Vladimír Škoda je sochař, přičemž dominantním vyjadřovacím prostředkem jeho tvorby je kov, který v průběhu své celoživotní tvůrčí činnosti důmyslně zpracovává. Narodil se v roce 1942 v Praze a v šesti letech, kdy mu umírá otec, se mu nevlastním otcem stává strýc, kovář a malíř Josef Vacke. Díky němu je Škodovi umožněno již od dětství používat buchar a mít intenzivní kontakt s kovem.
Mezi lety 1957–1960 absolvoval Učňovskou školu firmy Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD) ve Slaném v oboru soustružník – frézař, kde si osvojil další řemeslné zpracování kovů. Umělecké tvorbě se věnoval již od dětství a během učňovského působení se tento proces ještě zintenzivnil. „Bylo mi sedmnáct let, pořád jsem tancoval. Nejčastěji jsme chodili do Reduty tančit charleston. Jednou tancování vybouchlo, já zůstal doma a začal jsem kreslit. Najednou mě to chytlo.“[1] Od té doby se této aktivitě věnoval kontinuálně a ke konci studia v ČKD se mu již v hlavě rýsovala představa, že si podá přihlášku na AVU. K přijímacím zkouškám však tehdy nebyl ani připuštěn. Poprvé mu to bylo umožněno v roce 1960, skončil ale neúspěšně. Mezi lety 1963 a 1967 se znovu hlásil na AVU i na UMPRUM, ani na jednu školu ho ovšem nepřijali. „Takhle to chodilo až do roku 1967, přihlášku jsem si podával snad sedmkrát,“ vzpomíná Škoda. [2]
S vědomím, že o jeho tvorbu v Československu nemá nikdo zájem, se rozhodl emigrovat do Paříže. „V té době mi už bylo jasné, že mě tady nikdo nechce. Dokonce jsem se začal zajímat o scénografii, ale tam mě také nechtěli. Věděl jsem, že musím něco radikálně změnit. Tenkrát jsem si od nějaké svazačky prachobyčejně koupil výjezdní povolení svazáků do Paříže. Rozhodl jsem se, že si to zařídím jako Gutfreund, Kupka, Šíma, Zrzavý a další čeští umělci. Prostě odjedu. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, ale od šedesátého šestého jsem si tenhle cíl dal do hlavy a nic jiného už mne nezajímalo.“[3] Odjet do Paříže se mu podařilo v červenci roku 1968. Na drsné začátky, kdy přespával na studentských ubytovnách a několik nocí přečkal dokonce i pod mostem, vzpomíná takto: „Žil jsem o chlebu, který mi rozřezával dásně, a nejlevnějším víně za 50 centimů.“[4]
Zhruba po měsíci ve Francii si při cestě po ulici všiml, že na titulní straně pařížských novin je fotografie Václavského náměstí s tankem. „Tehdy jsem ještě neuměl ani slovo francouzsky a naivně jsem si myslel, že se v Praze natáčí nějaký film z druhé světové války. Takhle jsem alespoň dva tři dny chodil po Paříži,“ [5] popisuje. Po několika dnech potkal Čecha, který mu vysvětlil, co se v Praze stalo, a zavedl ho do spolku SOS zřízeného na pomoc Československým občanům v exilu. Díky obrovské vlně sympatie, která se ve Francii po srpnu roku 1968 zvedla, se Vladimíra ujala francouzská rodina a poskytla mu azyl.
Krátce nato získal stipendium na univerzitě v Grenoblu, kde se začal učit francouzsky, a posléze začal studovat malbu na École des beaux-arts v Paříži. Škodových děl si povšiml významný francouzský sochař César Baldaccini, který zde vedl ateliér sochařství a u něhož Vladimír Škoda nakonec strávil jeden rok studia, během něhož postupně opouštěl malbu a stále více se věnoval drátěným objektům. Baldaccini byl přesvědčen o nadání jak Vladimíra Škody, tak i Marie-Claude Brunet – Škodovy partnerky a následně i manželky, již český umělec potkal právě na této škole – a jejich díla prosazoval na prestižní soutěži Prix de Rome. Novomanželé toto ocenění napodruhé skutečně získali – a s tím i dvouletou stáž v Itálii, která Škodovi nastartovala uměleckou kariéru. V letech 1973 až 1975 působil v Římě ve Villa Medici, kde vytvořil sérii soch ze železných drátů. Jeho dílo bylo v Římě také představeno na první samostatné výstavě, a to v galerii Primo Piano.
