Skupinu Bratrstvo založili fotografové, malíři, spisovatelé a hudebníci (Václav Jirásek, P. Krejzek, M. Findeis, R. Muselík, Z. Sokol, P. Jirásek, O. Jirásek, A. Čuma). K fotografii, které se věnovali především, přistupovali spíše z pohledu malíře, z pohledu amatéra.
Vznikli v romanticky sektářské tradici uměleckých bratrstev, inspirováni zejména bratrstvem Prerafaelitů; tvořili a vystavovali výhradně anonymně. Jejich škála historizujících motivů (archetypální postavy, pohádkové a mýtické bytosti) započala překvapivě na konci 80. let odkazem k heroickým, agitačním postavám socialistického realismu 50. let, posunutými ovšem do mírně odlišné roviny (přehnanými gesty, bizarnějšími atributy, odkazy k módě a popkultuře): první výstava v roce 1989 vyvolala nařčení z komunismu a fašismu, ovšem jedna z fotografií (Naše zraky už nikdy nebudou zářit jako v roce 1951, jejíž název byl později změněn na Pravda vítězí) byla později použita v oficiálních materiálech OF a stala se součástí revoluční vizuální mytologie. Nadále si budou pohrávat s patetičností výrazů a gest a neskutečností a divností celkové situace v nostalgickém pohlížení po uplynulém čase. Oblíbení andělé působí jako pološílené chorobné bytosti. Bratrstva vyznávalo kult Ježka, nového mesiáše, stojícího na straně individua.
V manifestu (sepsaném 22. prosince 1989 na 1. kongresu Bratrstva v Brně-Černých polích) mluví o vyšší formě mystického kolektivismu, touze po absolutní kráse a dokonalosti ve spojení s úpadkem a dekadencí. Zdůrazňují řemeslnictví, návrat k dokonalosti starých forem, eklektismus a historicismus, ovšem ve spojení s médii moderní popkultury. Důležitá je pro ně moravská kultura, moc poetismu a slovanského sentimentu. Mixování protikladů. Inspirace manýrismem, barokem, symbolismem, dekadenci…. Intenzívní mentální propojení se podařilo udržet pouze tři roky.
