Krátce trvající výstavy

další názvy: Prostředí na ulici Demonstrace předmětů Místo konání: Nový Svět, Praha, ČSSR Účastníci akce: Milan Knížák, náhodní pozorovatelé Krátce trvající výstavy na ulici, později označované i jako Prostředí na ulici nebo Demonstrace předmětů, jsou prezentací uměleckých děl, objektů nebo asambláží přímo na ulici. Neobvyklá forma prezentace odpovídá Knížákovu základnímu chápání umění - umění pro něj není jen souborem předmětů, ale především formou životní aktivity. Pro Milana Knížáka je určující snaha učinit z umění návod pro život, přiblížit umění běžnému životu a dodat tak životu i umění další dimenzi (viz sociální aspekt jeho akcí, hnutí Aktual, mimoumělecké aktivity apod.). Milan Knížák hledá nové možnosti prezentace umění, nové výrazové polohy i formy uměleckého působení do té doby v českém prostředí neexistující. Umění (umělecké dílo) nemá působit jen v institucionalizovaném kontextu galerie, výstavní či hudební síně a jen na Vybrané a již předem interesované zájemce, a1e má vstoupit do života bezprostředně prožívaného, má se obracet i na zcela náhodné diváky, na velkou skupinu lidí, kteří by "oficiálně" definované a prezentované umění minuli. Nově používané formy, mohou být sice zahrnuty pod pojem umění a rozšířit jeho hranice, ovšem pro Milana Knížáka není důležité nestane-li se tak, neboť tyto nové formy pro něj neztrácejí svůj instrumentální účel. Jsou zamýšleny, dle jeho slov, jako prostředek výuky životu (viz např. akce Hry, Kalendář apod.). V Krátce trvajících výstavách na ulici se vedle vlastních uměleckých děl Milana Knížáka objevují nejrůznější předměty. Jde jednak o předměty, jež jsou již před tímto použitím a nezávisle na něm obecně akceptovány jako esteticky hodnotné (např. housle, korpus Krista), jednak se objevují i předměty obvyklé a každodenní (např. kovový odpad, záchodová mísa, malířská štětka, kus sudu a pod.), tedy předměty, jež jsou esteticky hodnoceny až díky změně svého kontextu. (Krom toho vlastní estetické hodnocení těchto předmětů a z nich vzniklých prostředí není prvořadé, důležitější je jejich aktivizující role v našem životě.) Některá prostředí jsou fotograficky zdokumentována. Milan Knížák je např. zachycen ležící na desce dveří položených na chodníku. Vedle něj, směrem do vozovky, leží tělo krejčovské panny, klobouk a housle s odlomenou hlavou. Za Knížákem je o zed' domu opřený korpus ukřižovaného Krista a kus rozříznutého sudu na asfalt. V jiném prostředí jsou kombinovány předměty z kovového odpadu se zahradní židlí, malířskou štětkou a záchodovou mísou, ve které je zastrčeno tělo houslí. Na kamenné zdi za nimi je zavěšen rám, v němž je připevněna žárovka. o zeď se opírají dvě tenké tyče, na jedné z nich je zavěšeno sako. V dalším prostředí jsou na desce dveří položeny kovové zatočené pásky, sklenice s vodou a květinou, o stěnu jsou opřeny dvě tenké tyče, na jedné z nich opřen o stěnu balancuje klobouk, sud na asfalt je mezi stěnou a dveřmi. Podobných prostředí vzniklo více, předměty v nich byly různě kombinovány a obměňovány (vícekrát se objevuje např. krejčovská panna s namalovanými ňadry, housle, jejich odlomená hlava a pod.). Některé předměty byly použity při jiných akcích. Např. krejčovská panna se objevuje v nových souvislostech ve fotografické akci Tělo a socha (1963). Prostředí se navíc neomezovala jen na Prahu, roku 1963 vzniká Prostředí na dvoře činžovního domu. (Komenského ulice č. 5, Mariánské Lázně.) Milan Knížák začíná v Krátce trvajících výstavách na ulici systematicky pracovat s předměty každodenního života. obyčejné všednodenní předměty se od této chvíle stávají významnou složkou jeho tvorby. Stanou se základem jeho dě1 (Socha kalhot 1964, Socha prostřeného stolu 1964), bude je používat ve svých akcích (Procházka po Novém Světě 1964), vytvářet z nich šperky (soubor Drásající šperky 1962-70). Jinými slovy, bude je zasazením do nového kontextu ozvláštňovat a v jiném významu je zase prostřednictvím svých aktivit vracet do souvislostí každodenního života. V jeho tvorbě však nejsou prvořadé tyto předměty samotné, ani jejich kvality. Milana Knížáka zajímá spíše napětí mezi nimi, jejich vztahy. Proto také Milan Knížák napracuje s uměleckými nebo estetickými kvalitami prezentovaných předmětů, tj. nevytváří z nich prostorová zátiší (i když předměty, jež se vyskytují v jeho raných prostředích: housle, krejčovská panna, korpus Krista apod. jsou nadány vlastními estetickými kvalitami nebo významy tradovanými v historii umění). Milan Knížák se v prostředích zaměřuje spíše na vzájemné vztahy předmětů a na jejich souvislost s námi (novost našeho setkání s nimi). Snaží se o aktivaci předmětů, tj. o aktivaci jejich dalších významů, o novost našeho vztah k nim coby reprezentantům každodenního života. Někdy se snaží o aktivizaci celého prostředí (tento akcent je patrný např. v díle Prostředí na dvoře činžovního domu 1963). Významové napětí plynoucí z kombinace předmětů a materiálů se jako dále rozvíjený inspirační zdroj bude objevovat v různých souvislostech v celé tvorbě Milana Knížáka. Napětí mezi předměty bude využito např. v cyklu Relikvie (1980-81). V prostředích se někdy objevuje i člověk, ovšem v této fázi tvorby Milana Knížáka je člověk spíše jen dalším objektem, jeho přítomnost se omezuje na vyskytování se v rámci uměleckého díla. Teprve v akcích se člověk, jeho přítomnost a reakce stane stěžejním prvkem. Jakýmsi přechodem mezi prostředími a pozdějšími akcemi je akce Živé obrazy 1963, v níž se předměty používané v prostředích zbavují statičnosti a stávají se součástí akce. Jsou tedy v rámci díla Milana Knížáka použity novým a pro jeho další směřování již charakteristickým způsobem. Prostředí a instalace na ulicích se s prvními akcemi z nich vzešlými, např. Živé obrazy, Demonstrace jednoho a pod. stávají prvními příklady typu umění později nazvaného "street art". Mgr. Kamil Nábělek Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Praha, 1996