Po návratu do Paříže se Škoda několikrát ucházel o místo profesora na francouzských univerzitách. „Tak jsem to zkusil. Jednou, dvakrát, třikrát… a na počtvrté to vyšlo.“[6] Jako profesor působil na École des beaux-arts v Le Havre, na École des beaux-arts v Marseille a nakonec na École des arts décoratifs ve Štrasburku. Během své pedagogické praxe si mimo jiné musel sám pro sebe zformulovat, co přesně vytváří, což mu pomohlo jasněji definovat podstatu své tvorby – jenom instinkt už nestačil. V této etapě svou pozornost přesunul od drátěných konstrukcí, které považoval za projev kresby, směrem k hmotě jako takové; do kovu začal kout. Jeho zájem se koncentroval kolem vnitřního prostoru hmoty. A jak je z jeho díla patrné, zajímal se o matematiku, fyziku a vnitřní mikrokosmos objektů. Zúročil etapu svého dětství, kdy díky svému strýci poznal kovářské řemeslo, ale i preciznost, kterou si osvojil coby soustružník během svých učňovských let.
Kolem roku 1988 se dostal do bodu, kdy si při práci s bucharem, kovadlinou, a tedy s rozžhavenou hmotou uvědomil, že pracuje s formou, kterou ale v podstatě nevidí: hmota určená ke zpracování a utváření se totiž musí v peci zahřát do bílé barvy. Taková hmota – v oceli žárem probuzená energie bránila Vladimíru Škodovi vidět přesnou podobu vytvořeného uměleckého objektu a vývoj jeho díla postupně došel do kulovité podoby. „Dávám něčemu tvar, ale nevidím ho. Tak nějak automaticky, samovolně jsem se přiblížil tvaru koule, což není přesný výraz, lepší je matematický pojem sféra.“[7] V této době se také setkal s knihou architekta francouzské revoluce Étiennea-Louise Bouillée (Architecture, essai sur l'art / Esej o umění architektury), která na něho velmi zapůsobila. Po jejím přečtení se rozhodl ve své práci aplikovat dokonalou formu – kouli. Jeho dílo vychází z geometrických vztahů, které jsou ale převáděny intuitivně. Koule tak zastupuje celek vesmíru, jednotlivá vesmírná tělesa i ideální tělesa dle Platónovy teorie.
Další zlom v jeho tvorbě představoval okamžik, kdy se z vnitřního prostoru objektu dostal na povrch. Jeho kované koule, které měly samozřejmě povrch i tvar, jenž vycházel z podstaty jejich materiálu, nebyly po stránce formy dokonalé. Škoda si tak nechal dokonalé koule soustružit a posléze do nich vrtal a snažil se proniknout dovnitř, ale „ta hmota jako by zmizela“.[8] Povrch koulí začal leštit a využíval odrazu světa kolem – umělcovy tvorby se tak zhmotnila jeho fascinace geometrií zahnutého prostoru. Vnitřek ocelových koulí posléze osazoval i jinými kovy, jako je třeba měď, a pomocí drážkování a leštění zdokonaloval jejich povrch. Fascinovaly ho i teorie o černých dírách. Svou pozornost soustavně zaměřuje na astronomii, astrofyziku, která se zabývá i tím, jak vypadá černá díra uvnitř. Jeho umělecká aktivita se postupně přesouvá na přesný opak toho, čemu se věnoval předtím, zajímá ho slupka, která odráží vnější prostor. Koule už tedy nemusely být plné – Škodovi šlo o jejich povrch a o vesmír kolem, deformaci prostoru, odraz zkreslení reality.
Umělcovou celoživotní inspirací je Jan Kepler a jeho badatelská činnost. Poctu tomuto vědci Škoda vyjádřil prostřednictvím své první velké výstavy konané v České republice v roce 1995 v pražské Galerii Rudolfinum. Zde byl prezentován zvláštní projekt Mysterium Cosmographicum Johannes Kepler a celá výstava byla součástí projektu Konstelace/ Constellations, který proběhl ještě v galeriích ve Štrasburku a v Bruselu. V roce 1999 bylo v Musée des Beaux-Arts v Montrealu na výstavě Cosmos: du romantisme à l'avantgarde představeno další jeho dílo na téma kyvadloa další kyvadlové sochy pak byly prezentovány na výstavě Riflessi celesti e meccaniche galileane v Pise v roce 2004.
