Josef Hnízdil

Tématem ranné tvorby Josefa Hnízdila byly volné expresivní figurální kompozice inspirované studentským životem. Ve Francii pak pracoval většinou technikou pastelu. V USA se věnoval převážně figurální a portrétní tvorbě a monumentálním sochám - fragmentům obličeje. Vystavoval v galerii Soho Center for Visual Artists a účastnil se avantgardních výstav v řadě galerií ve čtvrti East village, kde v osmdesátých letech vzniklo centrum současného umění v New Yorku. V roce 1990 vytvořil dva rozměrné portréty (3 m x 1,5 m) Luciana Pavarotiho, z nichž jeden je v majetku slavného Itala a druhý byl odcizen.

Po návratu z emigrace se hlavním tématem tvorby Josefa Hnízdila stala lidská lebka, kterou na svých obrazech i v plastikách ztvárňuje dosud.

Lidská lebka bývá ve výtvarném umění symbolem smrti, připomenutím možnosti lidského ne-bytí. Umělci většinou užívali tento symbol jako součást širšího obsahového kontextu, jenž zdůrazňoval myšlenku „memento mori“.

Josef Hnízdil ve své tvorbě podstatně transformoval vžitou symbolikou lebky – chápe ji a zobrazuje jako svébytný lidský portrét. Hnízdila vždy zajímala a inspirovala rozmanitost podoby člověka, studoval a portrétoval tváře, snažil se proniknout jak do hloubi psychiky modelu, tak i do nitra stavby tvaru. Postupně, od počátku osmdesátých let, změnil barevné spektrum své malby na černou, škálu šedí a bílou., jež daly jeho uměleckému výrazu zcela novou dimenzi. Tím, že jednotlivé monochromní složky barvy spolu splývají a zároveň kontrastují, vyzařují i pohlcují světlo, vytvářejí sametově šerosvitovou atmosféru obrazu. Tvary lebky někdy vystupují z polostínu, někdy ulpívají v plném světle.

Zaujetí a nevyčerpatelnost způsobů a možností zobrazení lebky vedla Josefa Hnízdila i k sochařské práci: vytváří terakotové, bronzové i sádrové lebky, z nichž staví sugestivní kompozice jako součást většího architektonického celku. Každá jednotlivá lebka je originálem, má svou vlastní podobu, má svůj výraz, svou barevnou tonalitu. Autor při každé ze svých instalací pracuje s konkrétním prostředím, snaží se pochopit genia loci a v souznění s ním komponuje celek.

PhDr. Eva Neumannová

Obálky knih:

Arnošt Lustig, Nemilovaná, Nakladatelství sdělovací technika, 2007

Arnošt Lustig, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Nakladatelství Franze Kafky, 2008

Arnošt Lustig, Neslušné sny Nakladatelství Franze Kafky, 2009

Arnošt Lustig, Tma nemá stín, Nakladatelství sdělovací technika,2009

Arnošt Lustig, Miláček, Nakladatelství Franze Kafky, 2009

Arnošt Lustig, Ulice ztracených bratří, Nakladatelství Franze Kafky, 2009

Arnošt Lustig, Démanty noci, Nakladatelství Franze Kafky, 2010

Bibliofilie:

M. Kargatsis, L’Uomo Con il Polmone e I Polipetti, Edizioni l’Obliquo 1994

Listy S.V.U.Mánes, Jubilanti Mánesa, 2007

Caesar č. 135, Asociace a paralely, Jiří Hůla, 2003

Listy S.V.U. Mánes, 12/2003, Krajina domova třetího tisíciletí, 2003

Josef Hnízdil 1994

Ateliér:

č. 25-26/92,

č.12/94,

č.11/96, Jiří Tichý, Harmonie i Konfrontace,

č. 21/99, Anna Janištinová, Josef Hnízdil - Calva

č. 14-15/2000,

č. 24/02, Jan Kříž, Josef Hnízdil – Život a smrt

č.7/08, Václav Fiala, Sochy do barokní niky

č. 25-26/09,Aleš Rezler, Josef Hnízdil – obrazy,plastiky

č. 9/10, Jan Kříž, Ohlédnutí,

Večerník Praha, 6.4.1993, Jana Komárková, Lebka je hezký předmět

Reflex, č.31/95, Petr Volf, Mistr lebek

Týdeník rozhlas, 9/96, Renata Fryšarová, Josef Hnízdil: Umělec musí být silnější než téma

Večerník Praha, 22.7.1996, Jana Komárková, Posmrtné portréty

Chebsko, 10.6.97, Veronika Mališová, Josef Hnízdil Calva

Plzeňsko, 3.10.1997, Helena Fenclová, Josef Hnízdil vystavuje v Galerii ve sklepě

LN, 4.10.1999, Jiří Hůla,Lebka je námětem soch a obrazů Josefa Hnízdila

Týdeník rozhlas, 4.– 10.10.1999 Jana Komárková, Nad lebkou se na smrt myslet nemusí,

MF Dnes, 14.3.2000, Kateřina Kolářová, Lebky jsou pro mě portréty

listy S.V.U. Mánes, č.1-2 2002, Jiří T.Kotalík, Mánes ve mlýnici

Quest-France, 6.10.2005, Un peintrte tcheque au quai des Indes