Andreas Gajdošík ve svém uměleckém projevu pracuje s aktuálním děním ve společnosti, s jejím nastavením a problematickými fenomény. Jeho tvorba se řadí do angažovaného umění, kdy autor často s prvky humoru poukazuje na konkrétní témata, která v danou dobu rezonují. Důležitým uměleckým nástrojem je pro Gajdošíka programování a schopnost vytváření vlastních portálů a aplikací k přímé interakci s konkrétní cílovou skupinou.
Opakovaně se vrací k prostředím sociálních sítí a internetových diskuzí, jako například ve své bakalářské práci Národní liga. V rámci tohoto projektu sbíral po dobu přibližně dvou let specificky vytvořeným skriptem (program nebo sekvence instrukcí, které jsou prováděny jiným programem) informace z protiislamistických stránek na sociálních sítích. Na vytvořené internetové stránce nazvané Národní liga záměrně užívající vlastenecké symboly, jako je trikolora nebo český lev, z nich pak vznikal automaticky aktualizovaný žebříček profilů s těmi nejvíce xenofobními komentáři. Protiimigrační a protiislámská scéna tak web zpočátku přijala za svůj, než někteří její aktéři došli k tomu, že by mohlo jít o problematické informace. Dnes již web není funkční, Facebook od té doby mimo jiné přestal tento druh skriptů podporovat a změnil přístup k datům skrze své rozhraní.
Na obdobném principu fungoval i Gajdošíkův projekt Take Away z roku 2017. Ten rozvíjel princip Národní ligy a rovněž tematizoval problematiku veřejně přístupných komentářů, nezřídka nenávistného charakteru. Poukazoval na časté opakování některých slov (například zabít, zastřelit, zplynovat, utopit) konkrétními uživateli a návštěvníkovi výstavy následně umožňoval rozhodnout, zda na některého z nich podá předpřipravené trestní oznámení.
Gajdošík tak kombinuje praktické schopnosti programování a orientace v IT technologiích s uměleckým projevem a občanskou angažovaností. Jeho snahou není vždy problém vyřešit, ale upozornit na něj nebo zasáhnout do jeho děje, a narušit tak jeho statiku. Opakovaně akcentuje skutečnost, že veřejným prostorem, kde se lidé setkávají, dnes nejsou jen ulice, náměstí, veřejnosti přístupné podniky a instituce, ale i svět virtuální, v němž dochází rovněž k interakci, jejíž dosah a intenzitu si mnoho uživatelů přesto stále neuvědomuje.
Gajdošíkovy projekty lze vnímat jako součást tzv. užitečného umění, Arte Útil, případně „useful art“. Tedy tendence, kdy se kreativní projev věnuje konkrétním sporným jevům ve společnosti, tematizuje je a pomocí uměleckých nástrojů je také odkrývá či přímo napomáhá s jejich řešením. V rámci své magisterské práce se autor zaměřil na institucionální kritiku a na nerovnoměrné rozdělení moci v rámci uměleckého světa. Vytvořil aplikaci s názvem Nomin (s podtitulem less networking, more art), jež umožňuje odeslat e-mail z adres slavných kurátorů. Díky tomu mohou třeba i začínající umělci zdánlivě získat přízeň významných hybatelů výtvarné scény – a s tím i prestiž v očích renomovaných galerií. To pak může potenciálně vyústit například v uspořádání výstavy nebo v odkoupení umělcova díla do nějaké sbírky. Gajdošík tady upozorňuje na – pro mnohé umělce nekomfortní, časově náročnou a často spornou – potřebu networkingu při prezentaci vlastní práce, jež ubírá prostor pro tvorbu samotnou.
V roce 2019 byl Andreas Gajdošík oceněn Cenou Jindřicha Chalupeckého. Ve svém projektu prezentovaném v rámci výstavy finalistů CJCH a nazvaném Nelidské zdroje se věnoval politickým tématům a reakci na tehdejší vládu premiéra Andreje Babiše a jeho problematické vlastnictví mediálních domů. Klíčovou součást projektu tvořily mystifikační portály 1idovky.cz a l-dnes.cz, které pomocí autorského softwaru téměř dokonale zrcadlily obsah Babišem vlastněných lidovek.cz a idnes.cz. V textech však byly obsaženy drobné úpravy – zejména přívlastky Andreje Babiše jako např.: všemi zbožňovaný, vážený majitel těchto novin, živitel našich rodin apod. Dále se tu vyskytovaly zdánlivě zapomenuté průpovídky autora, např.: „Ta jeho fotka nad stolem. Ten jeho pohled. Shlíží na mne a tiše mi domlouvá. Tohle o mne napiš jinak, anebo jdi.“ Vzhledem k zaměnitelnosti URL i vizuálu s originálními weby byly některé články hojně sdíleny na sociálních sítích s tím, že „někomu již ruply nervy, někdo již napsal pravdu“.
Možnost změny systému skrze aktivistické projekty prosazoval autor již v době svých vlastních studií na FaVU, kdy spoluzaložil v současnosti již neexistující spolek Ateliér Pavla Ondračky. Ten tvořil protipól k výuce, která jemu a dalším studentům fakulty nepřišla přínosná. V současnosti působí Gajdošík na Fakultě výtvarných umění jako asistent na Katedře audiovizuálních technologií, kde také vyučuje programování a kde pod vedením Mikuláše Macháčka zpracovává svůj doktorandský výzkum.
Krom témat spojených s virtuálním veřejným prostorem a konkrétními společenskými problémy jsou pro Gajdošíka důležité projekty věnující se klimatické změně a hledání možných způsobů, jak fungovat ekologicky. Je členem spolku Ekobuňka FaVU a zajímá se o udržitelné softwary.