Později se Vladimír Škoda inspiroval vibračním a rotačním pohybem zrcadla, a tak se mu podařilo získat vizi nekonečna v pohybu vedle zkresleného obrazu okolí. Důležitým aspektem tohoto díla je série vibračních a natáčecích zrcadel Miroir du temps (Zrcadlo času) vyráběná od roku 1999 a představená v roce 2006 na výstavě Specchio del tempo v italském Spoletu a v roce 2007 na výstavě Quatrième dimension / Čtvrtá dimenze ve Veletržním paláci v Praze.
Výstavou Espace d'art contemporain v Colmaru Vladimír Škoda v roce 2013 zahájil sérii výstav ve Francii, Německu a v České republice. Tu doprovází monografie de l'intérieur (zevnitř), která obsahuje přehled umělcovy tvorby od devadesátých let do současnosti. Škoda při práci s kovy využívá různé fyzikální procesy a technologie, jako je interference, magnetismus, polarita a konfigurace osvětlení, přičemž fascinace kosmem se odráží ve většině jeho tvorby. Na základě znalostí, ale i pocitů a prožitků z geometrie a matematiky formuje tvar kompozic, vytváří paralely k vesmírnému uspořádání, za využití optických efektů buduje nový prostor mezi jednotlivými dimenzemi. Dociluje tím unikátního překračování hranic sochařské materie, a jeho díla se tak zasazují do jiných rovin, do rovin kosmického univerza.
[1]https://www.pametnaroda.cz/cs/skoda-vladimir-20161220-0, vyhledáno 14. 4. 2023.
[2] Tamtéž.
[3] Tamt.
[4] Tamt.
[5] Tamt.
[6] Tamt.
[7] Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, rozhovor s Vladimírem Škodou, Art&antiques, léto 2007, str. 31.
[8] Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, rozhovor s Vladimírem Škodou, Art&antiques, léto 2007, str. 31–32.
Studies:
1970–1972
École Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Cesar´s atelier, Paříž, FR
1968–1969
Faculty of Arts, École des Arts Décoratifs, Grenoble, FR
1958–1960
Trained as a turner-miller, ČKD Prague, CZ
Internships, scholarships, creative stays, awards:
1992
Holder of the creative scholarship, Villa Medici hors les murs, New York, USA
1986
Laureate of the monumental arts scholarship, Ivry-sur-Seine, (exhibition Œuvres 1976 - 1986, CREDAC – Galerie Fernand Léger, Ivry-sur-Seine), FR
1985
Holder of the creative scholarship Fonds d’initiation à la création – FIACRE (exibition at the Hotel Salomon de Rothschild, Paris), FR
1977
Holred of financial contribution for the first solo exhibition Volume = 3,14dm3, Galerie Ilanne, Paris, FR
Pedagogical activity:
1980–1985
Professor at École d‘Art, Le Havre, FR
1985–1994
Professor at École Supérieure d’Arts et de Design – Grand Luminy, Marseille, FR
1994–2007
Professor at École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs, Strasbourg, FR
2018
Sphères de ciel – ciel de sphères VI, Fondation Clément, Le François, MQ
Sphères de ciel – ciel de sphères, Museum Kampa, long-term installation in Vojanovy sady, Prague, CZ
2017
Sphères de ciel – ciel de sphères V, Ramatuelle, FR
2016
Planète magique, La Colle sur Loup, FR
2015
Sphères de ciel – ciel de sphères IV, Grimaud, FR
2013
Dialogue - face à face, Centre Europe, Colmar, FR
2012–2013
Nuage Cosmique, Louveciennes, FR
2010
5 x 5, Fondation iXCore pour la Recherche, Marly le Roi, FR
2009
Sphères de ciel – ciel de sphères III, place du Temple, Esplanade, ZAC Bazaine, Audincourt, FR
2006
Dialogues, Centre départemental de documentation pédagogique, Champigny-sur-Marne, FR
Sphères de ciel – ciel de sphères I, Parc de sculptures - Domaine de Peyrassol, Flassanes / Issole, FR
2003
Sphères, IFMA, Aubière/Clermont – Ferrand, FR
2002
Concave - Convexe, Jardin de la Vallée du Maelbech, Brussels, BE
2001
Sphère – Lumière III, Esplanade de la médiathèque d’Ivry, Ivry-sur-Seine, FR
2000
Antipodes, Université des sciences Humaines, Strasbourg, FR
