KURT GEBAUER – ZVEŘEJNĚNÍ (TZ k retrospektivní výstavě)
„Existuje cosi jako umělecký provoz. To jsou galerie, muzea, obchody se suvenýry a práce s veřejným prostorem. Veřejný prostor nemá většinou nic společného s uměním, tedy sochařstvím, malbou, prostorovou tvorbou, anebo jen ve své pokleslé formě, a tak se o něj málokdo uměno-lačný zajímá. Mě baví hlavně práce s tímto ne dost dobře obhospodařeným tématem, které celé dějiny bylo tím hlavním. Přes potíže růstu socialistické, komunistické a raně kapitalistické společnosti se snad sem tam něco povedlo udělat, veřejnost většinou o veřejných věcech nic neví. A tak jsem se rozhodl své veřejné věci zveřejnit, alespoň na půdě, přesněji v přízemí školy, kde se 20 let snažím, aby dobré veřejno bylo hlavní náplní v hlavách New Generation.“ (Kurt Gebauer)
Kurt Gebauer se narodil v roce 1941 v Hradci nad Moravicí. Po Škole umění a řemesel v Brně absolvoval Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. V roce 1963 – 1969 studoval u profesora Makovského a Lidického na pražské Akademii výtvarných umění. Často vzpomíná na svou krátkou stáž v Césarově ateliéru na Academii des Beaux-Arts v Paříži v roce 1972. To byla výjimečná příležitost, jak se dostat za hranice Čech a porovnat se se světovým uměním.
Po absolutoriu AVU mimo jiné vytváří své první šité figury. Jsou to Plavkyně, Cílevědomý bulteriér. Později Zbytnělý papoušek a vycpaná figura vlastní ženy Libuše, které vytváří na samotě ve Stradonicích u Berouna. Zde zkoumá a dokumentuje výtvarné aktivity syna Jana Mikuláše, zakládá vlastní Stát Gebauer a vytváří další díla stranou od centrálního dění.
V letech 1980 – 1985 pracuje v Ostravě na Minikrajině, environmentélním hřišti na Fifejdách, které je dodnes nepřekonatelným počinem, jak si promyšleně hrát s terénem na ploše 1,5 hektaru s minimálními prostředky. Pak následují prostorové realizace s názvem Rybník v Praze – Stodůlkách, Obludy v Praze Dědině a Altán v Praze Malešicích, který byl realizován podle společného návrhu s Karlem Neprašem.
Významnou akcí byly Malostranské dvorky, kde v roce 1981 ve veřejném prostoru vystavil Gebauer krátkodobě s Magdalenou Jetelovou, Ivanem Kafkou, Čestmírem Suškou a dalšími svá díla Cvrčkův sen, Figury v oknech a Plavkyně II. Tato výstava byla vyústěním řady akcí, kdy politika komunistického režimu znemožňovala mladým umělcům přístup do oficiálních výstavních síní. Výstava svým pojetím a kvalitou představovala vzor pro řadu akcí podobného charakteru i v jiných městech, např. v Kladně, kde dodnes přetrvává jako openair festival s názvem Kladenské dvorky.
Následuje řada známých akcí, jako je v roce 1985 výstava Trpaslíci na zahradě u bratří Hůlů v Kostelci nad Černými lesy, v roce 1987 Zdraviči pro Rockfest v Paláci kultury, Český rybník ve Vojanových sadech v roce 1988 na výstavě Barevná plastika, projekt pro úpravu Dolního Jeleního příkopu Pražského hradu v roce 1994 a vystavení Housenky (raného kapitalismu) ve Zlíně 2001 a 2003 na Václavském náměstí v Praze při akci Sculpture Grande.
Výstava však ukáže i ty méně známé realizace z posledních let, jako jsou Bojiště – kamenné objekty v Dalejském údolí v Praze, Ptáci pro Ptačí vrch v Opavě, pomník policistům a hasičům v Praze na Karlově a detailní postup na projektu sochy Mozarta pro Zelný trh v Brně, ale i návrhy a nápady, které se neuskutečnily.
Koncepce výstavy:
Dagmar Šubrtová
