NF Gallery

Galerie NF působí od roku 2009 v Ústí nad Labem. Sídlí ve sklepních prostorách činžovního domu v sousedství univerzitního kampusu. Její zakladatel a galerista Luděk Prošek se od začátku snaží eliminovat kurátorský přístup i provozní náklady. Provozní náklady jsou minimalizovány klasickým způsobem: otevření prostor po telefonické domluvě, sklepní prostor, univerzální grafika, webové stránky zdarma atd., ale snaha o oproštění se od kurátora je hlavní devízum galerie. Díky eliminaci kurátorského přístupu, byl totiž vymyšlen systém štafetového předávání výstav od umělce umělci. Svou výstavní činnost galerie zahájila výstavou „Kurátor je past“ od Evy Mrázikové a Luďka Proška, iniciátorů vzniku galerie. Slovo past v názvu můžeme chápat i v jeho anglickém významu, tedy minulost. Pod tímto heslem předali autoři štafetu dalším umělcům a rozjeli princip náhody. Eva Mráziková - Luděk Prošek → Dominik Lang → Markéta Othová → Jiří Thýn → Jan Haubelt → Vasil Artamonov - Alexey Klyuykov → Anna Hulačová - Václav Litvan → Florian Reither a studenti AVU → Filip Cenek → Adéla Svobodová → Sylvie Brodi → Petra Steinerová → Pavel Švec → Jiří Havlíček → Magdalena Hrubá → Tomáš Roubal → Vít Svoboda → Ladislava Gažiová → Anežka Hošková → Lenka Hošková → Nik Timková → Jakub Hošek → Vladimír Skrepl → Jan Mikšík → Aleš Geppert → Petra Haplová → Tomáš Kofroň → Jiří Raiterman → Alma Rayner → Vilém Novák → Darina Alster → Jana Šárová → Sarah Kottnauerová → Pavel Opočenský → Lukáš Kuta → Jan Bačkovský → Jana Kasalová... V galerii se pořádají i výstavy mimo štafetovou koncepci. Občas se stane, že umělci včas neosloví dalšího a vzniklá pauze se vyplňuje ústeckými autory, nebo se galerie zapojuje do větších projektů, jakým je například festival Kruh. Speciální program má galerie také o prázdninách, kdy je zavřená a prázdná, ale přesto v ní probíhají výstavy. Tuto tradici opět zahájil Luděk Prošek svojí výstavou „Body“, kterou demonstroval další ideu z oblasti institucionální kritiky. Luděk pracoval na místní Pedagogické fakultě a stejně jako od všech akademických pracovníků byla i od něj očekávána výzkumná a umělecká činnost. Proč tedy mít zbůhdarma o prázdninách zavřenou galerii, když si v ní mohl udělat vlastní výstavu a tím dostát požadavkům systému? Udělat sám sobě dvouměsíční samostatnou výstavu ve vlastní galerii, tím získat tolik požadované Body a přitom veřejně prohlásit, že je to všechno vlastně jen naoko, je typické pojetí Proškovy kritiky, na které nechává reagovat i další umělce. V případě letní pauzy to byla například Silvie Milková a její projekt Umělec na telefonu (2012), kdy vyzývala diváky, aby ji prostřednictvím telefonu kontaktovali a o výstavě, kterou neuvidí, si promluvili. V roce 2009 byl vznik NF motivován nesouhlasným postojem k monotónnímu ústeckému galerijnímu prostředí, ale především k provozu Galerie Emila Filly. Jakou má ovšem galerie pozici na ústecké scéně po šesti letech od svého vzniku, kdy je v Ústí nad Labem největší hustota galerií na kilometr čtverečný? Možná se neptejme po smyslu galerie v Ústí, ale o jejím významu obecně. Manifest vzniku NF začíná „narušením prověřených a posvěcených stereotypů“. Oním rozklíčováním a doslovným představením snad nejzávažnějšího stereotypu české výtvarné scény, který bychom mohli pojmenovat jako já na bráchu, brácha na mě, tedy její uzavřenosti. Uzavřenost, která ovšem jde ruku v ruce se zodpovědností o tíživém rozhodnutí, kdo po mě přijde. Uzavřenost, která na jednu stranu trochu nelogicky přinesla galerii založené na kritice systému zařazení do Registru uměleckých výstupů (RUV) skupiny B a na stranu druhou dává jí a především lidem okolo ní smysl její existence. NF před nás předkládá českou aktuální výtvarnou scénu takovou, jaká doopravdy je.