filippovová: Práce má mluvit sama za sebe. (rozhovor) In: Art Antiques, č. 6, 2024, 54–64
FREMLOVÁ, Vendula (ed.): Svět jako bod a čára. Brno, 2021
POTŮČKOVÁ, Alena/FILIPPOVOVÁ, Marie: Marie Filippovová: Pro toto místo. (kat. výst.) Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem, 2013
