Tomáš Svoboda

Vizuální umělec Tomáš Svoboda vystudoval magisterský obor na pražské Akademii výtvarných umění (2003), kde byl nejprve v malířském ateliéru Jiřího Sopka a poté u Vladimíra Skrepla. Později také absolvoval doktorandské studium na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (2016) v Ateliéru sochařství a od roku 2015 vede Ateliér nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Kromě vlastní autorské tvorby se věnuje také architektuře a instalaci výstav a občasně bývá přizván jako výtvarník a architekt k filmům či seriálům (Toman, Rudý kapitán, Marta a Věra, Comeback, Helena aj.).

V roce 2001 spolu se Zbyňkem Baladránem, Ondřejem Chrobákem a Davidem Kulhánkem založili galerii Display v pražských Holešovicích, která se později, v roce 2007 přestěhovala a spojila s iniciativou tranzit, čímž vznikla galerie současného umění tranzitdisplay. Galerie se soustředila na prezentaci společenských a politických přesahů v umělecké praxi, představila desítky výstav s mezinárodní účastí a fungovala až do roku 2018, kdy se tento výrazný kulturní subjekt znovu rozdělil na dvě samostatné instituce.

Tvorba Tomáše Svobody je založena jak na vytváření instalací, tak na performativním záznamu vlastních akcí. Svoboda ve své práci převážně zkoumá jednotlivé vztahy mezi textem, zvukem a obrazem, které často spojuje ve filmovém tvaru. Film, který autor  vnímá  jako: „nejvlivnější umělecké médium vůbec“, jelikož „má reálnou možnost ovlivňovat veřejné mínění, zájmy lidí, jejich touhy atd.,“^[1] hraje ve Svobodově tvorbě velmi výraznou roli (25 slov za vteřinu, Žvýkačka, Configuration či Úhel pohledu). V roce 2017 umělec dokonce představil celovečerní filmový experiment s názvem Jako z filmu pojednávající o přemýšlení nad filmem, ale zároveň také o „myšlení filmem“. V rámci výstavy nazvané Jako z filmu: Adaptace v brněnském Domě umění (2018) se stěžejním dílem stal právě tento film převedený do galerijní instalace. 

Vizualita děl Tomáše Svobody však není na filmu přímo závislá, silný moment v jeho tvorbě tvoří textová složka, přičemž dílo pak autor často propojuje s architekturou a s filmovou dekorací. Jeho práce s textem však nemá ambice výpravného narativu: text využívá převážně jako řetězec znaků, čímž se z něj stává spíše vizuální materiál (Imagine Photo, 2008; Home video, 2004). Mnohdy též pracuje s jemnými defekty textu – jako například na banneru s nápisem Svobobu! z roku 2014. Umělec často komentuje závažné věci s nadhledem a ironií, jeho práce mají nádech humoru a jisté nadsázky. V díle Den nezávislosti z roku 2008 například velmi netradičním způsobem spojil text/slovo s filmem: diváci byli pozváni do kina, kde Svoboda děj snímku ústně převyprávěl, takže z onoho velkofilmu nikdo nic neviděl. Publikum však mělo možnost si film představit – každý z diváků dle svých osobních zkušeností a představivosti. Na podobném principu fungovalo také dílo Imagine Psycho z roku 2008. Známý film Psycho od Alfreda Hitchcocka Svoboda prezentoval jeho převedením do jednoduchých vět popisujících záběry filmu. Na protější straně od této projekce pak postavil 3D kulisy z filmu, přičemž nechal na divákovi, aby si vzniklý prázdný prostor vlastní fantazií dotvořil.

Jak je z uvedených příkladů Svobodovy tvorby patrné, jeho projekty mají často konceptuální ráz, umělcovy začátky jsou ovšem spojeny převážně s malbou (například série obrazů Parkoviště vystavená v Mánesu v roce 1998). Svobodovi však k výstižnějšímu vyjádření vlastních myšlenek a názorů obrazy přestaly později dostačovat, a tak se postupně více zaměřoval na objekty či médium videa a stále aktivněji také vstupoval do veřejného prostoru. Kolem roku 2003 se v jeho tvorbě poprvé objevila silná textová složka, kterou propojoval s různými vizuálními médii i s 3D objekty, a začal rovněž pracovat s mluveným slovem (Vyprávění, 2005).^[2]

Mezi výrazné textové venkovní instalace patří dílo Na návštěvě z roku 2006, kdy se zaměřil na propojení textu a prostoru samotného. V dřevěné, autorův byt kopírující konstrukci zavěsil v každém pokoji banner s abecedním seznamem všech předmětů, které se zde nacházely. Podobný princip uvažování můžeme najít také u jeho projektů Garden House z roku 2006 či Minimal House z roku 2007. Autor tu zkoumá užití slova a jeho převedení na konkrétní význam, který se u každého z nás liší; slovo vnímá jako abstraktum a jazyk jako nedokonalý prostředek komunikace, jelikož konkrétní představa o daném slově není u recipientů nikdy shodná. Tento princip dále ilustroval v díle Síla kontextu (vystaveném např. v brněnské Moravské galerii v roce 2011), které jednotlivá slova ukazuje v různém dobovém, resp. historickém rámci, tedy i v různém kontextu, čímž navozuje jejich odlišné vnímání a pocity s tím spjaté. Svoboda také velmi hravě pracuje s prostorem a jeho propojením s médiem malby (jako například na mezigenerační výstavě v galerii Futura s Ivanem Kafkou v roce 2008, kdy představil dílo s příznačným názvem Zbytný prostor k dispozici pro vystavení práce Tomáše Svobody tak, aby při vstupu do výstavního sálu pohledově nerušil instalaci Ivana Kafky).^[3]

