Skryté podoby – Mluv ke mně

Matasová se ve své tvorbě po roce 1989 – i díky pokroku v technice a její dostupnosti – mohla definitivně otevřít novým možnostem, a využít tak bez překážek své přirozené rozkročení mezi různorodé výrazové prostředky a média. Díky tomu vzniklo několik monumentálních kinetických objektů v prostoru, jejichž pohyb byl naprogramován počítačem. Těžké materiály, jako je kov, kombinovala s elastickou blánou a s laserovými nebo ultrafialovými paprsky.
V roce 1997 vytvořila soubor světelněkinetických objektů Skryté podoby, jež znejišťují divákův hluboce zakořeněný přístup ke – po staletí– statickému obrazu. Instalace sestávala ze zavěšených objektů, které na divákovu přítomnost reagovaly tak, že se začaly nepatrně hýbat, a tím i proměňovat. Otázka interaktivity a stírání hranic mezi dílem a divákem se objevuje i v  dalších instalacích a objektech umělkyně, ve kterých figurují zrcadla, díky nimž se divák stává jak součástí díla, tak i jeho pozorovatelem.