Fenuše

Torzo antické Venuše z bílé glazované keramiky je spojeno se dvěma chrtími hlavami vyrůstajícími z ramen Venuše. Hlavy, na rozdíl od těla Venuše, jsou tmavé s barevnýma očima a čenichy. Milan Knížák ve své tvorbě používá různá média, často také mísí kontexty a významové roviny. Pracuje s odkazy, citacemi a parafrázemi. Z těchto zdrojů vyrůstá také jeho dílo Fenuše. Kopie antických kopií vyráběné ve velkých sériích mají představovat umělecké dekorativní předměty. Tyto kopie, spolu s dalšími snadno identifikovatelnými objekty a tématy všeobecně považovanými za krásné, jsou však zároveň formami kýče. Milan Knížák využívá této kýčovité formy k vlastním variacím daných objektů a témat. Protože kýč (v podstatě nutně, jinak by nebyl kýčem) neobohacuje asociace spojené se zobrazovaným tématem, snaží se Milan Knížák rozrušit tuto jistou rigidnost kýče. Jeho variace jsou mírně absurdní a ironické. (Vedle díla Fenuše je to např. dílo Hrdina z téhož roku, zachycující poprsí dogy.) Dílo Fenuše tak patří svoji postmoderní hrou s významy a historicky tradovanými formami do souvislosti různých variant trpaslíků i do souvislosti děl s politicko-historickými náměty. Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996