BCAA system je polyfunkční umělecký kolektiv působící v Praze, který se pohybuje na pomezí experimentální elektronické hudby, vizuálního umění a teorie. Projekty kolektivu se volně prolínají mezi uměleckou skupinou, hudebním labelem, AV studiem, DJ crew a dalšími aktivitami, a to jak v off-line, tak i v i on-line prostoru. Skupinu tvoří šest členů – Šimon Levitner, David Střeleček, Jiří Sirůček, Michal Plodek, Ivo Kováč a Noemi Purkrábková –, kteří ovšem většinou upřednostňují vystupování pod společnou, kolektivní identitou. Tím kladou důraz na skupinovou povahu tvorby, která vzniká jako provázaný celek, nikoli jako soubor jednotlivých autorských výstupů. Sami se ani neprofilují primárně jako kolektiv výtvarných umělců, nýbrž spíše jako otevřená, amorfní jednotka, která má více rovin a funkcí.
Kolektiv funguje ze studia na Praze 7 a v posledních projektech se věnuje mechanice a vývoji počítačové hry, která v jistém ohledu propojuje jeho dřívější projekty a světy, jež v nich jeho členové vybudovali. Především v tvorbě z poslední doby ale cílí na to poskytnout samostatnou a „legitimní“ herní zkušenost i mimo svět umění.
Přestože jeho členové vycházejí z různých, ne vždy uměleckých oborů – jsou to hudebníci, grafičtí designéři nebo výtvarníci, jiní se zase věnují spíše psaní nebo kurátorování –, většinu pojí původ z Hradce Králové. Konkrétně pět ze šesti členů se zde navzájem scházelo už dříve. Z dlouholetého přátelství, společných zájmů o umění a hudbu, a nakonec i z některých skupinových projektů tak postupně vykrystalizoval BCAA system. Oficiální vznik jeho členové ale datují rokem 2017 – v souvislosti s přesunem do Prahy a opatřením vlastního studiového prostoru.
Zkratka BCAA má původ v anglickém „based chain amino acid“, což je doplněk stravy používaný především sportovci k překonání únavy a zvýšení hladiny energie. Tato myšlenka souzněla s původní vizí kolektivu a se začátky hudebních streamů, kdy BCAA system usiloval o sdílení pozitivních emocí a vytváření osvěžující atmosféry. Postupem času se většina jeho aktivit sice proměnila a vyvíjela, přesto v tomto duchu jistým způsobem i nadále pokračuje.
Původním záměrem kolektivu bylo vytvořit hudební platformu a „label“, který by spojoval tuzemskou a mezinárodní tvorbu s výraznou vizuální a 3D produkcí. Začátky jeho produkce jsou proto víc spjaté s hudbou. Sféry hudby a vizuálního umění se kolektivu ale brzy začaly propojovat a jeho členové na hudební streamy navázali přímo výtvarně-uměleckými projekty. Důraz na hudební linku tak postupně oslaboval a dnes se jeho těžiště nachází spíše v audiovizuální tvorbě – ve výtvarné, grafické nebo herní oblasti. Zároveň je pro ně typické experimentování s různými hraničními formáty od hudebních akcí a výstav až po audiovizuální práce založené na performativních nebo herních principech, případně na interaktivní participaci. Jednotlivé motivy se navíc mohou prolínat také napříč projekty, které na sebe v některých ohledech navazují, a vytvářet tak jakýsi propletený ekosystém.
Témata, na něž se BCAA system zaměřuje, se taktéž proměňují. Navzdory tomu se však jeho tvorba dlouhodobě dotýká technologických sítí, ať už z hlediska společenského a politického významu, estetiky nebo širších environmentálních otázek. Zároveň ve svých projektech vytváří světy, v nichž mohou koexistovat spekulace o umělé inteligenci s pohádkovým romantismem nebo politickým uměním.
Ve svém dřívějším projektu NOVA X-PROCESS (2017) se členové BCAA system zaměřili na možnost postapokalyptické budoucnosti po technologickém kolapsu. Inspirováni objektově orientovanou ontologií (OOO) a spekulativním realismem zde představili výrazně technoorientovanou až antihumanistickou vizi reality, kde technické i biologické entity existují mimo lidské zájmy. Později ale v jejich tvorbě následoval tematický obrat od pasivní reflexe apokalypsy směrem k zaměření dotýkajícího se problematiky přírody, ekologie a otázek kolektivního přežití a soustředěného na aktivní hledání nových začátků. Příkladem je komplexní audiovizuální projekt No-one Is an Island z roku 2019, jenž je propojen se stejnojmennou hudební kompilací vydanou v témže roce a jenž je zároveň i galerijní instalací a krátkým filmem, který předkládá vizi budoucnosti na pozadí příběhu mezidruhové spolupráce. Dějová linka se zde odvíjela od kolektivně vytvořeného balíčku karet, z nějž každá uváděla jednotlivé postavy a prostředí, po vzoru známé hry „Magic the Gathering“. Role jednotlivce tu byla upozaděna ve prospěch celku a společného nalezení cesty ven ze zdánlivě bezvýchodné situace.