1990
Hommage à Jean Moulin, Jardins de l’Evêché, Chartres, FR
Sphère lumière II, ISITEM, Atlanpol, Nantes, FR
1988
Sphère lumière I, Gonfreville l’Orcher / Le Havre, FR
1987
Sans titre, Thiers (acqusition: CNAP), FR
1979
Horizontal – vertical, Situationen, Neue Kunst in Regensburg - symposium, Regensburg, DE (2010 - statue installed in the Wellen area in Velenice, CZ)
Video :
2015
D' inconnu à l'inconnu
2013
Giordano Bruno
2006
Constante de Planck (Planck's constant), Vladimír Škoda a Massimo Lenzo
2005–2007
La troisieme loi de Newton (Third Newton's law)
2005
La pyramide fatale (Fatal pyramid)
2000
Chute de balles de golf (Falling golf balls)
1999
Circonstences, Vladimír Škoda a Dorota Sadovská
2018
Vladimír Škoda, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, monographie, Museum Kampa, publishing house Kant, Prague, CZ
Vladimír Škoda, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, exh. cat., Museum Kampa, publishing house Kant, Prague, CZ
Vladimír Škoda, Harmonices Mundi– Johannes Kepler, exh. cat., GHMP – Prague City Gallery /GHMP – galerie hlavního města Prahy, Prague, CZ
Savoir & faire: le metal, author: Hugues Jacquet, publishing house Actes Sud (Sciences humaines) in collaboration with the Fonation d'entreprise Hermès, Paris, FR
2016
Les vertiges du miroir dans l’art contemporain, author: Soko Phay, publishing house Les presses du réel – collection Figures, Paris, FR
2015
Vladimir Skoda, Raisonance des contrasts, exh. cat., Centre d’art contemporain de la Matmut, Château de Saint Pierre de Varengeville, published by Editions Carpentier, Paris, FR
2014
Le temps des collection, exh. cat., published by Les Musées de Rouen, Rouen, FR
2013
de l'intérieur, exh. cat., publishing house La Pionnière, Droue-sur-Drouette, FR
2012
Incandescence – Bernard Moninot, Christian Jaccard, Vladimir Skoda, exh. cat., publishing house Canopée, Gornies, FR
2011
Trou blanc, exh. cat., published by the Association du Musée Fabre, Montpellier, FR
2010
Casanova forever, exh. cat., publishing house Dilecta, Paris and FRAC Languedoc-Roussillon, Montpellier, FR
2009
Galileo-Galilei, exh. cat., Visions du Monde, collection Couleur du temps, published by Musée du Temps, Ville de Besançon, Besançon, FR
Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie, exh. cat., publishing house Editions du Rouergue, Rodez, FR
2007
Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze, exh. cat., National Gallery in Prague / Národni galerie v Praze, Prague, CZ
Entropia grande, exh. cat., published by Polart, Strasbourg, FR
Pluie sidérale, collection Mes pas à faire au Creux de l’Enfer, exh. cat., published by Le Creux de l’Enfer, Centre d’art contemporain (Center for Contemporary Art), Thiers, FR
Entropia grande, in Vladimir Skoda, Specchio del tempo, exh. cat., publishing house Mazzotta, Milan, IT
Le noir est une couleur. Hommage vivant à Aimé Maeght, exh. cat., Fondation Maeght, Saint Paul, FR
2005
Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane, exh. cat., publishing house Mazzotta, Milano, IT
Vladimir Skoda, Autour du temps, exh. cat., Galerie municipale, Vitry-sur-Seine, FR
2002
Distorsion – vision, exh. cat., Le 10neuf CRAC, Montbéliard, FR, Gallery Katrin Rabus, Brêmen, DE, La Provincia di Modena, IT
2003
Un, deux, trois, exh. cat., published by Baudoin Lebon Gallery, Paris, FR
1999
Cosmos. Du romantisme à l’avant-garde, exh. cat., Musée des Beaux Arts, Montreál; Palazzo Grassi, Benátky, publishing house Gallimard, Paris, FR
Vladimir Skoda, œuvres gravées, exh. cat., Centre Culturel Français, Cluj, RO
1998
Vladimir Skoda, monographie, published by Atelier 340, Brussels, BE
1993
