Benedikt Tolar

1975
Plzeň
Plzeň, Manětín

Pro sochaře Benedikta Tolara je typická nenásilná hra s odkazem sochařství a břitkým humorem. Tu většinou výtváří recyklací a rekontextualizací odpadového, nebo nalezeného materiálu. Ač výsledky jeho práce mají blízko k objektu, sochařské zázemí je u nich vždy patrné. Výjimečně pracuje i v přírodě na land-artových instalacích (Archa (2011), Směrovka (2011)).
Dlouhodobě pracuje s komickým použitím ready-madů, které skládá a přetváří v bizární postavičky. Bytosti ze série Zvěřinec (2000-2011) můžeme vnímat jako výsledek dětské intuitivní hry, avšak s notnou dávkou tvůrčího záměru . Tolar nalezený materiál znovuvynálezá, hledá v nich figurální motivy a kombinuje s dalšími odpadky, kůžemi, kostmi. Tato špatně vycpaná zvířátka jsou kouzelná použitím minima materiálu a jeho figurální přesvědčivostí. Přesto se v jejich stavbě nachází jistý rys dekonstrukce, chybění, což vývolává pobavení i rozpaky. Typický příklad nabízí umělecké dílo Postele (2004), kde Tolar interpretoval šroubky na rámu postele jako oči a přidal doprostřed gumové úpíří zoubky. Kovandovsky nenápadnou invencí výrazně změnil vnímání předmětu každodenní potřeby.
Obdobný přístup jako ve Zvěřinci nacházíme i u série Kosti (2001-2010) a Figury (1999 – 2010). Všechny tři mají společný rys hravé a ironické vynalézavosti a jednotlivá díla jsou spojena v cyklus jejich fomálními aspekty. Zvěřinec zpracovává zvířecí motivy, Kosti pracují s fragmentem kosti a zvláště lebky, a Figury s reprezentací lidského těla. Tyto cykly vznikají během přibližně deseti let, nejsou vytvářená v kontinuální časové lince, ale spíše závislé na objevení vhodného materiálu a definice jeho nové funkce.
Kosti rozpracovávájí aspekt modelářství. Model I. (2001), II. (2001), III. (2001), jsou kutilsky propracované modely letadel a vrtulníků. Nacházíme zde kombinaci úlomků z hraček se zvířecími kostmi. Pseudo-stroje poté spojují techniku a prehistorický nádech kosterních staveb. Je otevřenou otázkou na diváka, zda je bude vnímat jako autonomně fungující objekty-hračky, nebo předobrazy k velkým realizacím. V Kostech se vyskytuje i osten smutného sarkasmu v podobě Posledního (2010) a Noubady (2008). Noubady je postavička z žehlícího prkna, navlečená v kožichu a je s podivem, jak může tato syntéza spolu s mrtvolnou lebkou vytvořit tak emotivní dojem.
Nejštiplavěji může působit tělesná vyprázdněnost ve Figurách, kde lidské charaktery obdivuhodně přejímají neživé věci. Podoba člověka je nezpochybnitelná, má však ráz splasklého balónku. I přesto, že zde můžeme subjektivně vnímat konotace na vyprázdněnost současné společnosti a neschopnost nadšení a radosti, jsou sochy plné přímočaré veselosti a srozumitelnosti. Až renesanční eleganci zamilovaného páru představuje instalace Sencor & Ufesa (2010), kde jsou názvy milenců vypůjčeny od značek ventilátorů. Faktu, že tyto formální hry nejsou dětinské, ale myšlenkově odůvodněné, si můžeme všimnout například v Hlavě XXIII. (2002), která je odvozená od literárního díla Josepha Hellera Hlava XXII.
Větší soustředěnost na konkrétní formální prvek a jeho variování se projevuje u cyklu objektů Kříže (2004-2012). Kříže jsou také momentem, kdy se dřívější záměrná infantilita transformuje do více kultivované hry. V něm je symbol kříže vytvářen částmi dřevěných hokejek. I přes jednoduchost a jasnost vizuálních symbolů dílo skýtá otevřený kontext. Kromě spojení fragmentů sportovního náčiní v specifický tvar kříže, se na objektu objevují nápisy jako art, brother, professional, team, které jsou zbytkami původních nápisů na hokejkách. Tato série má určitý pop-artový nádech, tvořený jasnou symbolikou známých motivů, a výraznou barevností nápisů. Tento odkaz k pop-artu pokračuje v sériích Lednice I, II, III.
Lednice III. (2008-2009) tvoří asambláže nalezených částí lednic, zarámovaných do povětšinou okrasných rámů. Oproti dřívějšímu dílu je tato série formálně kultivovanější, neztrácí však dřívější ironický odstup. Když pomineme rámy, reliéf obrazů je geometricky strukturovaný, připomíná minimalistická abstraktní díla. Jejich stylistickou čistotu však někdy porušují popisné ilustrace druhů jídel, které slouží jako návod k uskladnění v lednici. Transcendentní rovina je tak vzápětí nabourána účelovostí, která abstraktní objekty přenese zpět do sfér každodennosti. Opět je to činěno nápaditou cestou vtipu.

