„Špatný příklad využití gravitace, oběšená prababička.“ (LV, 2010)
Lenka Vítková je umělkyně, která navazuje na proud konceptuálního a postkonceptuálního umění, který v českém prostředí otevřel svým působením Jiří Valoch. I přes reduktivní přístup k látce, lze z její práce vysledovat všudypřítomnou lyriku. Texty i malby jsou fragmentární. Pro vnější řád zachovává v obrazech i textech malebnost, ale zároveň je nasycuje podvratností. Vše se odvíjí v refrénu (mj. výstava Refrén, galerie Svit, 2014). V dosavadním malířském vývoji prošla od exprese, přes reduktivní formalismus k tiché performance při malbě, kterou nezaznamenává. Text, fotografie, instalace nebo píseň jsou v její práci rovnocennými prostředky.
Opakující se prvky v jejím díle jsou větvička (keřík), kulový nebo kruhový předmět (planetka, balon, kulový blesk, obruč) a figura. Již v počátku vstupu na zdejší uměleckou scénu vycítila, že individualismus je přežitý, a pro výstavy začala volit různé formy spolupráce.
Víceúrovňovost jejích obrazů dokládá dvojakost Macešek (2005), které se při různém odstupu proměňují v lebky. Pro tuto sérii obrazů nalezla prostor – pavilonek 3 x 10 m – na Olomouckém výstavišti Flora, který po své výstavě začala spravovat jako kurátorka. Do roku 2010 v „36“ uspořádala řadu výstav svých uměleckých kolegů. Na přípravě programu se poslední rok podílela s Blankou Švédovou.
Další série maleb různých černých šatů, vystavená v NoD na výstavě Stály a čekaly až se objeví (2008), pokrývá její práci s inverzí. Prostřednictvím chybějící figury v nich zpřítomňuje tělesnost, která je pro ni charakteristická. K jiné formě distanční tělesnosti se přiblížila ve společné práci s Terezou Velíkovou, v níž zkoumaly chůzi, pohyb člověka prostorem (Chůze, Poznámky k chůzi, dvě souběžně probíhající výstavy, Jelení, Karlin Studios, 2011). K chůzi se vztahují i obrazy chození po čtyřech z roku 2014. Současně zmnožením stejného prvku – černých šatů – s mírnými variacemi, kdy jednotlivé obrazy splývají v celek čárového kódu odkazuje k práci s textem.
Samotný text bez obrazů představila v galerii Pavilon o rok později na výstavě A řekla:. Jeden ze tří vystavených exponátů audio-textové video Snář (3 min 51 sec) obsahovalo rozpor mezi mluveným slovem a textovým obrazem. Pocit narušení lineární pravdivosti byl okamžitý. Podobně znervózňujícím dojmem může působit audionahrávka s opakující se větou „Špatný příklad využití gravitace, oběšená prababička.“, kterou Lenka Vítková použila na výstavě v galerii Ve Sklepě, 2010. Lehce naopak působí záznam jízdy prázdnými listy textového editoru za zvuku romantické písně (Bez názvu, 2010, 1 min 17 sec), v němž se objevuje opět práce s absencí.
Ve spolupráci s Markétou Lisou, Ondřejem Petrlíkem a Filipem Cenkem (grafická úprava) vydává od roku 2012 časopis pro poezii Mamka. Dále působí v různých projektekch, např. Audiofenky (Markéta Lisá, Kateřina Zochová a Lenka Vítková) nebo rtf (Lenka Vítková & Markéta Lisá). Kromě Terezy Velíkové se na výstavách podílela například s Pavlem Sterecem (galerie Fotograf, 2011) nebo s Ondřejem Vinšem (galerie sam83, 2014). Na dvou výstavách byla z iniciativy kurátorů zastoupena společně se zmíněným Jiřím Valochem (Kabinet T., 2011; Ateliér Josefa Sudka, 2013). Při dizertační práci na AVU, pokračovala v kurátorské činnosti a uspořádala výstavu The Waste Land, která se týkala tématu její doktorské práce Texty ve vizuálním umění. (Tranzitdisplay, 2011; vystavující: Rashid Johnson, Zbigniew Libera, Jan Nálevka, Jiří Thýn, Sue Tompkins; doprovodná událost: Jiří Valoch četl své nepublikované konceptuální texty).
Absolvovaná studia:
2010–2013
doktorské studium Akademie výtvarných umění, školitel Doc. Vladimír Skrepl
1993–1998
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, česká filologie – výtvarná výchova
Stáže, tvůrčí pobyty:
2008 CCA Šargorod, Ukrajina
Kurátorské projekty:
The Waste Land, Tranzitdisplay, Praha, 2011
Za hřbety knih, které jsem nečetla. Studenti Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy,
Letohrádek Hvězda, Praha, 2011
Místo a formule, GASKartfest, Kutná Hora, 2009 (Ján Mančuška, Patricie Fexová, Sláva Sobotovičová, Jiří Thýn, Vasil Artamonov – Alexey Klyuykov, Pavel Sterec, Martin Zet)
Lovci lebek, s Edith Jeřábkovou, Galerie Klatovy/Klenová – Pardubice – Regensburg, 2007
36, prostor pro současné umění v Olomouci, 36 výstav v letech 2006–2010
Edith Jeřábková: Obrazárna. Ateliér 25–26 , 15. 12. 2005
Pavel Preisner: LenkaVítková – Obrazárna. ProstorZlín, 1/2006
Zuzana Štefková: Stály a čekaly až se objeví. Ateliér 3, 7. 2. 2008
Tony Ozuna: Quiet drama. The Prague Post, April 30th, 2008
Edith Jeřábková: Zvolna začínám chápat, jak se asi cítí oliva v martini. Kotzmannová a Vítková
v Huntkastner Artworks. Art & antiques, květen 2008
JiříPtáček: Mezi “s” a “v” je rozdíl. Nový prostor 302, 7. 4. 2008
Eva Krátká: Lenka Vítková. A řekla: GaleriePavilon, březen–duben 2009, Flash Art.CZ/SK Vol.III, No. 11–12.
http://www.rozhlas.cz/mozaika/radiogalerie/_zprava/lenka-vitkova--1018325
Eva Krátká: Lenka Vítková : pohyby fragmentů jazyka. Fotograf, roč. 12, 2013, č. 22, s. 80-83
výběr textů, které souvisí s uměleckou praxí Lenky Vítkové:
Edith Jeřábková a Lenka Vítková: Plán b, Umělec 3/2006
Lenka Vítková: Now art is here: Jiří Valoch, Umělec 1/2007
Lenka Vítková: Hlášená demonstrace / Rozhovor se skupinou Rafani, Umělec 3/2007
Lenka Vítková: Q: protisměr, Umělec 2/2008 (3D práce Igora Korpaczewského)
Místo před obrazem (Maria Lassnig v Serpentine Gallery), Umělec 2/2008