Okolnosti vzniku Centra pro současné umění FUTURA v počátcích nultých let popisuje kurátor a bývalý ředitel Michal Novotný v rozhovoru s Piotrem Sikorou jako úzce svázané s tehdejšími nedostatky uměleckých prostorů v Praze (https://blokmagazine.com/michal-novotny-the-tender-dilettante-transforming-prague/; citováno 5. 11. 2022). Nestátní instituce jako DOX nebo MeetFactory tu ještě nebyly a pražská umělecká scéna se profilovala jako silně lokální. Přestože samotní umělci a umělkyně začali na danou situaci reagovat zakládáním vlastních prostorů, silný západní model umělecké (nestátní) instituce zde stále chyběl. A právě to měl být jeden z hlavních důvodů, proč se italský podnikatel a architekt Alberto Di Stefano spolu s galeristkou Camille Hunt, umělcem Eugeniem Percossim a kurátorkou a umělkyní Marisou Ravalli-Příhodovou v roce 2003 rozhodli založit v Praze neziskovou organizaci FUTURA (okolnosti vzniku popisuje ve své eseji z roku 2004 Marisa Ravalli-Příhodová zde: https://artmargins.com/futura-prague/, citováno 12. 12. 2022).
Výstavní prostor na pražském Smíchově disponoval celkovou rozlohou 1000 m². Díky své rozmanitosti a třem patrům včetně zahrady umožňoval pořádat vícero různých projektů současně, a řadil se tak k největším neziskovým uměleckým centrům současného umění v České republice. Organizace již v počátcích svého fungování kladla důraz na propojení lokální a mezinárodní scény. Jednalo se především o doplnění zde chybějící prezentace zahraničních umělců a umělkyň, kterou připravovaly přizvané kurátorské autority z tuzemska i ze zahraničí. Zpočátku byl provoz organizace kromě veřejných peněz z grantů částečně financován i Di Stefanem, což se mimo jiné projevovalo občasným zaměřením výstavního programu na italskou uměleckou scénu (nebo na tvůrce s touto scénou nějak spjaté). Jako příklad lze uvést následující výstavy: Federico Pietrella: Instalace a fotografie (2004), kolektivní Our personal vision: Video-práce 12 mladých umělců z Itálie (2004), A-1 53167 Anibal López (2004) nebo Eugenio Percossi: Forever (2006).
Od roku 2005, kdy se výkonným ředitelem FUTURY stal Ondřej Stupal (dnes ředitel Centra pro současné umění Praha), se FUTURA aktivně zaměřovala na rezidenční programy, které jí zajišťovaly bohatý přísun zahraničních jmen a vytvářela se síť důležitých kontaktů. Organizace však pracovala i s lokálním kontextem, kdy na své první výstavě SURVEY 03’ (2003) ve spolupráci s kurátorem a teoretikem Karlem Císařem představila dvacet vystavujících, kteří měli reprezentovat dění na tehdy současné české umělecké scéně. V témže roce své prostory FUTURA poskytla také pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. K významným událostem dále patřila i putovní výstava Insiders: Nenápadná generace druhé poloviny 90. let (2005) kurátorky Pavlíny Morganové, jež prezentovala nejmladší generaci umělců a umělkyň 90. let. Výstavu doprovázel česko-anglický katalog s texty českých kurátorů a teoretiček, které mapovaly proměny české výtvarné scény 80. a 90. let. V galerijním prostoru FUTURA byl tehdy zároveň přístupný archiv s nejrůznějšími materiály vztahujícími se k umění 90. let. Neméně výraznou byla i výstava Forma následuje… risk (2007), kurátorovaná Janou a Jiřím Ševčíkovými, která měla následně i pokračování ve Slovenské národní galerii v Bratislavě. Nelze proto tvrdit, že by poslání tohoto centra spočívalo pouze v prezentaci zahraničních jmen. V neposlední řadě šlo také o zcela zásadní vyplňování mezer tehdejší prezentace výtvarného umění v českém prostředí.