A la lumière fermée, Vladimir Skoda, exh. cat., Sculptures, gravures, Maison d’Art Contemporain Chaillioux, Fresnes, FR
Vladimir Skoda, Quatorze dessins au stylo a billes, published by Jean Luc Poivret, Paris, FR
1992
Vladimir Skoda, Eclipses, exh. cat., Cimaise et Portique, Albi, Galerie Montenay, Paris, FR
1986
Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986, exh. cat., Credac & Galerie Fernand Léger, Ivry-sur-Seine, FR
2017 – 2019 (in the realization process)
Lucie Klímova, Universe of Vladimir Skoda, documentary film, CZ
2015
Véronique Bouruet-Aubertot, Duo de formes entre géométrie et cosmologie, in Connaissance des arts, n° 742, magazine for fine arts, FR
2014
Tom Laurent, Vladimir Skoda – Pendule, Art absolument, September 2014, magazine for contemporary art, FR
Claude Mossesian, Pendule, video, exhibition of Vladimir Skoda Pendule, Arsenal-Musée de Soissons: site de l’abbaye Saint-Jean-des-Vignes, Soissons, FR
2013
Olivier Kaeppelin, La limite du langage, in Artpassion, n°. 34/13, magazine for contemporary art, FR
2012
Pierre Wat, Perdus face au vrai, in Art absolument, č. 48, 10 ans - 101 meilleurs artistes contemporains en France 2002–2012, magazine for contemporary art, FR
Jiri Machalicky, Škodův imaginární vesmír, Lidové noviny, 26. 5., Prague, CZ
Claude Mossessian, Vladimír Škoda & Keiji Uematsu, video, exhibiton at Baudoin Lebon Gallery, FR
2007
Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, interview with Vladimir Skoda, in Art&Antiques,
n° summer 2007, Praha, CZ
Jiri Machalicky, Čtvrtý rozměr koule, in Lidové noviny, 6. August 2007, Prague, CZ
Anna Kubista, Sférické proměny Vladimíra Škody, rozhovor s Vladimírem Škodou, Radio Praha – Český rozhlas 7, 12. srpna 2007, Prague, CZ
Michele Del Prete, Ricercar in eco, compositions for audio and digital processes dedicated to Vladimir Skoda, Sala concerti di Palazzo Pisani Venezia, 26 September 2007, Venezia, IT
Jaroslav Brabec, documentary film about Vladimir Skoda, CZ
2006
Jean Daive, Vladimir Skoda, broadcast Peinture fraîche, France Culture, Radio France, FR
Enrico Crispolti, La plastica del metallo, AD, magazine for contemporary art, n° 305 October 2006, IT
2003
Claude Rossignol, Vladimir Skoda, Art Press, n° 286, January, magazine for contemporary art, FR
Philippe Dagen, Skoda, sculpteur d’étoiles, Le Monde, n° 27. December 2003, FR
2000
Blanka Jirackova, Rozhovor s Vladimirem Skodou, Atelier, revue for contemporary art, n° 4/2000, CZ
1995
Petr Nedoma, Constellations, documentary film, produced by SIGNUM-D ART-Film-video, in the co-production with the Czecg Philharmonic and Rudolfinum Gallery
1998
Olaf Hanel, Vladimír Škoda, Paříž, České centrum, 26.4. – 26.5., Atelier n° 14-15/1998, revue for contemporary art, CZ
1993
Petr Nedoma, Konstelace Vladimíra Škody, Štěpánská 35 – revue of the French Institute in Prague,
9-12/ 93, CZ
1984
Philippe Cyroulník and Otto Teichert, Dedans-dehors, documentary film, produced by Centre culturel Bretigny-sur-Orge, FR
2018
Interview of Magdalena Juříková with Vladimír Škoda, exh. cat., Harmonices Mundi – Johannes Kepler
Miroslava Hájek, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, exh. cat., Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler
2015
Jean-Louis Prat, Dialogue sur l’espace et le temps; Vladimir Skoda, exh. cat., Raisonance des contrasts
François Barré, La sculpture mise au monde; Vladimir Skoda, exh. cat., Raisonance des contrasts
Leïla Simon, Vladimir Skoda : explorateur d’espaces; Vladimir Skoda, exh. cat., Raisonance des contrasts
2013
Jean-Louis Prat, Dialogue sur l’espace et le temps, exh. cat., Le temps des collections
Pierre Wat, Retour à la non-connaissance, exh. cat., de l'intérieur
Jean-Pierre Luminet, Sphères, Polyèdres, Miroirs: Beauté du cosmos, exh. cat., de l'intérieur
