Akryl, uhel, umělá hmota a fotokopie na plátně
175 x 300 cm
Rozměrný obraz na němž je kombinováno několik materiálů a způsobů provedení. Převládá především kresebné zpracování, objevují se i malířsky zpracované plochy, použití plastického elementu a fotokopie. Na levé části obrazu je nápis Klára je Hugo. Červený podklad písma je různě přemalován nátěrem řídké barvy. Nápis je pak znovu zdůrazněn barvou. Bud tmavě šedou, červenou či okrovou. Vedle nápisu je několika tahy zachycena postava skrytá částečně za clonou řídké šedé barvy. Geometrickým a významovým středem obrazu je pohled do koupelny spojené se záchodem. V této místnosti je nakreslena vysoká a štíhlá ženská postava. Výrazným prvkem obrazu je červený lichoběžník, tvořící perspektivně zachycenou stěnu koupelny. Další lichoběžníkový útvar je strop této místnosti. Krátké tahy žlutou barvou mu dodávají perspektivní hloubku. V horní části obrazu je kresba ptáka s korunkou, dole (tj. na podlaze místnosti) je nakresleno malé letadlo. Notový zápis (hudební motiv plný napětí) částečně překrývá obraz místnosti, nápis sám je částečně zakryt bílým kosočtvercem. Z pohledu diváka pravá stěna místnosti je ve své dolní části pokryta rychlými tahy hutnější světle okrové barvy. Tato malba přechází i mimo prostor vymezený místností, kde se objevují i jiné barevné tóny, modré, šedé, zelené a červené. V dolním rohu obrazu je plastická polopostava z umělé hmoty, zády obrácená k divákovi. Rukou se opírá o čelo v gestu podobnému zaclonění očí. Natřena je temně zelenou barvou. Kombinace několika různých materiálů a různých způsobů zpracování vytvářejí, spolu s jistou fragmentárností kompozice a až úzkostným charakterem kresby, vnitřní napětí obrazu. Podobně laděných obrazů v díle Milana Knížáka je této době více, např. 9947513 (Sedící Bernharda) 1993, Šikmá krajina 1993, Autoportrét 1993 a další. Po období výrazné a předměty si podmaňující malířskosti (konce 80, let a poč. 90. let), se v jeho díle otevírá další, niternější oblast. Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996