Po svém nástupu do funkce v roce 2011 se Michal Novotný – coby ředitel a kurátor FUTURY – musel vypořádat s přehodnocením jejího celkového směřování a dramaturgie. Rozhodl se přitom reagovat na v té době chybějící prezentace umělců a umělkyň z 80. a 90. let a do programu zařadil retrospektivní výstavy, které byly uskutečnitelné především díky značné rozloze zdejšího výstavního prostoru. Za všechny lze uvést jím kurátorovanou retrospektivní výstavu československé umělkyně Anny Daučíkové (2016), výstavu Harun Farocki / Zbyněk Baladrán (2015) umělců Zbyňka Baladrána a tehdy čerstvě zesnulého Haruna Farockiho nebo nedávnou výstavu Anny Zemánkové (2021) kurátorovanou již Lukášem Hofmannem. Kromě práce s místní uměleckou scénou Novotný program doplňoval méně známými zahraničními jmény s důrazem na střední a východní Evropu: core.pan: lycan (2019), Piotr Łakomy: 3 inch giant in your bathroom (2019), Honza Zamojsky: Teórie čtyr vajec (2015), Karol Radziszewski: America is not ready for this (2014), Alvetina Kakhidze: To Jenom vypadá stejně (2013). Výsledkem byl kvalitní výstavní program, na kterém se podíleli přizvaní kurátoři a kurátorky a který diváctvu podával komplexní přehled o ději na mezinárodní scéně současného umění.
Kromě výstavní činnosti patřily do programové náplně organizace FUTURA již zmíněné rezidenční pobyty pro zahraniční umělce a umělkyně jak v tuzemsku, tak i konkrétně v New Yorku, jež v tomto případě představovaly přirozený nástroj pro vytvoření kvalitních, dlouhodobých vztahů. Rezidenční program AIR FUTURA fungoval ve spolupráci se čtrnácti centry umění po celém světě, přičemž umělcům a umělkyním poskytoval prostor ve svých sesterských Karlin Studios založených v roce 2005. Karlin Studios ve zrekonstruované bývalé tovární hale a později v místě bývalých kasáren v Karlíně představovaly multifunkční umělecký prostor věnovaný výstavním projektům a poskytující zázemí pro ateliéry umělců i pro rezidenční pobyty. Svým zaměřením na mladou českou uměleckou scénu měly sloužit jako protiváha k výstavní náplni FUTURY. V roce 2022 byly ovšem z důvodu vypovězení smlouvy pronajímatelem uzavřeny. Další odnoží rezidenčních aktivit organizace je i zrekonstruovaný zámek v Třebešicích, kde FUTURA hostovala tvůrčí pobyty a kde také mimo jiné spravuje sbírku českého a zahraničního umění.
Rozhodnutí pokračovat v soustředění se na rezidenční pobyty se pro FUTURU ukázalo jako správné. Na rozdíl od modelu pouhého importu-exportu uměleckých prací totiž tvorba přímo v místě hostitelské organizace vztah se zahraniční uměleckou scénou prohlubuje. Jak zaznívá i v komentáři Michala Novotného: „[P]okud se díla vytvoří tady, nesou značku toho, kde vznikla, ten punc s nimi nějak pokračuje dál.“ (https://flashart.cz/2019/02/11/vystavy-vznikly-jako-snaha-maskovat-je-za-neco-jineho-byly-to-mimikry/, citováno 4. 11. 2022)
Na ředitelské pozici se zde postupně vystřídalo několik osobností; zpočátku to byla jedna ze současných majitelek galerie hunt kastner Katcha Kastner, kterou posléze nahradil Ondřej Stupal. Za FUTURU v podobě progresivního centra současného umění s kvalitním programem, jež se dostalo do povědomí i v zahraničních kruzích, se zasadil nejen on, ale kurátorsky i Michal Novotný. Ten se stal v roce 2018 kurátorem sbírky současného a moderního umění Národní galerie a po jeho odchodu na pozici kurátora na základě veřejné výzvy nastoupil umělec a kurátor Lukáš Hofmann. Spolu s ředitelkou organizace Caroline Krzyszton, která zde předtím spravovala rezidenční pobyty a zároveň také výše zmíněný, druhý prostor v Karlíně (Karlin Studios), měl Hofmann na starosti výstavní program galerie FUTURA i Karlin Studios.
Dočasné uzavření galerie FUTURA v roce 2022 bylo údajně způsobeno chybějící uspokojivou náhradou za bývalou ředitelku Krzyszton po jejím odchodu na mateřskou dovolenou. Podle zakladatele organizace by se mělo jednat o roční volno, během něhož by mohlo dojít k přehodnocení dlouhodobého fungování této organizace (https://www.artantiques.cz/konci-karlin-studios-futura-pozastavuje-cinnost, citováno 4. 11. 2022).