Tematicky se Tomáš Svoboda věnuje nejen sociální problematice, ale reaguje také na politickou situaci a společnost jako takovou. Ve svém díle tak zohledňuje náš „život“ – způsob naší komunikace, našeho vnímání a jednání, našich zvyků a návyků – a jeho práce s textem jako vizuálním materiálem nám odhaluje další skryté obrazy a rozšiřuje naše vnímání. Svobodovy projekty často zkoumají fungování již léta zavedeného a neměnného, avšak v nečekané souvislosti podaného procesu, přičemž do jisté míry usilují o divákův postřeh a o jeho vyvedení z rovnováhy. Zdánlivě jednoduchý koncept a mnohdy i velmi nenápadná intervence textové složky se soustřeďují na vnímání jazyka a myšlení v konkrétním prostředí a situaci. Dílo Tomáše Svobody hravě propojuje architekturu, film, text či zvuk do výsledného díla, které charakterizuje silný koncept a výrazná vizualita.

^[1] Rozhovor k výstavě Filmů už se nebojím s Gábinou Kotíkovou, www.galeriejeleni.cz/2013/tomas-svoboda-filmu-uz-se-nebojim/, vyhledáno: 15. 2. 2021.

^[2] Rozhovor k výstavě Filmů už se nebojím s Gábinou Kotíkovou, www.galeriejeleni.cz/2013/tomas-svoboda-filmu-uz-se-nebojim/, vyhledáno: 15. 2. 2021.

^[3] Reportáž z výstavy, artycok.tv/210/kafka-svoboda, vyhledáno 10. 2. 2021.

Ať už pracuje s textem nebo zvukem, vytváří instalace nebo dokumentuje e-mailovou korespondenci, Tomáš Svoboda sleduje systém. Jeho přístup k umění navazuje na konceptuálně zaměřená sémiotická zkoumání 60. let (Josef Kosuth, Art & Language). Na rozdíl od této tradice, odkazující především k samotnému statutu zobrazení, se Svobodův přístup vyznačuje zájmem o možnosti komunikace, (de)formované na základě předem dané logiky. Často zkoumá nenarativní text a jeho schopnost nést informaci (Černého 428, Brno-Praha, Kaiserstrasse), případně vztah mezi textem a obrazem (London Photo Album), ale nenechává stranou ani sociální témata, analýzu médií a rozličných komerčních informací (Nabídka reklamních ploch k pronájmu v soukromém bytě, Srdečné blahopřání, Prima vařečka, Difference). S tím souvisí Svobodův zájem o prostředí, v němž se pohybuje (Zrušená tiskárna), navázání kontaktu s obyvateli města (City Last Aid, Post-It) a otázky komunikace obecně (Telefony, You are not Alone).

Skřivánková, Lucie; Švácha, Rostislav; Novotná, Eva; Koukalová,Martina (eds.): Paneláci 2: Historie sídlišť v českých zemích 1945-1989, UPM Praha, 2017

Borovský, Tomáš; Miltová, Radka Nokkala a kol.: Sny mezi obrazem a textem, NLN Praha, 2016

Richard Adam, Yvona Ferencová, Edith Jeřábková, Petr Vaňous: Česká malba generace 90 let 20.století, Brno 2016

Lindaurová, Lenka: Mezera, SJCH, 2014

Morganová, Pavlína (ed.): Začátek století, Arbor Vitae, 2012

Jeřábková, Edith; Ševčík, Jiří: Mezi první a druhou moderností 1985–2012, VVP AVU 2012

Tomáš Svoboda: ( katalog děl ), vlastním nákladem, Praha 2005

Sylva Poláková: Odkud až kam sahá filmový experiment?, Film a doba, 1/2019

Matěj Forejt: Jako z filmu, ale ne jako z kina, (recenze), 11. 4. 2018, online:  Artalk.cz

Sylva Poláková: Jako z filmu je i o životě, (rozhovor), A2, 10/2017

Sylva Poláková: Film o životě / Jako z filmu, (recenze), Cinepur 111/2017

Mariendbad Film Festival, programový katalog, 2017

Anežka Bartlová: Výzvy a rámce, (recenze), 13. 1. 2017, online: Artalk.cz

Antonín Tesař: Jako z filmu, (recenze), A2, 8/2017

Febiofest, programový katalog, 2017

Jiří Ptáček, Tomáš Svoboda, Gioto, 2017 online: Fotogrfa Gallery

Tereza Rudolf Hrušková: Pročíst se za film, recenze, 27. 1. 2016, online: Artalk.cz,

Sylva Poláková: Tomáš Svoboda / Jako film, (profil), Cinepur 103/2016

Johanka Lomová: Jako ve filmu, (rozhovor) Art and Antiques, červenec 2016

Sylva Poláková: Film v každodennosti, (recenze,) Art and Antiques, únor 2016

Ivana Pechová, Neddělitel'né substancie Julie Roberts, recenze, 28. 11. 2012, online: Artalk.cz,

Gábina Kotíková, Tomáš Svoboda: Filmů už se nebojím, rozhovor, 2013 online: Galerie Jelení

Fotograf časopis, Dekonstrukce a (re)imaginace, profil, číslo 19, 2012

Lenka Střeláková: Ztraceno v kontextu / Kde je film, (profil), Cinepur 78/2011

Současná minulost, česká postmoderní moderna, katalog výstavy, AJG Hluboká n. Vltavou, 2000

Lenka Lindaurová, Nové tváře, (profil) Umělec, 5-6/1999