Plochost a abstrahování formy v Lednicích pokračuje v sochách ze série Auto-moto (2009-2011). Tolar nadále používá nalezený materiál, v tomto případě se jedná o kapoty aut. Formálně jsou však tyto sochy úplně abstrahované, vynětím z jejich původní funkce z nich vznikají umělecké objekty, které vytvářejí nový obsah. Je to daleko jemnější práce s ready-madem. Rozvíjí se v nich i malířské cítění prací s jejich povrchem. Cyklus soch Střechy (2007 – 2013) jsou přímou vazbou na Auto-moto. V nich hrají hlavní roli střechy aut, které jsou instalovány na zeď. Dodávky a auta jsou Tolarem nechávány napospas osudu kabrioletů a jejich střechy sbírány jako trofeje. Opět je v nich rozvíjená práce s malbou. Některé střechy jsou nalakovány několika vrstvami odlišných barev, a povrch je potom šmirglován tak, že vzniká jakoby grafické zobrazení vrstevnic. V podobném duchu pokračují Vany (2013-2015) a SAT-ANT (2013-2015), pouze je využíván jiný materiál ke zpracování, v těchto případech se jedná o části van, satelitů a televizních antén.

2015

od 2010 Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Plzeň, ateliér Socha a prostor, odborný asistent
2008 Cena Ng 333 a skupiny ČEZ, finalista
2006-2007 VOŠUP Písek, pedagog
2005-2010 Ústav umění a designu Plzeň, ateliér Socha a prostor, odborný asistent
2001-2002 ZŠ Campanus, pedagog
1996 – 2002 AVU Praha, ateliéry Karla Nepraše, Vladimíra Skrepla

stáže, tvůrčí pobyty:
2012Tour Seegmuller, project – LA ZONE, Presqu’ile Malraux, Štrasburg, Francie