Samostatně svou tvorbu kolektiv představil už na výstavách Right from here Everything Is Flickering v pražské galerii City Surfer (2018) a Right from here Everything Is Flickering II v belgickém Gentu (In de Ruimte, 2018), které zkoumaly střet nutnosti a možnosti anebo také napětí mezi strukturou a jejím narušením. V roce 2020 byl kolektiv součástí skupinové výstavy Tutorial v galerii BSMNT v Lipsku a o tři roky později zase součástí skupinové výstavy ve Varšavě (Imagine a Breath of Fresh Air, 2023).
Galerijní praxe kolektivu se postupně zacílila na pohyblivý obraz prezentovaný v rámci imerzivních instalací. V těch se dále zaměřuje na mezidruhové soužití, materiální vitalismus či hledání alternativ k panujícímu mocenskému uspořádání. Především poslednímu ze jmenovaných témat se věnuje autorský film No Blade of Grass (2021), který je zároveň spekulativní fikcí i záznamem jednoho konkrétního LARPu (Live Action Role Play). Skupina protagonistů se „peer to peer“, tedy ruku v ruce a bez hierarchie pohybuje opuštěnou krajinou, kde ve specifických kostýmech a pomocí modifikovaných předmětů každodenní potřeby vytváří akce narušující systémy kontroly. Skrze tyto zásahy se pokoušejí prolomit složitou technologickou infrastrukturu protivníka, udržet se ve skupině a zároveň se vyhnout sledování dronem („bzučákem“). Film průběžně přepíná mezi různými mody zobrazení, od pohledu první osoby přes dronové záběry po 3D animaci, sledující jejich postupování. Toto „eskamotérství“ – kombinace taktiky, performance a subverze – je v konečném důsledku zdárné. Hranice mezi autentickou a stylizovanou subkulturou se rozmazává a důraz spočívá na síle kolektivní akce, která dosahuje svého cíle.
Dílo No Blade of Grass BCAA system představil v rámci 34. bienále grafických umění v Lublani, a to ještě v roce 2021, anebo pak o rok později na PAF Olomouc, festivalu filmové animace a současného umění. Konkrétně na tomto festivalu se kolektiv představil hned několikrát, například s již zmíněnými projekty NOVA X-PROCESS a No-one is an Island. Na PAF New York se zase v roce 2020 uvedli on-line výstavou / herním environmentem Deep Down You Know to Watch Your Step. Mimo galerijní prostory, i když pod záštitou Entrance Gallery, proběhla také jejich venkovní intervence v zahradách břevnovského kláštera s názvem Heslo je Zahrada (2021), která naopak poukazovala na způsob produkce překrývající se s mechanikou her a hádanek ve skutečném životě.
V říjnu 2023 uvedla galerie Display sólovou výstavu BCAA system s názvem Fortify the Lobby (Opevním se v lobby), která tematizovala historické konflikty o přístup k lesům a přírodním zdrojům. Zároveň ilustrovala zaměnitelnost skutečného a virtuálního revolučního boje. Audiovizuální instalace totiž odkazovala mimo jiné na Marxovy rané úvahy o krádeži dřeva a pytlácké války 19. století a paralelně s tím také reflektovala privatizaci digitálního prostoru, čímž kladla otázky týkající se hranic mezi veřejným a soukromým, svobodou a omezením, nárokem a vlastnictvím. Instalace akcentovala prolínání fyzického a virtuálního světa, kde digitální krajiny spravované „strážci“ datových úložišť nahrazují dřívější oplocené lesy. Výstavní celek fungoval jako alegorie současné ekonomiky dohledu a kontrolovaného přístupu k informacím.
Remediovaná a prostorově rekonfigurovaná verze instalace je aktuálně (duben 2025) součástí výstavy Poetics of Encryption v Galerii Rudolfinum. Zatímco původní prostředí výstavy připomínalo loveckou hájenku jako metaforu pro proměny krajiny v éře digitalizace, upravená instalace pracuje s uzavřenější, koncentrovanější formou a srozumitelnějším poselstvím.
Současně je BCAA system zastoupen také na výstavě Enter the Room v Domě U Kamenného zvonu (GHMP), která se zaměřuje na vliv herního prostředí a storytellingu na tvorbu nastupující generace umělců a herních kolektivů. Cílem výstavy je propojit fyzický a digitální svět a přetvořit galerii v rozšířené herní pole vyžadující (inter)aktivní účast. V tomto kontextu je zde zařazen také již zmiňovaný film No Blade of Grass poskytující onu samostatnou a „legitimní“ herní zkušenost prostřednictvím LARPu.
Zdroje:
Miloš Hroch, KOLEKTIV BCAA TVOŘÍ KONCEPTUÁLNÍ ELEKTRONICKOU HUDBU, NA NIŽ JEN SLUCHÁTKA NESTAČÍ, ČT Art, 4. 12. 2019, dostupné na: https://art.ceskatelevize.cz/inside/kolektiv-bcaa-tvori-konceptualni-elektronickou-hudbu-na-niz-jen-sluchatka-nestaci-6GH1e
Martina Poliačková, BCAA system: Binding Tales in Mutual Care, interview with the collective, 8. 11. 2020, PW-Magazine, dostupné na: https://pw-magazine.com/2020/bcaa-system-binding-tales-in-mutual-care
Michal Novotný, Portfolio: PROSTORY VZDORU A NADĚJE, ART ANTIQUES, prosinec 2023, dostupné na: https://www.artantiques.cz/prostory-vzdoru-a-nadeje
Vlastní komunikaci s BCAA system vedla Barbora Peldová, 14. 4. 2025
