V malbě Jiřího Petrboka dochází k vizuálně velmi silnému jevu, kterým je přímé prolínání imaginace a předmětných forem. Je to obrazotvornost, která modeluje výslednou podobu figur. Lidské postavy jsou autorovi především podivným vytěsněným elementem, který se - vyhozen oknem - vrací dveřmi. Fantómy povstávající z šedé zóny podvědomí, spíše něco, nežli někdo. Automaty jako nositelé děsivých vlastností, které někoho připomínají, na něco odkazují, zpravidla na nějaké objektivní fyzické obtíže – s pohybem, s dýcháním, s viděním apod. Tělo se roztápí, hoří, je naleptáváno, teče a odtéká někam pryč. Mizí. Takto nastavený klaustrofobní akt zlehčuje Petrbok vytříbeným situačním humorem založeným na pohybové neobratnosti jednatelů nebo trapnosti nenadálých setkání „něčeho s něčím“.
K Petrbokovým ověřeným postupům patří sebeinstalace do kontextu díla. Nejpatrněji například v obraze Procházka na nábřeží (2003). Nukleární rodina jde s kočárkem po nábřeží, v pozadí obehraný motiv Hradčan s Pražským hradem, přičemž jeden ze členů nejužšího společenství nutného k přežití lidského rodu (otec) hoří smrtelným plamenem. Jinotaj, který lze interpretovat různými způsoby, a z kterého mrazí. Manický neklid plodí monstra a „ego hoří“. Je to figurace na způsob psychického situacionalismu zachyceného v malířské zkratce. Obraz náhle funguje jako velmi sugestivní sonda pod povrch pragmaticky a materiálně nastavené společnosti sytící ego svých idolů a podkopávající tak vlastní zdánlivě stabilní základy. Nakonec je jedno, zda je figurantem umělec, sběratel, manažer nebo politik. Vždy je to nakonec pacient vedený alfabeticky v registrech lékařských karet: od A do Z.
od r. 1997 asistent na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Svobodové
1994-1995, profesor na Střední grafické škole v Jihlavě
1992-1994, prodavač erotického zboží a videokazet
1984-1991, AVUPraha, (prof. J. Kolář, prof. J. Sopko)
1983-1984, hlídač v ČKD Praha
1979-1983, zaměstnán v n.p. Buzuluk Komárov jako zámečník, později jako rýsovač
T. Petišková, Realista Petrbok (katalog výstavy), Ostrava, 2009
INtroCITY/ Nukleární rodina (katalog), P. Vaňous, 2008
Něžné prafabrikáty (společně s V. Míčou), in: Sculpture Grande Prague 06 (katalog), Praha 2007, s. 22 - 31, 60, 62
P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008
P. Vaňous, Produkce a distribuce chyb/ Diváctví a voyerství jako projev neživotné existence, in: Inverzní romantika (katalog výstavy), Bastart Contemporary, Bratislava 2008
P. Vaňous, Červená..., in: TINA B. (The Prague Contemporary Art Festival - katalog; ed. M. Tomin - E. Pivodová), Praha 2008, s. 284 - 285
Vaňous Petr: Jiří Petrbok (rozhovor), Art&Antiques, říjen 2006, s. 50 – 65
Netopil Pavel: Deník pacoenta P., A2 kulturní týdeník 11/2008
Jan H. Vitvar: Výtvarné umění - Josef Bolf, Martin Gerboc, Jiří Petrbok: Inverzní romantika, Respekt, 2008, roč. 43
Naďa Klevisová: Provokovat a trýznit, IN Magazín - magazín Hospodářských novin, 22. 10. 2008
Jiří Petrbok (1962), anketa Malující umělci, A2 kulturní týdeník 30/ 2007, s. 10
artycok.tv/lang/cz-cs/467/cervenared/
www.advojka.cz/archiv/2008/11/jiri-petrbok-denik-pacienta-p
www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/550332