Markéta Kinterová

Markétě Kinterové je vlastní role pozorovatele. Věnuje se převážně konceptuální fotografii často s přesahy do veřejného prostoru. Ve fotografii ji intuitivně láká náhoda, nezajímá jí manipulace digitální obrazu, ale spíše všední banální realita – skutečnost, kterou vidí. Důležitým prvkem její tvorby jsou site specific projekty, v nichž aktivně zasahuje do konkrétního prostoru. Absolvovala několik zahraničních stáží (USA 2002, Německo 2004) a rezidenčních pobytů (Rakousko 2006, Mexiko 2008). Během studia fotografie u Pavla Baňky na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem byla nominována na cenu EXIT za cyklus Dakside (2005). Sérií fotografií, které spojuje zobrazení různých forem násilí a zla zprostředkované skrze média, zaujala porotu a získala první místo. Snímky, o nichž nevíme, zda jde o záběry z večerních zpráv, průmyslové kamery nebo filmu, v nás vyvolávají nejistotu a znepokojují neschopností rozlišit realitu od fikce.

Aktivním a Do It Yourself zásahem do veřejného prostoru byl Projekt Samizdat (2006). Autorka vlastním nákladem vytvořila několik čísel časopisu, které následně zanechávala náhodnému čtenáři na policích veřejných knihoven, klubů a kaváren. Podobný princip použila se Silvií Milkovou v kolekci Letáků (2006), které distribuovaly během residenčního pobytu v Grazu. S letáky pracovala také v projektu Příčina zániku (2009), který vznikl v době rezidence v Moskvě jako reakce na smog a znečištěné životního prostředí. Na obdobný problém apelovala i v Mexiku souborem 360° (2009). V Mexiku vznikl také soubor Bez názvu (balónky) (2009). Fotografie z kostelů, v jejichž stropech uvízly nafouknuté balónky, podobné těm, které mívají děti z pouti, reflektují odlišnou kulturu, zvyky a tradice. Kontrast mezi světem víry a světem zábavy vyvolává v našem prostředí rozpor a obraz zneklidňuje zvláštním dojmem.

Výrazným prvkem, na který se Markéta zaměřuje, je práce s texty a jejich umísťování do veřejného prostoru. Například v sérii Bez názvu (nápisy) (2008) se soustředí na anonymní nápisy na zdech, vratech, budovách či stromech, nesoucí různé vzkazy a zprávy. Nahlíží na ně jako na určitý způsob komunikace, zajímá jí nezištné a aktivní spoluvytváření prostoru, které může někoho pobouřit, pobavit nebo dokonce inspirovat. Text ve veřejném prostoru využila dále v instalaci Objekt v metru (2008), konkrétně v prostorách stanice metra Můstek. Řádkem textu Nicolase Bourriauda vyznačila cestu ze stanice metra před galerii Václava Špály. Úryvek z eseje Postprodukce komentoval vztah současného umění a galerie jako prostoru pro umění. Nebo v projektu pro Sešit Jana Horáka vytvořila křížovku založenou na znalostech českého uměleckého kontextu, či přepsala úryvky rozhovorů mezi návštěvníky vernisáže v Experimentálním prostoru ROXY/NoD (Křížovka a Odposlech, 2008).

Ve stále otevřeném souboru II (2008-11) Markéta Kinterová zaznamenává momentky, na nichž jsou zachyceny dvojice lidí, zvířat nebo věcí ve stejných nebo podobných pozicích a situacích. Vzájemné analogie jsou přítomné také v projektu Billboart, Bukurešť (2006), kdy na billboardu prezentovala fotografie dvou ulic z různých měst, které spojují obdivuhodné podobnosti. V souboru Situace (2008) využívá filmového postupu a dokumentuje situaci probíhající paralelně na dvou balkonech nad sebou. Hydroprojekt (2011) zase zobrazuje rutinní rituál zaměstnankyně projektového ústavu, která kouřením vyplňuje pracovní pauzy.

Těžištěm autorčiny poslední tvorby je návrat k lokalitě. Vrací fotografie na místo svého vzniku, jako např. v díle Dvě fotky (2011). Dvě fotografie barevné skvrny neznámého původu na fasádě domu přenesla na plakát a vylepila v okolí poznamenaného domu. Podobně pracovala se sérií Nápisů – v jejich blízkosti zanechala dřevěný stojánek s fotografiemi daného místa a poskytla je kolemjdoucím k rozebrání.

Markéta Kinterová ve svých fotografiích zaznamenává realitu. Ať už jde o běžné, každodenní a rutinní záležitosti a situace, nebo jedinečné a neopakovatelné okamžiky ovlivněné náhodou a uchované díky včasné reakci. Právě nahodilost, podivnost a zachycení okolního dění v reálném světě jsou ústředními tématy její práce.

Performance

2020
Oči široce otevřené pro město Tábor, festival Tabook Tábor

2021
Veřejný prostor jsme my, Galerie Viper, Praha
Oči široce otevřené pro město Pardubice, Galerie města Pardubic
Oči široce otevřené pro město Praha – od Florence pro Florentinum, Den Archiktektury, Praha

2020
Most, Č.: Bloudění rozrušeného chodce, 2020, časpis Fullmoon, s. 96–97

2016
Hůlová, P. České trápení, Revue Prostor n. 105, 2016

2015
Artyčok.TV: vis vozů dej a se, Praha, 2015

2013
Milková, S.: Fotografie a krásná utopie, Koncept n. 03, únor 2013, digitálně publikováno

2012
Trubačová, V.: Artlist, in: www.artlist.cz/marketa-kinterova-2568/, 2012

2009
Tučková, K.: Portfolio – Markéta Kinterová, Art & Antiques, prosinec 2009, s. 28-29
Váchová, L. Funkeho Kolín, Ateliér n. 22, 2009, s. 16
Havelková, J., Stopy a záznamy, katalog Funkeho Kolín, 2009, s. 42

2007
Zahoranský, D. Markéta Kinterová, Sešit, 2007, s. 2

2006
Šestka: šest českých fotografických škol, katalog výstavy v Pražském domě fotografie, Praha 2006
Haškovcová, M. Podoby moci, zla a teroru, Ateliér n. 7, 2006, s. 1
Čechlovská, M. Futura nabízí politické umění, Hospodářské noviny,  7. 3. 2006

2005
Serranová, M. Darkside, Fotograf #6, 2005, s. 94–95

2004
Baňka Pavel, Thelenová Michaela, Koleček Michal, 2 + 18, (katalog výstavy, Městské muzeum, Ústí nad Labem), Ústí nad Labem, 2004

Birgus, V. Glocal girls: Young Czech and Slovak women photographers, katalog, Praguebiennale2

Projekt Samizdat, Entrance Gallery, tisková zpráva: www.karlinstudios.cz/tiskovky/kinterova.htm

Projekt Samizdat, rozhlasový rozhovor: www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/352545

Darkside: www.futuraproject.cz/cz/exhibitions/darkside/index.htm