Trpaslíci jsou ti nejlepší

Plastika sedícího trpaslíka je zhotovena z umělého mramoru. O jeho kolena se opírá model automatické střelné zbraně z umělé hmoty, natřené bílou akrylovou barvou. Nevýrazně modelovaná plastika homolovitého tvaru je určena jen k frontálnímu pohledu. Plastika trpaslíka se všemi nectnostmi a neobratnostmi zlidovělého kýče je přidáním umělohmotné zbraně zbavena své "stylové" čistoty. Vztah rozporných prvků (poměrně častý motiv v díle M. Knížáka) je reprezentován spojením trpaslíka coby rozpoznaného a již shovívavě nahlíženého kýče (tedy jevu vcelku milého a neškodného) s poměrně realistickým modelem zbraně (tedy jevem ohrožujícím a nebezpečným). Rozporná víceznačnost se objevuje v dílech Milana Knížáka nejen spojováním neškodného a ohrožujícího (viz např. armáda trpaslíků instalovaná na výstavě v Miláně), ale projevuje se i v tvorbě předmětů krásných a nebezpečných zároveň (série Krásných zbraní 1991) nebo ve formě spojení erotických a válečnických funkcí (série kreseb BMC 1992-94), případně v konstrukci něžného tvora určeného k boji (instalace Tvorové a tvorové trochu něžnější 1993-94). Něžnost a krutost tak tvoří dvě ohniska mnohých děl Milana Knížáka. Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996