Články, média, internet
2014
BROZMAN, Dušan. Na plech: Plzeň, Galerie města Plzně, 21. 8.- 1. 10.; kurátor Jindřich Lukavský. Ateliér. 25.09. 2014, roč. 27, č. 19, s. 3. 
2011
VAŇOUS, Petr. Tolarova parafráze kódu. Ateliér, 2011, roč. 24, č. 20, s. 4. ISSN 1210-5236.
2011
Vaňous, Petr. Dvě hodiny patnáct. Ateliér, 2011, roč. 24, č.1, s. 4. ISSN 1210-5236
2008
JANÁS, Robert. Socha nebo objekt: dva principy současného sochařství. Art &
Antiques: váš průvodce světem umění. 2008, léto, s. 36-42.
2008
NETOPIL, Pavel. Sochy v ulicích-Brno Art open 2008. A2 kulturní týdeník, roč. 4,č. 26, 25.6.2008, s. 9, ISSN 1801 – 4542
2005
NETOPIL, Pavel. Divočina. Ateliér, 2005, roč. 18, č. 20, s. 4. ISSN 1210-5236.
Samostatné výstavy
2014
Na plech, Galerie města Plzně, Plzeň
2013
Země nepřátel, spolu s B. Motlovou, Galerie bratří Špilarů, Domažlice
2012 
Zdroje a vazby, spolu s Renatou Kocmanovou, Blue Cat Gallery, Cherson, Ukrajina
2011
Odpouštění, Galerie Pecka, Praha
2011
Kráva zajíce nedohoní, spolu s Denisou Krausovou, Galerie Chodovská tvrz, Praha
2010
Zvenku i zevnitř, spolu s Luďkem Míškem, Univerzitní galerie, Plzeň
2010
Trofeje, Galerie U Dobrého pastýře, BKC, Brno
2008
Příbytek, nábytek, dobytek.., Galerie Petrohrad, Plzeň
2005
Divočina, Galerie ad-astra, Kuřim
2003
Bez názvu, Prostor pro jedno dílo, Pražákův palác Moravské galerie v Brně
Skupinové výstavy
2015
Budelip, v rámci projektu Zen Plzeň, náměstí Emila Škody, Plzeň
2015
Od podlahy, Galerie Emila Filly, Armaturka, Ústí nad Labem
2015
Ze středu ven, K 13 Kunsthalle, Košice, Slovensko
2014
Who is the director?, festival 4+4 dny v pohybu, Palác u Stýblů, Praha
2014
Ze středu ven, Západočeská galerie, Masné krámy, Plzeň
2012
Šumavská reflexe, Galerie města Plzně, Plzeň
2012
La zone, Tour Seegmuller, Presqu’ile Malraux, Štrasburg, Francie
2012
Skulpturen – sommer, Botanischen Garten, Ulm, Německo
2012
Odnikud nikam, pro nic za nic, blízko hranic, Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, koncertní a výstavní síň, Sokolov
2012
Věznice – místo pro umění, Moravská galerie – UMP muzeum, Brno
2012
Hraniční polohy tradice, Kvalitář, Praha
2012
Nezvaný host, galerie Chodovská tvrz, Praha
2012
Pilsner schaum, Cordonhaus, Cham, Německo
2011
Věznice – místo pro umění, Centrum současného umění DOX, Praha
2011
Pozdní sběr, Botanická zahrada, Praha
2011
Plzeňská pěna, KGVU – Dům umění ve Zlíně, Zlín
2011
Plzeňská pěna, Galerie města Plzně, Plzeň
2011 
Ladový hokej, Múzeum V.Löfflera, Košice, Slovensko
2011 
Pilsner schaum, Kunstverein Weiden,Weiden, Německo
2011 
Ohrožený duch, galerie Tic, R2, Brno
2010
02:15, Topičův salon, Praha
2010
Fair play, Starý pivovar, Brno
2009 
Böhmen liegt am meer (II), Tschechisches Zentrum, Berlín, Německo
2009
X + X 09, Oberpfälzer Künstlerhaus Schwandorf-Fronberg, Německo
2009 
Böhmen liegt am meer,Städtischen Galerie Bremen, Německo
2008 
Cena NG 333 a skupiny ČEZ, Finalisté, Veletržní palác, Národní galerie v
Praze
2008
Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada, Praha
2008 
Jiná skutečnost, Galerie města Plzně
2008 
Sochy v ulicích/Brno open art 08, Brno
2006
X+X 06, Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy
2006 
Kvalitní řešení, Galerie moderního umění v Hradci králové
2005 
Lesbická škola Karla Nepraše, Dům umění v Opavě
2005
Les, Galerie města Plzně, Plzeň
2005
Socha dnes – Výběr z českého sochařství 1995 – 2005, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
2004 
Socha v zahradě, Botanická zahrada, Praha
2004
Dole bez, Výstavní síň Karla Pipicha, Chrudim
2003
Po roce, Hořické muzeum, Hořice
2002 
Diplomanti AVU, Veletržní palác, Národní galerie v Praze
2002
Jojo efekt, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
2001
Hermeneutika aneb šuliny si šeptají, galerie Roxy, Praha
2000 
Výstava AVU, Mánes, Praha
1999
Bez názvu, Věž, Liberec
Další realizace
2015
Beetle, (mobilní plastika), EHMK Plzeň 2015
2015
Disco, (mobilní plastika), EHMK Plzeň 2015
2014
Maminka, Srbice, okr. Domažlice, ČR
2014
V kleci, Čermná, okr. Domažlice, ČR
2013
In memorian, Strýčkovice, okr. Domažlice, ČR
2012
Flatlet II, Botanischen garten, Ulm, Německo
Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze
Galerie Klatovy/Klenová
Artotéka města Plzně
Sbírka bratří Markových
soukromé sbírky ČR, USA, Německo, Francie, Turecko