Kamila Ženatá

Kamila Ženatá vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1973–79) v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Původně se orientovala na grafickou tvorbu, na začátku nového tisíciletí se začala intenzivněji zajímat o malbu. V současné době se věnuje především výstavním projektům spojujícím různá média od videí přes malby, fotografie až po text. Součástí jejích výstav je vždy také originální a precizně provedená instalace, která se odlišuje od toho, co bývá v dnešním galerijním provozu považováno za normu. Kamila Ženatá tak sice překračuje místa, kterými vedou hranice výtvarného umění, výsledkem však není racionálně působící konceptuální práce, ale specificky pojaté dílo. Pro jeho přesné pojmenování neexistuje české slovo, do jisté míry by se dalo přirovnat k netradičnímu scénografickému počinu. Ženatá řeší prostor jako celek a využívá k tomu všechny dostupné prostředky včetně zvuku či světla. Proto je nemožné ducha její tvorby reprodukovat, doprovodné texty, snímky z videí, či reprodukce obrazů mohou jen částečně popsat osobní zážitek. Pokud bychom v souvislosti s prací Kamily Ženaté mluvili o konceptualismu, pak to není onen dnes módní proud jako spíše specifický konceptualismus emocionální.

Za zlomový okamžik ve tvorbě Kamily Ženaté lze považovat moment, kdy rozšířila své pole působnosti o další výše zmiňované prostředky, především pak audiovizuální instalace. První českou přehlídkou tohoto nového přístupu byla výstava "Nauč se stát na jedné noze" uspořádaná roku 2007 v Mánesu. Velmi plodným byl pro Kamilu Ženatou rok 2009, kdy po několikaměsíční práci otevřela výstavu 2. patro, jejíž podstatou byla transformace bytu na výstavní prostor (výstava nesla podtitul "opuštěný byt, ve kterém zůstaly vzpomínky těch, kteří zde žili"). Ve stejném roce se konala také výstava současného českého umění 14S v holešovickém DOXu. Té se Kamila Ženatá zúčastnila nejenom jako autorka, ale také se na ní podílela jako kurátorka (společně s Milenou Slavickou) a do projektu se zapojila i jako producentka.

Pro Kamilu Ženatou je typické, že jejím dílem vede pomyslná linka, jednotlivé projekty na sebe volně navazují. V současnosti Ženatá rozpracovává, transformuje a posouvá motivy snu a paměti, se kterými se prezentovala na zmíněných výstavách, přičemž neustále přichází s tématy novými. Kromě výtvarné činnosti se Kamila Ženatá zabývá i psychoanalytickou psychoterapií se zaměřením na skupinové dění.

Haškovcová, Marie: Zkamenělé prádlo, Ateliér, 14-15/2013, s. 2

Serranová, Mariana: Ženský dvůr, Art & Antiques, 7-8/2013, s. 66 -7

Vitvar, Jan H.: Život v kruhu, Respekt, 10/2011, s. 64-65

Slavická, Milena: 2. Patro, Ateliér, 19.11.2009, s.1

Šeborová, Silvie: Terapie výstavou, Art & Antiques, 12/2009, s.72-73

Šeborová, Silvie: Čtrnáct S, Flash Art CZ/SK, červen-září/2009, s. 52

Vitvar, Jan H.: Paměť jednoho bytu, Respekt, 48/2009, s. 54

Slavická, Milena: 2. patro, Ateliér, 19. 11. 2009, s. 1

Šeborová, Silvie: Terapie výstavou, Art+Antiques, 12/2009, s. 72-73

Šeborová, Silvie: Čtrnáct es, Flash Art CZ/SK, červen-září/2009, s. 52

Vitvar, Jan H.: Paměť jednoho bytu, Respekt, 48/2009, s. 54