Ploché sochy

Jde o dva mnohoúhelníkové útvary vystřižené z papíru. Proporce a základní rozvržení připomíná lidskou figuru, byt velmi zjednodušenou a proměněnou v soustavu abstraktních ostroúhlých tvarů, jež na některých místech rozrušují základní percepční schéma figury. Stále však lze výsledný tvar chápat jako figuru, jejíž obrys je narušen a dynamizován. Nejde tedy o schematizaci lidské postavy (jako např. v cyklu Šaty malované na tělo ze 70. let), ale o vytvoření nového tvaru, Ten je členěn výrazně barevnými plochami. V díle Marie tančí ležící na zemi jsou černé ostroúhlé útvary kombinovány s modrými, zelenými, žlutými a červenými skvrnami. Dílo Marie tančí ve vzduchu je barevně temnější a tlumenější, převládá černá a modrá, jež je doplněna jen několika výraznějšími barevnými akcenty, Výrazná tvarová a barevná dynamika děl koresponduje s názvy evokujícími vitalitu a jisté vytržení. Milan Knížák se od druhé poloviny 80. let intenzivně věnuje malířství, vzniká rozsáhlé, čistě malířské dílo. Ploché sochy spadají již do této další etapy Milana Knížáka. Zároveň jsou pokračováním i předznamenáním jeho dalších aktivit - obrazů malovaných na předměty a sochy i prací čistě sochařských. Výrazné přechody i souběžnost aktivit, které charakterizují tvorbu Milana Knížáka, tak i díky tomuto dílu naznačují svoji kontinuitu. Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996