Zavodny Gallery

Galerii Závodný se dostalo pozornosti již před jejím otevřením. Soukromá galerie, respektive výstavní síň založená sběratelem, zaujala nejprve budovou, kde sídlí. Tu nechal majitel postavit přímo jako galerijní prostor. Proti moderní stavbě v historickém jádru města ve vinařské oblasti jižní Moravy, v sousedství rakouských hranic, se zprvu zvedla vlna nevole mezi místními. Kolovala dokonce petice proti výstavbě, ta si ale záhy našla i své příznivce, a tak byla nakonec dokončena dle původního plánu. Ambiciózní projekt navíc hned po svém dokončení získal uznání v prestižní české soutěži Grand Prix architektů, když v kategorii novostavby obsadil první příčku. Ocenění se tak stalo zároveň reklamou nově vzniklému kulturnímu prostoru, který se v Mikulově otevřel na sklonku roku 2011. Jeho architektem je Štefan Děnge, mikulovský rodák. Jak se dozvíme hned v úvodu na webových stránkách galerie, vzniku místa předcházela „dlouholetá sběratelská činnost a studium v oblasti výtvarného umění“. Jméno nese galerie po svém zakladateli, provozovatelkou a galeristkou je Vladimíra Brucháčková Závodná. Výstavní koncept je od počátku zřetelně definován a důsledně dodržován: vytyčeno je hned několik stěžejních bodů, kterých se výstavy drží. Jedná se vždy o autorské projekty již etablovaných českých, ale i zahraničních umělců. Nevystavují se zde tedy začínající autoři (což je dnes obecně velmi populární koncept), ale tvůrci střední generace a žijící klasikové. Speciální pozornost je věnována umělcům, kteří odešli do exilu. Například výstava Tomase Rajlicha, uspořádaná na začátku roku 2015, představovala tvorbu autora, který po okupaci našel svůj druhý domov v Nizozemí. Zde se mu dostalo uznání a stal se i profesorem na místní akademii (Vrije Academie v Haagu). V tvorbě Evy Janoškové, jejíž díla byla v galerii vystavena o rok dříve, je naopak patrný jasný předěl způsobený steskem po domově a pocitem vykořenění. Ten se v emigraci snažila utišit návratem ke známému médiu (kresbě) i k námětům převzatým z přírody. Některé autory pak galerie v Čechách představuje vůbec poprvé. Kupříkladu první výstava italského vědce, architekta a umělce Manfreda Massironiho na našem území se odehrála v létě 2016 právě zde. Tematicky se program orientuje na geometrickou abstrakci a minimalismus. K těmto směrům lze zařadit tvorbu – nebo alespoň její významnou část – prakticky všech vystavených autorů. Stejně zásadní je ale také snaha vytvořit mezinárodní prostor, který chce tvůrce ukazovat v kontextu vývoje výtvarného umění v Evropě. V souvislosti s tematickým zaměřením galerie jde především o ukázku výchozích inspiračních podnětů, z nichž vzešla konkrétní hnutí, a mezinárodní propojování skupin zabývajících se abstrakcí a minimalismem (Klub konkretistů, ZERO apod.). Vystavované práce bývají z části prodejní. Krom toho galerie nabízí také poradenské služby v oblasti sběratelství, nacenění a prodeje uměleckých děl. Ve spolupráci s architektonickými studii rovněž navrhuje umělecká díla na míru – do interiérů soukromých i korporátních. Součástí budovy je i kavárna, která vznikla současně se samotnou galerií. Návštěvník si zde může prohlédnout vybrané umělecké publikace zaměřené na vystavované autory i architekturu obecně.

2017

Petr Kvíčala

Lubomír Přibyl a Robert Urbásek – Síla jedné barvy

2016

Bernard Aubertin – Simply red

Kartografie prostoru, souřadnice těla – cyklus prací Magdaleny Jetelové a Jiřího Valenty

Manfredo Massironi

2015

Petr Veselý

Karel Malich

Esther Stocker & Pavel Hayek

2014

Křehkost a síla bytí – Adriena Šimotová & Magdalena Abakanowicz

Magdalena Jetelová

Red & white – Milan Houser & Leo Erb

2013

Libor Fára

Milan Grygar

2012

Hugo Demartini

Milan Dobeš & evropská grafika

Eduard Ovčáček & Miloš Urbásek

2011

Dalibor Chatrný – Radoslav Kratina