Miroslava Hájek, Virtualité de la matière, exh. cat., de l'intérieur
Evelyne Artaud, de l'intérieur, exh. cat., de l'intérieur
2011
Jean-Pierre Luminet, a set of seven graphics, Cercles noirs – Couronnes lumineuses, publishing house Méridianes, collection Liber
2010
Pierre Manuel, Les miroirs vibrants de Vladimir Skoda, exh. cat., Casanova forever
2009
Emmanuel Guigon, Entropia grande; exh. cat., Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, ehibition Visions du Monde
Jean-Pierre Greff, Vladimir Skoda, Gravure et gravitations; exh. cat., Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, ehibition Visions du Monde
Laurent Devèze, Les grandes découvertes de Vladimir Skoda, exh. cat., Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, ehibition Visions du Monde
Serge Lemoin, Denys Puech et Vladimir Skoda; kat. výstavy Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie
Domitille d'Orgeval, Les laboratoires cosmiques de Vladimir Skoda, exh. cat., Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie
2007
Helena Musilová, Vladimír Škoda, Fourth Dimension in Palais Veletržní; exh. cat., Vladimír Škoda, Fourth Dimension
Miroslava Hájek, Fourth Dimension, exh. cat., Vladimír Škoda, Fourth Dimension
Rychard Leydier, Welcome in Fourth Dimension, exh. cat., Vladimír Škoda, Fourth Dimension
Claude Bouyeure, Vladimir Skoda, alchimiste de l’insoumis, Vladimir Skoda et la quintessence, book Là, même dans l’ombre, la lumière; écrits sur l’art 1969–2006 (publishing house Revue K, Alfortville, FR)
2006
Frédéric Bouglé, Vladimir Skoda, A l’origine du monde miroitant, exh. cat., Vladimir Skoda, Pluie sidérale
Miroslava Hajek, Vladimir Skoda, Vers une nouvelle définition esthétique de la sculpture, exh. cat., Vladimir Skoda, Pluie sidérale
Miroslava Hájek, Una riconsiderazione del legame tra città e scultura, exh. cat., Vladimir Skoda, Specchio del tempo
Emmanuel Guigon, Entropia grande, exh. cat., Vladimir Skoda, Specchio del tempo
Jean – Pierre Luminet, Cet obscure objet du désir, book Le destin de l’univers
2005
Miroslava Hájek, Riflessi celesti e meccaniche galileiane, exh. cat., Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Roberto Vergara Caffarelli, Il pendolo; exh. cat., Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Sergio Risaliti, L’inizio del mondo, exh. cat., Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Richard Leydier, La Poétique de l’espace, exh. cat., Vladimir Skoda, Autour du temps
2004
Sophie Biass-Fabiani, Skoda. Energie, densité, interactivité, in: Sculpture interactive de Vladimir Skoda, publication Sphères, IFMA, Aubière, Clermont-Ferrand
2002
Pierre Wat, Le lisse et rugueux, exh. cat., Distorsion – vision
Miroslava Hájek, Sphères, exh. cat., Distorsion – vision
Mario Bertoni, Pensieri e riflessioni, exh. cat., Distorsion – vision
1999
Didier Ottinger, exh. cat., Cosmos. Du romantisme à l’avant-garde
Jean-Pierre Greff, Gravure et gravitation, exh. cat., Vladimir Skoda, œuvres gravées
1998
Jean-Pierre Greff, Les gravités de la matière, monographie Vladimir Skoda, monographie (published by Atelier 340, Brussels, BE)
1993
Daniel Dobbels, A la lumière fermée, exh. cat., Vladimir Skoda Sculptures, gravures
1992
Catherine Strasser, Irréductible, exh. cat., Vladimir Skoda, Eclipses
1987
César, Skoda, c’est un type..., text César, exh. cat., Vladimir Skoda, de l’intérieur
Suzanne Pagé, interview, exh. cat., Vladimir Skoda, de l’intérieur
1986
Olivier Kaeppelin, Un champ renversé, exh. cat., Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986
Philippe Cyroulnik, Le dedans du dehors et le dehors du dedans, exh. cat., Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986